Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Vědci poprvé detekovali vodu na obyvatelné exoplanetě

Vědci poprvé detekovali vodu na obyvatelné exoplanetě

Umělecká představa exoplanety K2-18b u své hvězdy
Autor: ESO, ESA/Hubble, M. Kornmesser

Vodní páru v atmosféře tzv. super-Země, která obíhá v obyvatelné zóně své hvězdy, objevili vědci z Univerzitní školy v Londýně (UCL) pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu. Exoplaneta s označením K2-18b má hmotnost 8krát větší, než Země v ideální vzdálenosti kolem mateřské hvězdy, kde jsou teploty vhodné k existenci tekuté vody na povrchu, což je podle dnešních poznatků podmínka existence života.

Objev, který byl publikován 11. září 2019 v časopisu Nature Astronomy, představuje první úspěšnou detekci atmosféry a některých látek v ní, u planety obíhající v obyvatelné zóně. Jeden z autorů, Dr. Angelos Tsiaras ze Střediska vesmírné exochemie UCL k tomu říká: „Najít vodu na potenciálně obyvatelné planetě, jinde než na Zemi, je úžasné. Planeta K2-18b není něco jako druhá Země, protože je nepoměrně těžší, než naše planeta a má i odlišné složení atmosféry. Ale posouvá nás to zase o kousek blíž k vyřešení otázky: Je Země unikátní?“

Tým vědců použil archivní data z let 2016 a 2017 pořízených Hubbleovým vesmírným dalekohledem provozovaným agenturami ESA a NASA. Použili open-source algoritmus k analýze světla hvězdy procházejícího atmosférou planety. Výsledky odhalily přítomnost molekul vodní páry, ale také přítomnost vodíku a hélia. Autoři studie se domnívají, že kdyby měli k dispozici dokonalejší techniku, podařilo by se nejspíš detekovat i dusík a metan. Další výzkum chtějí zaměřit na určení množství oblačnosti v atmosféře a procenta zastoupení vodních par.

Kepler Autor: NASA
Kepler
Autor: NASA
Planeta obíhá kolem chladné trpasličí hvězdy označené K2-18 (písmeno b u názvu planety je standardem pro označení první planety, objevené v systému této hvězdy). Tato stálice tedy patří mezi červené trpaslíky a nachází se v souhvězdí Lva asi 110 světelných roků od nás. Přestože jde o malou chladnou hvězdu, je mnohem aktivnější a tím pádem i nebezpečnější pro svou planetu, protože ji vystavuje silnější radiaci. Planeta samotná byla objevena v roce 2015 a jde o jednu z mnoha set super-Zemí, planet o hmotnosti mezi Neptunem a Zemí, které objevil dalekohled Kepler. Dnes probíhá nová mnohem ambicióznější mise hledání exoplanet, realizovaná družicí TESS. Dá se tedy předpokládat nález dalších stovek, či tisíců super-Zemí a nebo planet Zemi velmi podobných.

Spoluautor výzkumu, Dr. Ingo Waldmann, říká: “Vzhledem k očekávanému množství objevených super-Zemí v následujících dekádách je pravděpodobné, že se dnes bavíme jen o prvním z mnoha případů potenciálně obyvatelných exoplanet. Je to dáno i tím, že dle našich předpokladů jsou super-Země jedněmi z nejčastěji se vyskytujících exoplanet a navíc červení trpaslíci jsou nejpočetnějšími hvězdami v naší Galaxii.”

Na další průzkum budou muset vědci počkat na dokonaleší mise, jako bude výkonnější dalekohled Jamese Webba nebo družice ARIEL. Ta by měla být schopna charakterizovat složení atmosfér exoplanet díky mnohem dokonalejším přístrojům, než které má i tak skvělý dalekohled, jako je HST. Ke smůle vědců vypuštění JWST se neustále odkládalo a nyní je snad již v plánu v roce 2020 a mise ARIEL má startovat až v roce 2028. V té době budeme mít možnost studovat na tisíc exoplanet, což nám dá jistě reprezentativní vzorek těchto vzdálených světů. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spacetelescope.org



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Super-Země, Kapalná voda, Vodní pára, Obyvatelná zóna, K2-18b, Exoplaneta


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »