Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  "Hvězdné třesení" míchá vesmírem

"Hvězdné třesení" míchá vesmírem

oscilace.jpg
Hvězdné vibrace umožnily astronomům uskutečnit první přímá měření stáří hvězd.

Hvězdné vibrace otevřely dveře hvězdným laboratořím, které nám pomohou lépe pochopit procesy, které lze na Zemi jen velmi obtížně studovat.

Podle australského astrofyzika Tima Beddinga (University of Sydney) většina hvězd, včetně Slunce, nepřetržitě pulsuje, což je způsobeno mohutným prouděním (promícháváním, konvekcí) plynů v jejich horních vrstvách. Bedding mohl popsat pulsace sousedních hvězd v naší Galaxii, poněvadž studoval Dopplerův posun viditelného světla, které je vyzařováno z povrchu hvězdy.

Vytvořil počítačové modely, aby ukázal, jak jsou tyto pulsace komplikované. "Nevibrují pouze jednoduše a navenek. Vibrují v mnoha různých režimech současně," říká Bedding (animace, credit: Tim Bedding).

Stejně jako geologové používají seismologii pro studium nitra Země, Bedding používá asteroseismologii, aby z hvězdných vibrací neboli "hvězdotřesení" zjistil více o hvězdách, o jejich složení, hmotnosti a stáří.

Z frekvence pulsací Bedding zjistil, že hvězda, která je mnohem lehčí než naše Slunce, obsahuje až 30krát méně těžkých prvků - prvků těžších než vodík a helium.

A toto zjištění vypovídá i o stáří hvězd, protože z hmotnosti hvězdy je možno přímo určit délku jejího života. Jak Bedding řekl, víme, že hmotnější hvězdy nežijí tak dlouho jako hvězdy méně hmotné. Jejich větší gravitace a vysoké teploty způsobují, že hoří mnohem rychleji než méně hmotné hvězdy.

Avšak určení hmotnosti hvězd je jedním z nejobtížnějších úkolů pro stelární astronomy. "Nejjednodušší" je to u dvojhvězd, protože hmotnost jednotlivých složek lze vypočítat ze vzájemného gravitačního působení.

K určování nejen fyzikálních vlastností hvězd, ale i k interpretaci jejich vývoje slouží Hertzsprung-Russellův diagram (H-R diagram), který vyjadřuje vztah mezi zářivým výkonem hvězdy (absolutní hvězdnou velikostí) a povrchovou teplotou (spektrální třídou). Avšak určení průměru a hmotnosti hvězdy je pouze výsledkem úvah, fyzikálních zákonů a matematických výpočtů, nikoliv přímých měření.

Na základě studia "hvězdotřesení" Bedding zjistil, že pozorovaná hvězda je málo hmotná a velmi stará (kolem 9 miliard let), čímž potvrdil předchozí znalosti o této hvězdě. Předtím bylo stáří hvězd pouze odhadováno z nepřímých měření hmotnosti. "Toto je první přímé měření stáří hvězdy," řekl Bedding.

Podle Beddinga budeme schopni nejen přímo měřit stáří hvězd, ale asteroseismologie nám umožní studovat i procesy ve hvězdách, jako například konvekci (proudění plazmy v horních vrstvách hvězdy), změny při hoření v nitru hvězdy, nebo jak probíhá stárnutí hvězd.

"Můžeme studovat přírodní zákony i zákony fyziky v extrémních podmínkách," říká Bedding, "V podmínkách, které vědci na Zemi nikdy nemohou napodobit."

Bedding doufá, že získá finanční zdroje, které mu umožní vybudovat celosvětovou síť dalekohledů, které budou nepřetržitě studovat pulsace hvězd tak, jak to asteroseismologie potřebuje.

Zdroj: www.abc.net.au
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »