Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Družice COROT objevila nevšedního hnědého trpaslíka
Petr Kubala Vytisknout článek

Družice COROT objevila nevšedního hnědého trpaslíka

Dráha hnědého trpaslíka COROT-exo-3b
Dráha hnědého trpaslíka COROT-exo-3b
Projekt kosmického dalekohledu COROT (COnvection, ROtation & planetary Transits) hlásí objev dalších tří objektů. Dva z nich jsou celkem tuctové exoplanety, třetím objektem je hnědý trpaslík, který se vymyká současným teoriím.

Ve dnech 19. až 23. května 2008 proběhlo v americkém Cambridge sympozium Mezinárodní astronomické unie číslo 253 na téma „Transiting Planets“. O poprask se už první den kongresu postarali lidé okolo projektu COROT. Očekávalo se, že tým oznámí objev dalších exoplanet, což na podobných kongresech není nic neobvyklého. Tým zveřejnil objev dvou exoplanet COROT-exo-4b a COROT-exo-5b a hnědého trpaslíka COROT-exo-3b.

Cílem družice COROT je hvězdná seismika a detekce exoplanet pomocí tranzitní metody. Vedlejším produktem pak mohou být i objevy hnědých trpaslíků.

Nová exoplaneta COROT-exo-4b má hmotnost 0,73 Mj (= hmotnosti Jupiteru) a obíhá okolo své mateřské hvězdy, která je velmi podobná Slunci, ve vzdálenosti 0,093 AU s oběžnou dobou 9,2 dne. Druhá exoplaneta COROT-exo-5b má hmotnost 0,86 Mj a okolo své hvězdy oběhne za 4 dny.

Mezi astronomy ale vzbudil rozruch třetí objekt, který nese označení COROT-exo-3b. Jeho hmotnost totiž činí 20,2 Mj, což je na exoplanetu příliš. Hranice mezi planetou a hnědým trpaslíkem je nemilosrdně stanovena na 13 Mj. COROT-exo-3b je tak nejspíše dalším známým hnědým trpaslíkem, ale ne ledajakým.

COROT-exo-3b oběhne okolo své mateřské hvězdy, podobné Slunci, za pouhé 4,25 dne ve vzdálenosti 0,052 AU. Ještě zajímavější je průměr trpaslíka, který se odhaduje na 0,82 průměru Jupiteru. Díky tomu je jasné, že hustota tohoto objektu bude velmi vysoká, dvakrát větší než hustota platiny.

Objev tak dokazuje, že naše znalosti o hnědých trpaslících ještě nejsou ani zdaleka úplné. Nedávno pro změnu astronomové odhalili nejchladnějšího hnědého trpaslíka, který se též vymykal dosavadním teoriím.

Hnědí trpaslíci jsou tradičně považování za přechod mezi planetami a hvězdami. Jejich hmotnost se pohybuje od 13 Mj do 75 Mj, což nestačí na to, aby se v jeho nitru dosáhlo teploty 7 milionů K, která je potřebná k zažehnutí klasické termonukleárních reakcí. Hnědí trpaslíci se obvykle vyznačují fúzí deuteria a lithia. Tím se zásadně liší od obřích planet. Naopak s planetami mají společný výskyt metanu, prachu a aerosolů v atmosféře. Pojem hnědý trpaslík je dosti nepřesný, neboť tyto objekty vyzařují v červené části spektra. Označení červený trpaslík už ale byl obsazen jiným typem hvězdy.

Kosmický dalekohled COROT odstartoval 27. prosince 2006 a prozatím objevil 4 exoplanety a jednoho hnědého trpaslíka. Nyní má dalekohled za sebou více než 510 dní pozorování a v současnosti monitoruje již šesté hvězdné pole, které by mělo být v následujících pěti měsících jeho poslední.

Podrobnosti o družici COROT naleznete v encyklopedii Space40.

Zdroj:




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »