Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Družice Spitzer vyšťourala neviditelné hvězdy

Družice Spitzer vyšťourala neviditelné hvězdy

Fotografie objektu BHR 71.
Fotografie objektu BHR 71.
Dvě mladé hvězdy jsou zodpovědné za zničení svého rodného hnízda – temného oblaku prachu – mohutným proudem záření. Vyplývá to z pozorování v infračerveném oboru spektra, uskutečněného kosmickou observatoří Spitzer Space Telescope. Hvězdy se nacházejí ve vzdálenosti přibližně 600 světelných let od Země v kosmickém oblaku, označeném BHR 71. „Tento nový senzační snímek družice Spitzer ve skutečnosti ukazuje změny ve výtryscích plynů, které se nedají pozorovat na jiných vlnových délkách,“ říká Tyler Bourke (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics).

Snímek vlevo byl pořízen ve viditelném světle pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope), který patří Evropské jižní observatoři ESO. Na tomto snímku je BHR 71 vidět jako velký černý útvar. Pouze výtrysk žlutého světla směrem ke spodní části oblaku je znamením, že by se uvnitř mohly formovat hvězdy.

Na snímku v infračerveném oboru (uprostřed) jsou nedávno zrozené mladé hvězdy zobrazeny jako jasně žluté skvrny uprostřed temného oblaku. Obě tyto žluté skvrny jsou „ozdobeny“ zelenými chuchvalci plynů. Tyto zelené svazky prozrazují počátky plynných výtrysků. Podobně jako duha začínají tyto výtrysky jako zelené světlo, přecházejí do oranžového a nakonec do červeného světla na opačném konci.

Změna barvy výtrysků odhaluje efekt ochlazování plynů a může rovněž naznačovat, že mladé hvězdy produkují spoustu záření v pravidelných explozích. Zelené odstíny na začátku výtrysků odhalují ve skutečnosti horký plynný vodík, oranžová barva představuje teplý plyn a chomáče červené barvy na konci výtrysků představují nejchladnější oblaka plynu (na obrázku směrem nahoru i dolů).

Skutečnost, že plyn na začátku výtrysku je teplejší než plyn poblíž středu napovídá, že hvězdy musí vyprodukovat obrovské množství energie – a materiál v jejich blízkosti je zahříván rázovou vlnou právě probíhajícího hvězdného výbuchu. Mezitím plyn oranžových odstínů je zahříván rázovou vlnou předcházející exploze. Časem tato rázová vlna dospěje na konec výtrysku, avšak zpomalí svoji rychlost tak výrazně, že plyny zahřívá jen nepatrně (na snímku jsou znázorněny červeně).

Kombinovaný snímek ve viditelném a infračerveném světle (vpravo) ukazuje, že mohutný výtrysk mladé hvězdy je zodpovědný za roztržení hustého oblaku, což je vidět na obrázku ve viditelném světle. Kombinace obou pohledů také přinesla některé překvapující detaily, které unikají pozorování ve viditelném světle. Například žluté skvrny, rozptýlené po celém obrázku, jsou ve skutečnosti mladé hvězdy, které se zformovaly uvnitř oblaku BHR 71. Družice Spitzer také odhalila další mladé hvězdy s výtrysky, které jsou umístěny vpravo od mohutného výtrysku, pozorovatelného na obrázku ve viditelném světle.

Družice Spitzer tak může odhalit detaily, které nemohou zjistit dalekohledy, pracující ve viditelném světle, neboť tento kosmický dalekohled je vybaven detektory, schopnými registrovat tepelné záření.

Infračervený obrázek pořídila družice Spitzer na několika vlnových délkách infračerveného záření. Konkrétně modrá barva představuje záření na vlnové délce 3,6 mikrometru, zelenou barvou je znázorněno záření na vlnové délce 4,5 mikrometru a červená barva odpovídá záření o vlnové délce 0,8 mikrometru.

Zdroj: spaceflightnow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »