Protoplanetární disk HL Tauri z observatoře ALMA v Chile Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)Obrázek, který vidíte v úvodu článku, není počítačová simulace, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ukazuje na jedinečné možnosti nové vesmírné observatoře ALMA. Na snímku je oblak prachu kolem hvězdy označené jako HL Tauri v souhvězdí Býka a mezery v prachu mají mít původ ve vznikajících planetách kolem této hvězdy.
ALMA je zkratka pro Atacama Large Millimeter/submillimeter Array, tedy soustavu radioteleskopů, které pracují v rádiové oblasti elektromagnetického záření. V současnosti jde o unikátní astronomickou observatoř, která nám bude přinášet množství nových a často překvapujících informací. Mezi takové patří i tento snímek, s nímž jsme se mohli setkat v galerii Astronomického snímku dne v pondělí.
Hvězda HL Tauri z HST a ALMA Autor: ALMA (ESO/NASA/NAOJ/NRAO)Antény radioteleskopu jsou schopny navzájem měnit polohu. V případě zveřejněné fotografie bylo dosaženo bezprecedentního detailu díky jejich přesunu až na 15 kilometrů od sebe (toto pozorování je součástí pozorovací kampaně s dlouhou základnou, která trvá od září do prosince 2014). Vzhledem k tomu, že jiné radioteleskopy pracující v milimetrové oblasti jsou schopny dosáhnout základny maximálně dva kilometry, jedná se o průlom v této oblasti. Navíc do budoucna se počítá s pozorováním na kratších vlnových délkách než v současnosti, což povede k ještě většímu detailu. Už teď je dosažená rozlišovací schopnost v případě této fotografie kolem 35 tisícin úhlové vteřiny, což ve vzdálenosti HL Tauri (450 světelných roků) činí asi pětinásobek vzdálenosti Země od Slunce. Tím je dosaženo lepšího rozlišení, než má běžně Hubbleův vesmírný dalekohled.
Hvězda HL Tauri je asi milión let stará, tedy vlastně mladá, z astronomického hlediska nedávno narozená hvězda. Disk prachu, který ji obklopuje, je původcem vzniku planet, ovšem teprve tento extrémně detailní snímek nám odhaluje, jak tento proces probíhá. Zatímco snímek v úvodu ukazuje samotný protoplanetární disk, druhý obrázek vlevo ukazuje porovnání tohoto snímku s předchozím záběrem z HST. Níže je pak vidět porovnání vznikajícího systému HL Tauri se Sluneční soustavou. Snímek je skvělý i díky tomu, že ALMA se umí podívat skrz oblak, který ve viditelné oblasti spektra zakrývá hvězdu samotnou.
Protoplanetární disk HL Tauri v porovnání s rozměry sluneční soustavy Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)Zajímavé je, že podle snímku by takové mezery v protoplanetárním disku měly být vytvořeny téměř jistě velkými protoplanetami. Ovšem u takto mladých hvězd se s tak velkými protoplanetami dosud příliš nepočítalo. Hvězda HL Tauri je podobná našemu Slunci, a tak je nanejvýš názorné si díky podobným snímkům uvědomit, jak to v oblasti, kde žijeme, vypadalo asi před 4,5 miliardami let. Snímek však také nutně musí vyvolat změny v dosud platných teoriích o vzniku planet kolem mladých hvězd.
ALMA je mezinárodní projekt ESO s dalšími zeměmi ze severní Ameriky, východní Asie a s Chile, kde se nachází 5 000 metrů vysoko v Andách.
Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.
Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“
„Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom.
Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou.
Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost.
220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme.
Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
9.8.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4