Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Nový model pro V838 Mon

Nový model pro V838 Mon

Zájem astronomů o podivnou hvězdu V838 Mon neutuchá ani více jak rok a půl od jejího zjasnění. Připomeňme, že se o jeho objev zasloužili i čeští astronomové.

V minulosti se astronomové snažili vysvětlit chování V838 Mon rozmanitými modely, z nichž se nejpopulárnější stalo splynutí dvou hvězd na hlavní posloupnosti.

Nejnověji předkládají Retter a Marom scénář rozpínajícího se červeného obra, který "polknul" planety kolem něj obíhající.

Na obrázku je světelná křivka V838 Mon ve třech barvách (B - modrá, V - vizuální a I - infračervená). Na ose y není logaritmická hvězdnávelikost, ale lineární škála.

Na konci svého života se hvězda s běžnou hmotností rozepne, ochladí se a stane se červeným obrem. Svoje rozměry může zvětšit natolik, že se planeta, která kolem červeného obra obíhá, dostane do vnějších vrstev atmosféry hvězdy. Planeta je bržděna, spirálovitě padá a je pohlcena hvězdou za uvolnění velkého množství energie. A právě to je podstata modelu Rettera a Maroma. Tato energie poslouží k radikálnímu zvětšení rozměrů červeného obra. Planeta při svém pádu do centra hvězdy přinese čerstvý materiál pro termonukleární reakce a hvězda se zjasní. Trojité zjasnění V838 Mon tak způsobily tři planety, které V838 Mon postupně pohltila.

Tuto hypotézu mimo jiné podporuje i spektroskopická detekce lithia v atmosféře V838 Mon. Lithium je totiž v normálních hvězdách "zničeno" už brzy po jejich zrodu a dlouhodobě se dá uchovat v planetách Jupiterova typu a hnědých trpaslících. Při svém pohlcení planety obohatily atmosféru V838 Mon o lithium. Takto se vysvětlují i další spektroskopické detekce lithia na normálních červených obrech.

Pozn. Práce Rettera a Maroma využívá pozorování českých pozorovatelů publikovaných v Sobotka a kol. (2003): http://www.konkoly.hu/cgi-bin/IBVS?5336

Plná verze článku Rettera a Maroma: http://www.arxiv.org/abs/astro-ph/0309341

Starší články o V838 Mon na serveru astro.cz:
2002-10-24 V838 Mon - další model vysvětlující její nezvyklé chování
2002-05-09 Obálka okolo V838Mon
2002-05-07 HST pozoroval V838Mon
2002-03-18 Proběhlo již třetí zjasnění V838 Mon
2002-02-06 V838 Mon pouhým okem
2002-02-05 Průběh zjasnění proměnné hvězdy V838 Mon
2002-02-05 Vzplanutí V838 Mon




O autorovi

Ondřej Pejcha

Ondřej Pejcha

Ondřej Pejcha je docent astrofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá teoretickým výzkumem a numerickými simulacemi hvězd, dvojhvězd a jejich výbuchů. Doktorát získal v roce 2013 na Ohio State University a do roku 2017 působil na Princeton University jako NASA Hubble a Lyman Spitzer Jr. Fellow.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »