Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Pozorovány změny v atmosféře exoplanety

Pozorovány změny v atmosféře exoplanety

Změny v atmosféře exoplanety HD 189733b - kresba
Změny v atmosféře exoplanety HD 189733b - kresba
Mezinárodní tým astronomů využil data z Hubblova kosmického dalekohledu HST (NASA), a také souběžná pozorování astronomické družice SWIFT. Na základě těchto pozorování detekoval význačné změny v atmosféře planety nacházející se daleko za hranicemi Sluneční soustavy.

Vědci dospěli k závěru, že atmosférické změny nastaly jako odpověď na silnou erupci, ke které došlo na mateřské hvězdě exoplanety, přičemž tuto erupci zaznamenala astronomická družice SWIFT (NASA).

"Širokospektrální pokrytí vlnových délek záření detektory na kosmických observatořích HST a SWIFT nám poskytlo dosud nevídaný pohled na interakci mezi explozí na povrchu aktivní hvězdy a atmosférou obří planety," říká vedoucí vědecký pracovník Alain Lecavalier des Etangs z institutu Paris Institute of Astrophysics (IAP), který je součástí French National Scientific Research Center, Pierre and Marie Curie University v Paříži.

Exoplaneta s označením HD 189733b je plynný obr podobný Jupiteru, avšak jeho hmotnost je o 14 % vyšší. Planeta krouží kolem mateřské hvězdy ve vzdálenosti pouhých 4,8 miliónu km, což je více než 30krát méně než vzdálenost Země od Slunce. Jeden oběh vykoná za 2,2 dne. Hvězda s označením HD 189733A má asi jen 80procentní průměr i hmotnost našeho Slunce.

Astronomové klasifikovali planetu jako "horký Jupiter". Předcházející pozorování pomocí HST ukázala, že rozsáhlá atmosféra planety dosahuje teploty kolem 1030 °C.

Planeta HD 189733b periodicky přechází přes kotouček mateřské hvězdy - nastává tzv. tranzit - a tento jev dává astronomům příležitost studovat vlastnosti její atmosféry. Nedávné studie, v nichž tým astronomů pod vedením Etangse rovněž využil data z HST, ukázaly, že plynný vodík unikal z horních vrstev atmosféry planety. Tímto objevem se HD 189733b stala teprve druhou známou "vypařující se" exoplanetou.

Soustava je od Země vzdálena pouhé 63 světelné roky. Díky tomu je hvězda pozorovatelná i pomocí triedru poblíž proslulé mlhoviny Dumbbell. To dělá z exoplanety HD 189733b ideální cíl pro výzkum procesů, které ovlivňují únik její atmosféry.

"Astronomové detailně diskutovali o vypařování atmosféry již několik let; výzkum exoplanety HD 189733b je nejlepší příležitostí pro pochopení těchto procesů," říká Vincent Bourrier, doktorand na IAP a člen týmu podílejícího se na novém výzkumu.

Změny v atmosféře exoplanety HD 189733b - kresba
Změny v atmosféře exoplanety HD 189733b - kresba
Když planeta HD 189733b přechází pro pozemského pozorovatele přes kotouček hvězdy, část světla vyzařovaného hvězdou prochází skrz atmosféru planety. Vzájemné ovlivňování vede k tomu, že se do procházejícího světla "zapíší" informace o složení a pohybu atmosféry planety.

V dubnu 2010 astronomové pozorovali jeden tranzit pomocí spektrografu STIS (Space Telescope Imaging Spectrograph) na palubě HST, avšak nezjistili žádné stopy po přítomnosti atmosféry planety. Následující pozorování pomocí spektrografu STIS, které se uskutečnilo 21. 9. 2010, ukázalo překvapivou změnu: jasný důkaz toho, že směrem od exoplanety směřoval výtrysk plynu.

Astronomové určili, že každou sekundu unikalo z atmosféry planety minimálně 1 000 tun plynu. Atomy vodíku unikaly pryč jako o závod rychlostí větší než 480 000 km/h. Objev bude publikován v následujícím čísle časopisu Astronomy & Astrophysics.

Protože rentgenové a ultrafialové záření zahřívá atmosféru planety, což pravděpodobně vede k jejímu úniku, výzkumný tým monitoroval hvězdu rovněž pomocí přístroje XRT (X-ray Telescope) na palubě družice SWIFT. Dne 7. 9. 2011, přesně 8 hodin před tím, než bylo naplánováno pozorování dalšího tranzitu pomocí HST, monitorovala družice SWIFT hvězdu HD 189733 a zjistila, že se na ní rozpoutala mohutná erupce.

"Malá vzdálenost planety od hvězdy znamená, že byla zasažena proudem rentgenového záření 10 000krát silnějším, než může utrpět Země během sluneční erupce třídy X, což je nejsilnější kategorie," říká spoluautor objevu Peter Wheatley (University of Warwick, Anglie).

Po započtení mimořádně velkého rozměru planety HD 189733b astronomové oznámili, že byla zasažena zhruba ekvivalentem 3 miliónů erupcí třídy X, ke kterým dochází na Slunci.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »