Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  „Dělová koule“ ve vesmíru

„Dělová koule“ ve vesmíru

puppis_labeled.jpg
Astronomové objevili nejrychleji se pohybující hvězdu. Ale jak vysvětlit tak neobyčejně velkou rychlost této kosmické „dělové koule"?

Neutronová hvězda, označená RX J0822-4300, vznikla asi před 3700 roky při výbuchu supernovy Puppis A. Tři pozorování rentgenové observatoře Chandra zřetelně ukázala neutronovou hvězdu pohybující se směrem od středu exploze rychlostí 4,8 miliónů km/h! Při této rychlosti RX J0822-4300 unikne z Mléčné dráze za pouhý milión let.

„Tato neutronová hvězda má jízdenku pouze ven z Galaxie,“ říká Robert Petre (Goddard Space Flight Center, Greenbelt, Maryland), jeden ze spoluautorů studie. „Astronomové pozorovali i další hvězdy vyhozené ven z Mléčné dráhy, ale žádná neměla takovou rychlost.“

„Hvězda je tak daleko, že dráhu, kterou urazí během pěti let je menší než velikost nejmenších číslic na minci ve vzdálenosti 90 m. Je to pozoruhodné svědectví o schopnostech Chandry, jak malé úhly může měřit.“

Není to poprvé, co astronomové našli tzv. „hyperrychlé“ hvězdy. Ale ty dosud objevené, byly vystřelovány ven z Mléčné dráhy rychlostmi okolo 1,6 km/h. Navíc existuje jeden rozdíl mezi RX J0822-4300 a dalšími „galaktickými uprchlíky“ - zdroj jejich rychlosti. Doposud se předpokládalo, že hvězdy získaly hyperrychlost od černé díry v centru Galaxie, která může fungovat jako „gravitační prak“. Ale tato neutronová hvězda byla vymrštěna při výbuchu supernovy. Napozorovaná data ukazují, že exploze pravděpodobně nebyla symetrická a neutronová hvězda byla „vykopnuta“ jedním směrem a trosky z výbuchu pak opačným.

Ohromnou rychlost neutronové hvězdy lze snadno vysvětlit (ať tak nebo onak), dokonce i počítačové modely supernov to dokáží. „Záhadou v případě této kosmické dělové koule je, jak příroda může vyrobit tak výkonné dělo,“ říká Winkler. „Rychlost by mohla vysvětlit neobvykle energetická exploze.“ Ale vědci zůstávají skeptičtí.

Výsledky výzkumu Winkler a Petre publikovali 20. listopadu 2007 v Astrophysical Journal.

Další snímky: http://chandra.harvard.edu/photo/2007/puppis/more.html#puppis_labeled

Zdroj: science.nasa.gov




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »