Úvodní strana  >  Články  >  Historie  >  Psalo se před sto lety; červenec - říjen 1925

Psalo se před sto lety; červenec - říjen 1925

DITTRICH, Arnošt (též DITRICH), * 23. 7. 1878 Dubá u České Lípy - † 15. 12. 1959 Lomnice nad Lužnicí, fyzik, astronom, pedagog.
Autor: Biografický slovník českých zemí: DITTRICH Arnošt 1878–1959

V rubrice Psalo se před sto lety se pravidelně vracíme k textům, které vyšly v astronomických publikacích přesně o století dříve. V časopise Říše hvězd z let červenec až říjen 1925 se Dr. Arnošt Dittrich věnoval tématu, které bychom dnes nazvali archeoastronomií – stopám po dávných způsobech, jimiž lidé určovali pohyb Slunce a střídání ročních období. Ve svém článku popisuje „sluneční bránu“ tvořenou dvěma kůly, mezi nimiž podle lidového podání Slunce při západu prochází. Dittrich viděl v této pověsti ozvěnu dávné praxe pozorování nebeských jevů pomocí dřevěných značek na obzoru, snad dokladu indoevropského dědictví.

Říše hvězd, červenec – říjen1925:

Astronomický fragment ze slovanské minulosti
(původní text, autor: Dr. Arnošt Dittrich, zkráceno)

Slovanské památky astronomické jsou dosti vzácné. Tím pozoruhodnější jest, nalezne-li se stopa po praktických výkonech hvězdářských. Ve Vykoukalově knize: »Z podání lidového«, obrázky kulturní a zvykoslovné, jež vyšla v Matici Lidu r. 1897, je na str. 88. zmínka: »Na Moravě v okolí Vyškova si vypravují, že když Slunce zapadá, přijde ke dvěma kolům (pozn. aut.: myšleny kůly, dále aktualizováno) v zemi postaveným, mezi nimiž se vždy protlačí na druhou stranu. Až se kdysi stane, že tam uvízne, bude soudný den.« 

Zpráva taková nevznikne jen tak nazdařbůh. Musí býti ohlasem názorného obrazu, často a častokrát viděného, kde lidem skutečně Slunce zapadalo mezi dvěma kůly, takže vznikala iluse, že se mezi nimi protlačuje. Ale proč zmínka o konci světa ...? 

Isolovaný fakt je vždy neplodný. Do jakého rámce máme zasaditi moravskou zprávu, aby promluvila? Zmíněným kůlům podobné značky obzorové nalezneme i u jiných národů pro vycházení a zapadání Slunce v různé doby roční. V praehistorických časech užívali takové značky stavitelé megalithických památek v jižní Anglii, Bretoňsku a sev. Německu. Když přišli Evropané do Jižní Ameriky, nalezli takové značky u Peruánců. Podnes jich užívají Indiáni kmene Hopi a labradorští Eskymáci. Ale idea ta se objevuje i na druhé straně zeměkoule u Dajakú, lovců lebek, na ostrově Borneo. 

Co bylo v dávné minulosti v Evropě, čeho podnes se užívá na obou stranách zeměkoule, lze klidně pokládati ze všelidské. Proto netřeba to nijak omlouvati, nalezneme-li i u Slovanů stopy takové praxe. Větší megalithická stavba kalendářová je dokonce na - později - slovanské půdě. V krajině pomořanské, kde Visla se vlévá do moře, leží místo Odry, podnes Němci tak nazývané. Poblíž v lese se zachovala rozlehlá soustava megalithů, jehož plán jsem v knížce své »Slunce, měsíc a hvězdy« na str. 93. reprodukoval. Jméno »odry« znamená však ve slovanských jazycích kůly. Slovanská osada »Kůly = Odry« je poblíž jediné (dosud známé) památky astronomické z megalithických časů na slovanské půdě.

Současná mapka kamenných kruhů v Odrách. Autor: Putující: Kamenné kruhy Odry (PL)
Současná mapka kamenných kruhů v Odrách.
Autor: Putující: Kamenné kruhy Odry (PL)

Snad mělo vyjádřiti, že se tam pomocí kamenů dosahuje toho, co Slované dosahovali kůly. Dřevěné značky snad stavěli proto, že neměli otroků, které by mohli hnáti bičem na tak těžkou a klopotnou práci, jako stavění menhirů primitivními prostředky.

V moravské zprávě od Vyškova vidím slabou vzpomínku na pozorování západu Slunce pomocí kůlů na obzoru z určitého stanoviště za účelem kalendářovým. Patrně šlo o stanovení zimního slunovratu. Poukazuje naň poznámka o uváznutí Slunce a o soudném dnu, tj. konci světa. Konec světa v bájích - na př. Eddě - jest obecně parafrasí zimy, promítnuté na konec všech časů. Zrovna tak jsou báje o stvoření světa parafrasí jara. Uváznutí Slunce na nejzazším jihozápadě mělo by za následek věčnou zimu, i kdyby - pro otáčení nebe - Slunce denně dál vycházelo a zapadalo.

V mythologii klasických národů se vypravuje, že růžoprstá Zora otevírá Slunci bránu. Kůly od Vyškova jsou zajisté jen archaickou, primitivní formou této sluneční brány. Kde se čekalo na Slunce ráno, staly se ovšem kůly, mezi nimiž se mělo objeviti, dříve viditelnými ve světle zory, rýsujíce se černě na červáncích. Tu se mohlo poeticky říci, že Zora otevírá Slunci bránu. Veliká většina megalithických vizírů věnována je východu, jak jsem sestavil v knize »Slunce atd. « na str. 97. a násl. (…)

(…) Indoevropci, pokud dosavadní studie sahají, nestavěli megalithických pomníků v Evropě. Proto lze pomýšleti na to, že zmíněná  brána Slunce, kterou Zora ve smyslu nahoře vysvětleném otvírá, byla ze dřeva, že to byly po případě jen dva kůly. Není tedy třeba, abychom v oněch moravských kůlech viděli něco specificky slovanského, ale spíše dědictví z indoevropského původu Slovanů. 

Po sto letech: říjen 2025

(komentář k původnímu textu, autor: Radim Neuvirt)

Jedním z nejznámějších megalitů na našem území je Kamenný pastýř od Klobuk (poblíže města Slaný) Autor: Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku
Jedním z nejznámějších megalitů na našem území je Kamenný pastýř od Klobuk (poblíže města Slaný)
Autor: Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku
Po kůlech, kterými podle pověsti staří Slované určovali zimní slunovrat, se nic nedochovalo. V současnosti však na našem území víme o větším množství mnohem starších megalitických památek. Jejich tvůrci mohli být příslušníci rozličných pranárodů, kteří naši část planety v různých dobách obývali. Řeč je o zejména o keltských kmenech- Germáni a později Slované pobývali na našem území až po vzniku megalitů. Stavba těchto kamenných artefaktů však není přímo spojena s nějakou konkrétní kulturou, náboženstvím či prehistorickým, nebo i historických obdobím. Současné vědě je známo, že také ne všechny megalitické stavby sloužily astronomii a s ní spojené chronologii. Megality měly nemalý význam funerální (pohřební) či náboženský. 

K astronomickým pozorováním, spojeným především s určováním času se používaly kruhové henge, též zvané rondely, kamenné řady a zejména viziry. Viziry jsou typické zaměřovače poloh Slunce, Měsíce i hvězd (jeden z nich je zobrazen na konci tohoto článku). 

Ačkoli se užívání slovanských kůlů, o kterých pojednává článek Dr. Dittricha, nepotvrdilo, nalezneme v našem regionu (severozápadní Čechy) značné množství výrazných kamenných megalitických památek. Je však nutno předeslat, že ne u všech kamenných památek minulosti je zaručena autenticita. Mnoho z nich bylo bohužel zničeno či odstraněno, některé z nich jsou prokazatelně vytvořeny v dobách moderních.

Nejvíce megalitických objektů se v Čechách nalézá severozápadně od Prahy Autor: Geologické mapy: Zajímavosti
Nejvíce megalitických objektů se v Čechách nalézá severozápadně od Prahy
Autor: Geologické mapy: Zajímavosti

Na ukázku přinášíme aktuální fotografie (9/2025) některých z těchto objektů nacházejících se poblíže Kounova.

Mapa Stezky po menhirech. Nejedná se o známé kounovské kamenné řady, ty se nacházejí v jiné lokalitě obce. Autor: Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku
Mapa Stezky po menhirech. Nejedná se o známé kounovské kamenné řady, ty se nacházejí v jiné lokalitě obce.
Autor: Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku

Menhir Belgičan. Název je poctou belgickým dobrovolníkům, kteří od roku 2011 pomáhali s rekonstrukcí menhirové stezky. Autor: Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku
Menhir Belgičan. Název je poctou belgickým dobrovolníkům, kteří od roku 2011 pomáhali s rekonstrukcí menhirové stezky.
Autor: Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku

Menhir Mylady představuje vznešenou dámu. Menhiry byly novodobě nazývány podle toho, čemu se podobají. Autor: Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku
Menhir Mylady představuje vznešenou dámu. Menhiry byly novodobě nazývány podle toho, čemu se podobají.
Autor: Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku

Po menhiru zvaném Chodník se dá skutečně přejít Autor: Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku
Po menhiru zvaném Chodník se dá skutečně přejít
Autor: Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku

Menhir Vizír. Tento kámen byl možná – pořád se pohybujeme ve světě domněnek – jakýmsi hledáčkem pro pozorování Slunce. V prohlubni vysekané v kameni mohl být pozorován východ Slunce při zimním slunovratu. Autor: Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku
Menhir Vizír. Tento kámen byl možná – pořád se pohybujeme ve světě domněnek – jakýmsi hledáčkem pro pozorování Slunce. V prohlubni vysekané v kameni mohl být pozorován východ Slunce při zimním slunovratu.
Autor: Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Biografický slovník českých zemí: DITTRICH Arnošt 1878–1959
[2] Putující: Kamenné kruhy Odry (PL)
[3] Geologické mapy: Zajímavosti
[4] Archiv Hvězdárny Františka Pešty: Říše hvězd (červenec - říjen 1925), str. 120 a dál
[5] Wikipedia (CZ): Arnošt Dittrich
[6] Wikipedia (CZ): Dioskúrové
[7] 21. století: Existují i české megality? Mýty a fakta kolem kamenů
[8]Soukromý archiv Radima Neuvirta, autora článku

Převzato: Hvězdárna Teplice



O autorovi

Štítky: Menhiry, Říše hvězd


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »