Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Velký pás asteroidů kolem Vegy

Velký pás asteroidů kolem Vegy

Vnější pás asteroidů kolem Vegy Autor: NASA/JPL-Caltech
Vnější pás asteroidů kolem Vegy
Autor: NASA/JPL-Caltech
Astronomové objevili, jak se zdá, rozsáhlý pás asteroidů kolem Vegy, druhé nejjasnější hvězdy noční oblohy severně od nebeského rovníku. K objevu využili data ze dvou velkých kosmických observatoří: Spitzer Space Telescope (NASA) a Herschel Space Observatory (ESA).

Objev pásu asteroidů kolem hvězdy přiřadil Vegu k jiné hvězdě s názvem Fomalhaut, u níž byl již dříve objeven rozsáhlý prstenec drobných objektů, a pravděpodobně i velká planeta. Zjištěná data jsou velmi podobná pro obě stálice: vnitřní teplejší prstenec v blízkosti hvězdy a vnější studený prstenec drobných objektů jsou odděleny rozsáhlou mezerou. Toto uspořádání je podobné hlavnímu pásu asteroidů a Kuiperovu pásu ve Sluneční soustavě.

Jaký mechanismus udržuje tuto mezeru mezi teplejším a studeným prstencem kolem hvězd Vega a Fomalhaut? Výsledky pozorování jasně naznačují, že nejpravděpodobnější odpovědí může být přítomnost několika planet. Hlavní pás asteroidů ve Sluneční soustavě, který se nachází mezi drahami planet Mars a Jupiter, je udržován gravitací kamenných (terestrických) planet na jedné straně a obřích plynných planet na straně druhé. Vnější Kuiperův pás je ovlivňován obřími planetami.

„Náš objev odráží nedávné závěry, z nichž vyplývá, že vícenásobné planetární soustavy jsou běžné i za hranicemi Sluneční soustavy,“ říká Kate Su, astronomka na Steward Observatory University of Arizona, Tucson. Kate Su představila tyto poznatky na zasedání Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society), které se koná v Long Beach, Kalifornie.

Prstenec kolem hvězdy Fomalhaut a exoplaneta Autor: NASA, ESA
Prstenec kolem hvězdy Fomalhaut a exoplaneta
Autor: NASA, ESA
Vega a Fomalhaut jsou si podobné i v dalších ohledech. Obě jsou přibližně dvakrát hmotnější než Slunce, jsou teplejší a ve viditelném světle mají namodralou barvu. Obě hvězdy se nacházejí relativně blízko, kolem 25 světelných roků od Země. Jsou to poměrně mladé hvězdy. U Fomalhautu bylo stáří určeno na 400 miliónů roků, stáří Vegy se blíží spíše 600 miliónům roků. Kolem hvězdy Fomalhaut byla objevena planeta (Fomalhaut b), která obíhá na vnitřním okraji kometárního prstence. (Poznámka: stáří Slunce je 4,5 miliardy roků.)

Kosmické dalekohledy Spitzer a Herschel detekovaly infračervené světlo vyzařované teplejším i studeným prachem v rozdílných prstencích kolem hvězd Vega a Fomalhaut, čímž byla potvrzena existence dalších prstenců kolem obou hvězd. Komety a kolize velkých planetek doplňují množství prachu v těchto prstencích. Vnitřní prstence soustav nemohou být pozorovatelné ve viditelném světle, neboť intenzivní záře mateřských hvězd je spolehlivě přezáří.

Pás asteroidů kolem Vegy v porovnání se Sluncem Autor: NASA/JPL-Caltech
Pás asteroidů kolem Vegy v porovnání se Sluncem
Autor: NASA/JPL-Caltech
Vnitřní i vnější pás kolem hvězd obsahuje mnohem více materiálu než hlavní pás asteroidů a Kuiperův pás ve Sluneční soustavě. Má to dvě příčiny: obě hvězdy jsou mnohem mladší než Slunce, které mělo stovky miliónů let času na to, aby své okolí vyčistilo. A za druhé, obě hvězdy pravděpodobně vznikaly z mnohem hmotnějších oblaků plynu a prachu než naše Sluneční soustava.

Mezera mezi vnitřním a vnějším prstencem u hvězd Vega a Fomalhaut rovněž koresponduje se vzdáleností hlavního pásu asteroidů a Kuiperova pásu ve Sluneční soustavě. Poměr vzdáleností byl určen na 1 : 10. Vnější pás se nachází 10krát dále, než vnitřní prstenec hvězd Vega a Fomalhaut. Velká mezera mezi oběma prstenci může být zaplněna několika „neviditelnými“ planetami velikosti Jupitera či menšími, které vytvářejí zónu bez přítomnosti prachu mezi oběma prstenci. Dobrým příkladem je rovněž planetární soustava HR 8799, v níž jsou známy 4 planety, které vyčistily prostor mezi dvěma podobnými disky drobného materiálu.

„Všeobecně lze říci, že velká mezera mezi teplejšími a studenými pásy prachu je ukazatelem přítomnosti skupiny planet pravděpodobně obíhajících jak kolem Vegy, tak i kolem hvězdy Fomalhaut,“ dodává Kate Su.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplaneta, Fomalhaut, Vega


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »