Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Jak velké jsou malé hvězdy?

Jak velké jsou malé hvězdy?

Proxima Centauri je ve vzdálenosti 4.2 světelného roku nejbližší v současné době známá hvězda (s vyjímkou Slunce). Jde o hvězdu 11. magnitudy v souhvězdí Kentaura a je nejslabší hvězdou v trojhvězdném systému, který tvoří společně s Alpha Centauri - nejjasnější (dvoj)hvězdou v tomto souhvězdí. Určení jejích rozměrů ale nebylo jednoduché.

Proxima Centauri je velmi málo hmotná hvězda - sotva na hranici kdy ještě dojde k nukleární syntéze vodíku na helium. Je přibližně sedmkrát menší než Slunce a její povrchová teplota je pouze 3000 stupňů - poloviční teplota než je na slunečním povrchu.

Málo hmotné hvězdy jsou velmi zajímavé objekty, mimo jiné pro podmínky ve svém nitru. Ty mají mnoho společného s podmínkami v jádrech plynných obrů jako například Jupiter v naší sluneční soustavě. Určení přesných rozměrů nejmenších hvězd je zatím nemožné - důvodem je jejich nízká jasnost a nedostatečné přístrojové vybavení pozorovacích stanovišť. Pokud nelze pozorování provést přímo, lze jej za určitých podmínek provést nepřímo.

Při prvním pozorování pomocí VLT Interferometer (VLTI), byla pozorována i Proxima Centauri. Poprvé bylo získáno velmi přesné měření rozměrů tak malé hvězdy. Hmotnost i průměr Proximy Centauri je 1/7 sluneční hmotnosti/průměru. I když je 150krát hmotnější jež Jupiter, má pouze 1.5krát větší průměr. Proxima Centauri se nachází v hraniční zóně mezi hvězdami, hnědými trpaslíky a planetami. Změřený úhlvý průměr Proximy je 1.02 ą 0.08 milliarcsec, nebo také velikost astronauta na povrchu Měsíce při pozorování ze Země (případně velikost špendlíkové hlavičky na Zemi při pozorování z ISS).

Dále byla zpracována data o třech dalších malých hvězdách a výsledky jsou ve shodě se stelární teorií, což naznačuje, že naše znalosti o struktuře a složení velmi malých hvězd jsou poměrně přesné. Brzy budou následovat další pozorování malých hvězd a nakonec dojde k sledování ještě menších objektů - hnědých trpaslíků.

Proxima Centauri je nejbližší hvězda k našemu slunečnímu systému. Je členem trojhvězdného systému, který obsahuje dvojhvězdu Alpha Centauri. Proxima je nám z tohoto systému nejblíže. V roce 1894 ji na stáži v Cape Observatory (jižní afrika) objevil skotský pozorovatel Robert Thorburton Ayton Innes (1861-1915). Nalezena byla díky svému velmi rychlému vlastnímu pohybu - okolo 3,9 arces/rok. Proximu je možné nalézt i pod jiným označením - GJ 551 - 551. záznam v "katalogu blízkých hvězd", který publikovali v roce 1969 němečtí astronomové Wilhelm Gliese (1915-1993) a Helmut Jahreis. Vizuální magnituda je 11 - stokrát slabší než objekt pozorovatelný neozbrojeným okem na tmavé obloze. Paralaxa změřená družící Hipparcos je 772,33 ą 2,42 milivteřin, což odpovídá vzdálenosti 4.22 světelných let.

Zdroj: ESO




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »