Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Betelgeuze opět na scéně

Betelgeuze opět na scéně

Snímek Betelgeuze, oranžového veleobra a jejího slabého modrého průvodce. Data: NASA/JPL/NOIRLab. Vizualizace: NOIRLab.

Hvězda Betelgeuze je jednou z nejjasnějších hvězd na noční obloze a současně nejbližším červeným veleobrem od Země. Má obrovský objem, její poloměr je přibližně 700krát větší než poloměr Slunce. Přestože je stará pouhých deset milionů let, což je z pohledu astronomických měřítek považováno za mladou hvězdu, její život je v závěrečné fázi. Nedávno dalekohled Gemini North na Havaji objevil jejího drobného stelárního průvodce.

Betelgeuze se nachází v rameni souhvězdí Oriona a lidé ji po tisíciletí bez problémů pozorovali pouhým okem. Při pečlivějším sledování si vytrvalí pozorovatelé všimli, že v průběhu času mění svou jasnost. Astronomové zjistili, že Betelgeuze má hlavní periodu proměnnosti kolem 400 dnů a delší vedlejší periodu kolem šesti let.

V letech 2019 a 2020 došlo k neobvykle prudkému poklesu jasnosti Betelgeuze. Událost je označována jako „Great Dimming“ (velké stmívání). Tato událost vedla některé k domněnce, že se rychle blíží zánik v podobě supernovy. I v Astronomických informacích se v čísle 3/2020 objevil článek upozorňující na tuto skutečnost. Nakonec se ale vědcům se podařilo zjistit, že „stmívání“ bylo ve skutečnosti způsobeno velkým oblakem prachu vyvrženým z Betelgeuze.

Záhada „Velkého stmívání“ byla tedy vyřešena, ale současně tato událost ještě více podnítila zájem o studium Betelgeuze, což přineslo nové analýzy archivních dat. Jedna z nich vedla vědce k domněnce, že příčinou šestileté proměnlivosti Betelgeuze je přítomnost hvězdného průvodce. Když však Hubbleův vesmírný dalekohled a rentgenová observatoř Chandra po tomto průvodci pátraly, žádný nebyl objeven.

Doprovodnou hvězdu se podařilo objevit až nyní týmu astrofyziků pod vedením Steva Howella, vedoucího vědeckého pracovníka výzkumného centra NASA Ames Research Center. Pozorovali Betelgeuze pomocí skvrnkové zobrazovací kamery zkráceně nazývané "Alopeke“, což v havajštině znamená ‚liška‘. Zařízení je financováno z programu NASA-NSF Exoplanet Observational Research Program (NN-EXPLORE) a je umístěn na dalekohledu Gemini North (Mauna Kea, Havaj, USA), který je severní polovinou Mezinárodní observatoře Gemini.

Na fotografii souhvězdí Oriona vidíme polohu Betelgeuze a jejího nově objeveného průvodce. Autor: NOIRLab/Martin Gembec
Na fotografii souhvězdí Oriona vidíme polohu Betelgeuze a jejího nově objeveného průvodce.
Autor: NOIRLab/Martin Gembec

Speckle imaging je astronomická zobrazovací technika, která využívá velmi krátké expoziční časy ke zmražení zkreslení obrazu působeného zemskou atmosférou. Tato technika umožňuje vysoké rozlišení, které v kombinaci s výkonem 8,1metrového zrcadla Gemini North umožnilo přímo detekovat slabého průvodce Betelgeuze.

Analýza světla slabého průvodce umožnila Howellovi a jeho týmu určit jeho základní charakteristiky. Zjistili, že je v optickém oboru vlnových délek o šest magnitud slabší než Betelgeuze, jeho hmotnost se odhaduje na přibližně 1,5násobek hmotnosti Slunce a zřejmě se jedná o hvězdu nacházející se v HR diagramu vlevo dole pod hlavní posloupností typu A nebo B. Tedy horkou, mladou, modrobílou hvězdu, která ještě nezačala spalovat vodík ve svém jádře.

Průvodce se nachází v poměrně malé vzdálenosti od povrchu Betelgeuze – jen asi čtyřikrát větší než vzdálenost mezi Zemí a Sluncem. Tento objev je prvním případem, kdy byl zachycen blízký hvězdný společník obíhající kolem superobří hvězdy. A co je ještě působivější - průvodce obíhá hluboko uvnitř vnější rozšířené atmosféry hvězdného obra – hlavní složky tohoto nesourodého páru.

Tento objev astronomům poskytl jasnější představu o životě a budoucí smrti tohoto červeného veleobra. Betelgeuze a jeho průvodce se pravděpodobně zrodily ve stejnou dobu. Životnost sekundární hvězdy se však zkrátí, protože silné slapové síly způsobí její předčasný zánik. Po spirále se stočí do primární nepoměrně hmotnější složky a dojde k jejímu zániku. Ten vědci odhadují v čase kolem následujících 10 000 let. Zobecnění objevu rovněž pomáhá vysvětlit, proč podobní hvězdní červení veleobři mohou procházet periodickými změnami jasnosti v řádu mnoha let.

Další vhodná příležitost ke studiu hvězdného průvodce Betelgeuze se naskytne v listopadu 2027, kdy se vrátí do maximální vzdálenosti od primární hvězdy. Již nyní jsou připravovány pozorovací programy, které nám pomohou ještě lépe odhalit povahu jeho průvodce.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA: Vědci našli předpovězeného průvodce Betelgeuse



O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: Betelgeuze, Betelgeuse


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »