Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Ukrajinští astronomové objevili 5 exokomet u hvězdy Beta Pictoris

Ukrajinští astronomové objevili 5 exokomet u hvězdy Beta Pictoris

Umělecký koncept ukazující exokomety v mladé hvězdné soustavě
Autor: NASA/JPL-Caltech

Na základě dat ze satelitu NASA s názvem TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) tým astronomů z Ukrajiny detekoval tranzity pěti komet u hvězdy Beta Pictoris (β Pictoris), druhé nejjasnější hvězdy v souhvězdí Malíře, která je od Země vzdálená 63 světelné roky. Beta Pictoris je spektrálního typu A5 s hmotností zhruba 1,8 hmotnosti Slunce a její stáří bylo odhadnuto na pouhých 20 miliónů roků.

Je obklopena cirkumstelárním diskem z plynů a prachu, velkým množstvím kometárních těles a dvěma obřími planetami: Beta Pictoris b a Beta Pictoris c.

Exoplaneta Beta Pictoris b je plynný obr o hmotnosti 9 až 13 hmotností planety Jupiter. Kolem mateřské hvězdy oběhne jednou za 22 let ve vzdálenosti 9,8 astronomické jednotky (AU).

Beta Pictoris c má hmotnost 8,2 hmotnosti Jupitera a nachází se mnohem blíže mateřské hvězdě. Obíhá ve vzdálenosti 2,7 AU a její oběžná perioda je zhruba 1 200 dnů.

Krátkodobé optické variace jasnosti hvězdy Beta Pictoris byly poprvé oznámeny v roce 1995,“ napsali Dr. Yakiv Pavlenko a jeho spolupracovníci z Main Astronomical Observatory of the NAS of Ukraine a Astronomical Observatory of the Taras Shevchenko National University ve svém článku. „Vysvětlení jevu mechanismu rozptýleného světla hvězdy v důsledku protáhlého oblaku prachu nebo komou komety přecházející přes hvězdný disk bylo přijato jako nejpravděpodobnější možnost.“

V poslední době astronomové představili analýzu světelné křivky Beta Pictoris na základě dat z družice TESS. Objevili tři události tranzitů interpretovaných jako průchody exokomet napříč diskem hvězdy Beta Pictoris.

Účelem naší studie bylo uskutečnit další zkoumání světelné křivky hvězdy Beta Pictoris při pátrání po jevech tranzitů, které by mohly být interpretovány jako přechody exokomet přes hvězdný disk Beta Pictoris,“ dodávají astronomové.

V rámci studie astronomové analyzovali data družice TESS z archivu Mikulski Archive for Space Telescopes (MAST), který shromažďuje data z různých kosmických observatoří. Objevili pět nových výrazných jevů poklesu světelné křivky s tvary, které se podobaly očekávaným profilům křivek v důsledku přechodu kometám podobným těles přes kotouček hvězdy. Oběžné vzdálenosti tranzitujících objektů se pohybovaly v intervalu 0,5 až 1,5 AU.

Tyto nové tranzity mají asymetrické profily s velmi slabým poklesem jasnosti o 0,03 % a v trvání mezi 0,51 až 2,01 dne,“ uvádějí autoři.

Nově objevené tranzity jsou velmi podobné v trvání a hloubce k těmto slabým asymetrickým poklesům (kromě posledního, který je degradován zhoršeným zaměřováním sondy), které byly objeveny v roce 2019. Usoudili jsme, že mladý systém Beta Pictoris vykazuje významnou kometární aktivitu,“ dodávají astronomové.

Vědecký článek byl publikován v časopise Astronomy & Astrophysics.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Družice TESS, Beta pictoris, Exokomety


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »