Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Astronomové pozorovali super-erupci na blízkém červeném trpaslíkovi

Astronomové pozorovali super-erupci na blízkém červeném trpaslíkovi

Umělecké ztvárnění vybuchujícího červeného trpaslíka AD Leonis, známého též jako Gliese 388
Autor: National Astronomical Observatory of Japan

Skupina astronomů z Japonska detekovala 12 hvězdných erupcí včetně tzv. super-erupce na hvězdě AD Leonis, což je trpasličí hvězda spektrální třídy M, která se nachází ve vzdálenosti pouhých 16 světelných roků a jejíž poloha se promítá do souhvězdí Lva.

Hvězdné erupce jsou nenadálé exploze, které vystřelují z povrchu hvězd včetně našeho Slunce,“ říká Kosuke Namekata, hlavní autor a vědecký pracovník na Department of Astronomy at Kyoto University. „Ve vzácných příležitostech se objevují extrémně velké super-erupce. Jsou důsledkem masivních magnetických bouří, které když jsou vyslány z našeho Slunce, mohou významně ovlivňovat pozemskou technologickou infrastrukturu.“

Kosuke Namekata se svými spolupracovníky pozoroval vybuchující hvězdu AD Leonis pomocí dalekohledu Seimei Telescope s objektivem o průměru 3,8 metru na Kyoto University, pomocí detektoru NASA s názvem NICER (Neutron Star Interior Composition Explorer) a pomocí astronomického dalekohledu Spectroscopic Chuo-university Astronomical Telescope (SCAT), ve spolupráci s programem OISTER (Optical and Infrared Synergetic Telescopes for Education and Research).

Astronomové detekovali celkem 12 erupcí včetně deseti erupcí ve vodíkové čáře světla (Hα), čtyř v oboru rentgenového záření a čtyř v optickém oboru.

Jedna z těchto eruptivních událostí byla super-erupcí s celkovou energií 2×1033 erg – což je zhruba více než 20× vyšší výkon v porovnání s tím, co vyzařuje naše Slunce.

Z naší analýzy super-erupce vyplynula některá velmi zajímavá data,“ říká Kosuke Namekata. „Světlo z excitovaných vodíkových atomů super-erupce se projevilo množstvím vysoko-energetických elektronů zhruba o jeden řád magnitud vyšší, než jsou typické erupce u Slunce.“

Více informací o těchto základních hvězdných úkazech nám pomůže předpovídat super-erupce a pravděpodobně zmírnit škody způsobené magnetickými bouřemi u nás na Zemi,“ říká Kazunari Shibata, jeden z autorů a vědecký pracovník na Department of Astronomy and the Astronomical Observatory at Kyoto University. „Můžeme dokonce být schopni pochopit, jak tyto emise mohou ovlivňovat existenci – nebo vývoj – života i na jiných planetách.“

Objevy byly publikovány v Publications of the Astronomical Society of Japan.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Super-erupce, Hvězda AD Leonis


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »