Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Polsko opět boduje na poli exoplanet
Petr Kubala Vytisknout článek

Polsko opět boduje na poli exoplanet

Alexander Wolszczan
Alexander Wolszczan
Tým astronomů z Penn State a Nicolaus Copernicus University (Toruň, Polsko) objevil novou exoplanetu, která obíhá relativně blízko rudého obra. Mateřská hvězda s označením HD 102272 se nachází 1 200 světelných let daleko směrem v souhvězdí Lva a je mnohem starší než naše Slunce. Nová exoplaneta má hmotnost asi šesti Jupiterů.

V týmu objevitelů nalezneme jedno velmi známé jméno. Není jim nikdo jiný než Alexander Wolszczan. Že vám toto jméno nic neříká? Jedná se o polského astronoma, který je v současnosti ředitelem Centra pro exoplanety a planety vhodné k životu při Penn State. Wolszczan je jedním z průkopníků výzkumu exoplanet. Byl to právě on, kdo v roce 1992 objevil první exoplanetu u pulsaru. Wolszczan nyní pracuje v USA, ale se svými krajany z Univerzity Mikuláše Koperníka v polské Toruni vydatně spolupracuje. Mimo jiné i díky Wolszczanovi patří Polsko ve výzkumu exoplanet mezi světovou špičku. Výzkum exoplanet podporuje finančně i Polská vláda.

Vraťme se ale zpět k exoplanetě u hvězdy HD 102272. Její výzkum je velmi důležitý k pochopení vztahu mezi planetami a stárnoucími hvězdami typu rudého obra. Také Slunce se za 4 až 5 miliard let stane rudým obrem a v jeho žhavé náručí skončí minimálně Merkur a Venuše. Naše modrá planeta přestane být modrou a projde si kremací žehem. Nejdříve se vypaří oceány, zanikne život, nakonec se začnou tavit horniny…

Nově objevená exoplaneta obíhá ve vzdálenosti asi 0,6 AU od své mateřské hvězdy, což může být možná hranice přežití planety jako takové. O budoucím vlivu Slunce co by rudého obra na planety Sluneční soustavy zatím úplně přesnou představu nemáme. Výzkum planetárních soustav u hvězd jako je HD 102272 nám tak může výrazně pomoci. Okolo hvězdy obíhá ještě zřejmě druhá exoplaneta ve vzdálenosti 1,6 AU. Její hmotnost je přibližně 2,5 Jupiterů.

Doporučené odkazy: HD 102272 v katalogu exoplanet

Zdroj:


Seriál Exoplanety
Seriál "Exoplanety": od prosince 2008 do listopadu 2009 na astro.cz






O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »