Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Slunci podobnou hvězdu Kepler-160 obíhá super-Země v obyvatelné zóně

Slunci podobnou hvězdu Kepler-160 obíhá super-Země v obyvatelné zóně

Umělecké ztvárnění planetární soustavy u hvězdy Kepler-160
Autor: Sci-News.com

Astronomové při použití dat z kosmického teleskopu Kepler, který patří NASA, objevili dvě nové planety v planetární soustavě hvězdy Kepler-160. Jedna ze dvou nových exoplanet je tranzitující svět velikosti super-Země obíhající kolem této hvězdy v obyvatelné zóně.

Kepler-160 je Slunci podobná hvězda vzdálená od Země 3 141 světelných let a její poloha se promítá do souhvězdí Lyry. Je známá také pod označením KOI-456 nebo KIC 7269974. Hvězda je o 12 % větší než Slunce a její svítivost je vyšší pouze o 1 %.

V roce 2010 astronomové detekovali u hvězdy dvě hmotné tranzitující planety, které obdržely označení Kepler-160b a Kepler-160c a které obíhají velmi blízko mateřské hvězdy. Planeta Kepler-160b má velikost 1,7 průměru Země a kolem hvězdy oběhne jednou za 4,3 dny, zatímco Kepler-160c s průměrem zhruba 3,1 zemského průměru obíhá v periodě 13,7 dne.

Jejich povrchové teploty jsou samozřejmě mnohem vyšší než ve vypalovací peci, nejedná se tedy o příznivé podmínky pro život, jak jej známe,“ říká astronom René Heller z Max Planck Institute for Solar System Research. „Avšak nepatrné variace v oběžné periodě exoplanety Kepler-160c dávaly vědcům naději na existenci třetí planety, kterou bylo nutné potvrdit.“

V nové studii René Heller se svými spolupracovníky analyzovali archivní data získaná kosmickým teleskopem Kepler. „Z našich analýz vyplynulo, že kolem hvězdy Kepler-160 neobíhají pouze dvě planety, ale celkem čtyři exoplanety,“ dodává René Heller. „Jedna ze dvou nových planet, které byly objeveny, je Kepler-160d, jejíž existence byla již dříve předpokládána na základě deformací dráhy planety Kepler-160c.“

Kepler-160d je netranzitující planetou s hmotností vyšší, než je hmotnost Země a s oběžnou periodou někde mezi 5 až 50 dny. Čtvrtá planeta v soustavě pojmenovaná Kepler-160e (také je označována jako KOI-456.04) je pravděpodobně tranzitující planetou s průměrem 1,9× větším než je velikost Země a s oběžnou periodou 378 dnů.

Vzhledem k tomu, že její mateřská hvězda je podobná Slunci, z hodně Zemi podobné oběžné periody planety vyplývá velmi podobné ozáření mateřskou hvězdou jako v případě Země – pokud jde o množství přijatého záření i pokud jde o barvu světla,“ říká René Heller.

Všechno potvrzuje, že Kepler-160e se nachází v oblasti obyvatelné zóny, která je srovnatelná s polohou Země obíhající kolem Slunce. Planeta Kepler-160e je relativně velká v porovnání s jinými exoplanetami, které rovněž krouží v potenciálně obyvatelných zónách. Avšak jedná se o kombinaci planety o velikosti méně než dvojnásobku průměru Země a slunečního typu mateřské hvězdy, což tuto dvojici činí tak zvláštní.

Jestliže má Kepler-160e ponejvíce neutrální atmosféru s mírným skleníkovým efektem podobným jako u Země, potom její povrchová teplota bude v průměru kolem +5 °C, což je zhruba o deset stupňů méně než globální průměrná teplota na zeměkouli,“ říká René Heller.

Objev byl popsán v článku publikovaném v časopise Astronomy & Astrophysics.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hvězda Kepler-160, Exoplaneta Kepler-160e


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »