Úvodní strana  >  Články  >  Historie  >  Astronomie v obrazech - Petersova premiéra i derniéra

Astronomie v obrazech - Petersova premiéra i derniéra

Gravitační vlny emitované dvojicí hmotných objektů
Autor: NASA

Ne každý vědecký objev je spojen s následným oceněním. Občas se stane, že práce je vydána, nikým nepovšimnuta leží mezi ostatními, a o několik desetiletí později dostane veškerou pozornost. Tato práce byla publikována v roce 1964 a až do začátku dalšího tisíciletí si jí skoro nikdo nevšiml. Dnes už má přes 3 tisíce citací a tvoří základ astronomie gravitačních vln.

Cesta za vědeckým průlomem

Pokud do Google vyhledávače napíšete Philips Carl Peters, neobjeví se vám fotka žádného fyzika. Narazíte na německého cestovatele, amerického kněze, a další Peterse. U toho správného najdete jen alma mater, pracovní místo, a ….. jeden článek. Je to jediný jeho článek v databázi, který vypracoval úplně sám. Zajímavé.

Tato králičí nora není natolik hluboká, abychom se nedostali na její dno; nicméně, chvíli to trvá. I hledání samotné práce není natolik přímočaré. Svoji nejcitovanější práci vydal roku 1964. Pokud chcete najít vědeckou práci, většinou stačí zadat příjmení prvního autora a rok. Google nám z “Peters 1964” ukáže mj. další vědecké práce a anglického fotbalistu Martina Peterse. Potom práci najdeme ve vědeckém portálu - volně přeložena zní jako Záření gravitačních vln a pohyb dvou bodových objektů. Souvisí s časovým vývojem systému dvou kompaktních objektů, které velmi pomalu ztrácí energii vyzařováním gravitačních vln. Toto jsou vlny, které ohýbají samotný časoprostor vesmíru a vznikají při interakci dvou hmotných objektů. Tato práce je nejvíce citovaná, ale vychází z jiné práce. Pojďme hledat dál.

Je to stručný výňatek z jeho disertační práce, kterou vytvořil pod vedením Jona Matthewse. A ta zahrnuje i původní výpočty, které spolu vydali o rok dříve, roku 1963. Vyhledáváním předchozí metodou: “Peters Matthews 1963” zjistíme další zajímavou náhodu. V oboru lidské biologie byl s úplně stejnými autory i rokem vydán článek také. Uff, ale dostali jsme se k cíli.

Význam excentricity hvězdných drah v kontextu ztráty jejich energie Autor: Peters 1964
Význam excentricity hvězdných drah v kontextu ztráty jejich energie
Autor: Peters 1964

Časový vývoj dvojic hmotných objektů

Výsledky práce jsou spíše rovnice. Petersovi se podařilo z rovnic obecné relativity kvantitativně odvodit míru změn orbitálních parametrů v čase. To znamená, že předpověděl, jak rychle se bude měnit vzájemná vzdálenost těles, jejich společná energie, atd. Jeden z grafů je na obrázku nahoře, který lze z nově odvozených rovnic vytvořit. Tento samotný graf není tak přelomový, ale je to důležitý výsledek této práce. Ukazuje, jak je v časovém vývoji důležitá excentricita, neboli míra “šišatosti”. Dráhy s různými excentricitami jsou pro ilustraci na dalším obrázku, kde světle modrá dráha má nejvyšší excentricitu, a je tedy nejméně kruhová.

 

Srovnání elips s různými excentricitami. Autor: Archiv M. Mondeka
Srovnání elips s různými excentricitami.
Autor: Archiv M. Mondeka

Zpět ke grafu: pokud srovnáme vývoj oběhu tělesa s dokonale kruhovou dráhou, dostaneme funkci f(e) na vertikální ose. Například pro e = 0.8 dostaneme 100x rychlejší vývoj, pro e=0.9 najednou 1000x rychlejší vývoj oproti kruhové dráze. Je to exponenciální funkce, velmi rychle roste. Míra kruhovosti dráhy je tedy dominantní činitel určující budoucí vývoj.

V této práci se setkáme s ne-relativistickými rychlostmi dvou těles, která obíhají po Keplerovských drahách. Jednoduše řečeno: jejich rychlosti jsou stále velmi malé v porovnání s rychlostí světla. Mají obecně excentrické dráhy, které nebyly předtím uvažovány kvůli obtížnosti výpočtů. Velmi excentrické dráhy silně urychlují ztrátu energie. A se ztrátou energie dochází také ke ztrátě excentricity a velké poloosy dráhy, viz obrázek, kde je změna parametrů oběžné dráhy významně urychlena pro lepší názornost.

Srovnání časů, po jejichž uplynutí dojde ke sloučení dvou ukázkových objektů jen vlivem emise gravitačních vln. Časové škály jsou obrovské. V průběhu času se barva trajektorie mění z červené na oranžovou. Mimo systému Slunce+Země, kde je vývoj velmi pomalý, dochází v čase ke sbližování objektů a zakulacování oběžné dráhy. Uprostřed: hvězda obíhající milionkrát těžší černou díru. Napravo: neutronová hvězda a přibližně stejně hmotná černá díra kroužící kolem sebe navzájem. Autor: Archiv M. Mondeka
Srovnání časů, po jejichž uplynutí dojde ke sloučení dvou ukázkových objektů jen vlivem emise gravitačních vln. Časové škály jsou obrovské. V průběhu času se barva trajektorie mění z červené na oranžovou. Mimo systému Slunce+Země, kde je vývoj velmi pomalý, dochází v čase ke sbližování objektů a zakulacování oběžné dráhy. Uprostřed: hvězda obíhající milionkrát těžší černou díru. Napravo: neutronová hvězda a přibližně stejně hmotná černá díra kroužící kolem sebe navzájem.
Autor: Archiv M. Mondeka

Dosavadní stáří vesmíru je asi 1.4× 1010 let. Ke splynutí Země a Slunce vlivem emise gravitačních vln by došlo asi za 1023 let, což je 10 bilionkrát více než stáří vesmíru. Ale například hvězda S301, nově objevená hvězda, která to má nejblíže k naší supermasivní černé díře v centru Galaxie, Sgr A*, to má trochu rychlejší: bude jí to trvat jen 10x déle než je stáří vesmíru. Škály významné emise gravitačních vln jsou tedy obrovské. Ale existuje také dvojice neutronová hvězda+černá díra, které kolem sebe oběhnou jednou za 8 hodin - jsou tedy velmi blízko. A kvůli tomu splynou vlivem emise gravitačních vln za pouhou miliardu let.

Na konci 80. let začal být článek relevantní. Měli jsme totiž naměřené změny v periodě dvou obíhajících neutronových hvězd. Tyto maličké změny, které indikovaly přibližování k sobě navzájem, přesně odpovídaly Petersovým výpočtům. V roce 2015 byla zveřejněna první detekce gravitačních vln, kterážto oblast astrofyziky zainteresovala vědce po celém světě. Gravitační vlny byly teoreticky předpovězeny v minulém století, nicméně zde šlo o první přímou detekci. Splynuly dvě kompaktní hvězdy, neutronová hvězda a černá díra. Najednou o článku věděl každý. A teď o něm víte i vy.

Počet citací článku v čase Autor: Astrophysics Data System (ADS)
Počet citací článku v čase
Autor: Astrophysics Data System (ADS)

⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝  

*Exponenciální průběh nemá jen funkce excentricity, ale také počet citací článku. Tato fce je nejrychleji rostoucí ze všech elementárních funkcí. A lze ji nalézt v hodně oblastech astrofyziky. Níže uvádíme další výskyty exponenciálních funkcí v astrofyzice

Nahoře jsou různé modely expanze vesmíru době hned po Velkém Třesku, kde máme 2 standartní modely rostoucí pomalu, a inflační model, který je preferovaným modelem obrovského nárůstu vesmíru o desítky řádů v extrémně malém čase 10-32 s. Rychlý nárůst v inflačním období je modifikovaný exponenciální růst.

Dole je obrázek spektra absolutně černého tělese pro jeho různé teploty. Předpis této fce je kombinací mocninné funkce spolu s exponenciálou, která se projevuje více na pravé straně grafu.

Logaritmický graf závislosti rozměrů vesmíru na čase pro 3 různé inflační modely Autor: AstroNuklFyzika
Logaritmický graf závislosti rozměrů vesmíru na čase pro 3 různé inflační modely
Autor: AstroNuklFyzika

Graf záření absolutně černého tělesa Autor: Techmania Science Center.
Graf záření absolutně černého tělesa
Autor: Techmania Science Center.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Inspirace článkem v AJ
[2] Nedávný objev hvězdy S301



Seriál

  1. Astronomie v obrazech: Pátrání po obyvatelných světech
  2. Astronomie v obrazech: Hubbleův hluboký snímek
  3. Astronomie v obrazech - Dirigent galaktického provozu
  4. Astronomie v obrazech - Střed či okraj, to je poselství kulových hvězdokup
  5. Astronomie v obrazech - Trojzubec galaxií
  6. Astronomie v obrazech - Kosmické poledne
  7. Astronomie v obrazech - Krotitelé galaxií
  8. Astronomie v obrazech – Hubbleův zákon
  9. Astronomie v obrazech - Monsieur Messier
  10. Astronomie v obrazech - Petersova premiéra i derniéra


O autorovi

Martin Mondek

Martin Mondek

Martin je (zatím) student Astrofyziky na Masarykově univerzitě v Brně. Když zrovna nestuduje, můžete ho spatřit ve svém přirozeném prostředí na hvězdárně Kraví Hora, kde povídá o noční obloze.

Štítky: Oběžná dráha, Excentricita, Pulsar, Gravitační vlny, Astronomie v obrazech


45. vesmírný týden 2026

45. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 11. do 8. 11. 2026. Měsíc mění fázi od nedělní poslední čtvrti do novu, který nastane v pondělí 9. listopadu. Večer je vidět Saturn a slabší Uran a Neptun. Ráno 2. a 3. 11. nastanou pěkné konjunkce Měsíce s Marsem, Jupiterem a Regulem.  7. 11. ráno bude tenký srpek nízko u Venuše a hvězdy Spica. Slunce je zatím klidné. Před 120 lety se narodil Fred Whipple, autor výroku, že komety jsou něco jako špinavé sněhové koule.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN1251

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče „LDN 1251“ Hluboko v souhvězdí Cefea, v oblasti oblohy bohaté na mezihvězdný prach a plyn, se nachází objekt označený jako LDN 1251. Na první pohled připomíná prázdnou, téměř černou skvrnu na pozadí vzdálených hvězd. Ve

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Saturn

cassegrain 250/2500 + kamera ZWO ASI715MC

Další informace »