Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Objeven nejchladnější hnědý trpaslík

Objeven nejchladnější hnědý trpaslík

Hnědý trpaslík Wolf 940B.
Hnědý trpaslík Wolf 940B.
Mezinárodní tým astronomů pod vedením pracovníků University of Hertfordshire (Velká Británie), objevil doposud nejchladnějšího hnědého trpaslíka. Nové těleso, označené Wolf 940B a obíhající kolem červeného trpaslíka Wolf 940, se nachází ve vzdálenosti 40 světelných roků od Země.

Porovnáním infračervených spekter obou objektů bylo zjištěno, že jejich podobnost je velmi překvapující, říká objevitel objektu Wolf 940B. Hnědí trpaslíci vznikají podobně jako hvězdy, avšak svůj vývoj zakončí v okamžiku, kdy jsou velmi podobné planetě Jupiter. Mají stejný rozměr, avšak jsou asi 20 až 30krát těžší, což je hmotnost nedostačující na zapálení termojaderných reakcí v jejich nitru.

Objekt Wolf 940B byl původně objeven v rámci projektu UKIRT Infrared Deep Sky Survey (UKIDSS), který pro pozorování využíval dalekohled United Kingdom Infrared Telescope (UKIRT) na Mauna Kea, Havajské ostrovy, pracující v infračerveném oboru, který je vybaven širokoúhlou kamerou.

Projekt UKIDSS se zaměřuje na pátrání po chladnějších a méně svítivých tělesech v okolí naší Galaxie. Poté bylo zjištěno, že objekt má stejný vlastní pohyb napříč oblohou jako hvězda Wolf 940 a že je tudíž jejím průvodcem. K potvrzení objevu byla použita data, získaná dalekohledy v Chile, na Kanárských a Havajských ostrovech.

Teplota objektu byla určena na základě pozorování pomocí dalekohledu Gemini-North na Mauna Kea. Objev byl představen na European Week of Astronomy and Space Science, uspořádaném v těchto dnech univerzitou v Hertfordshire. Brzy bude publikován v měsíčníku Královské astronomické společnosti Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Nově objevené těleso obíhá kolem červeného trpaslíka ve vzdálenosti zhruba 440krát větší, než je vzdálenost Země od Slunce. Jeden oběh vykoná podle výpočtů přibližně za 18 000 roků.

Hnědí trpaslíci mají hmotnosti mnohem menší než opravdové hvězdy, avšak jsou hmotnější než plynné obří planety, jako je například Jupiter. Vzhledem k jejich nízké teplotě tyto objekty září ve viditelném světle jen velmi slabě. Nejčastěji jsou detekovány na základě pozorování v oboru infračerveného záření.

"Třebaže teplota nového objektu je pouze 300 °C, což je skoro tak vysoká teplota, která je potřebná k tání olova, je to však velmi nízká teplota v porovnání s běžnými teplotami hvězd," říká Ben Burningham (University of Hertfordshire). "Ve skutečnosti je to první případ, kdy jsme byli schopni studovat tak studené těleso v takových detailech. Skutečnost, že obíhá kolem jiné hvězdy, z něj dělá velmi důležitý objekt."

Modelování atmosfér studených hnědých trpaslíků je velmi komplexní a složitý úkol, který je klíčový pro poznání planet, obíhajících kolem jiných hvězd. V řadě případů toho astronomové zpočátku mnoho neznali o věku a chemickém složení hnědých trpaslíků - potom může být těžké říci, které modely jsou správné a které mohou být chybné.

"Co je tak vzrušující na tomto případu, je fakt, že můžeme využít známá fakta o primární hvězdě k určení vlastností hnědého trpaslíka, takže můžeme říci, že se jedná o velmi užitečný objev," říká Burningham. "Můžete si představit, že světlo z takto chladných objektů je pro nás něco jako Rosettská deska pro rozluštění hieroglyfů."

Červený trpaslík Wolf 940A byl poprvé katalogizován německým astronomem Maxem Wolfem před 90 roky.

"Červení trpaslíci jsou nejrozšířenější populací hvězd v naší Galaxii a systémy jako tento mohou být mnohem častější, než si myslíme," říká David Pinfield, rovněž z univerzity v Hertfordshire. "Jak bude pokračovat průzkum struktury vesmíru, můžeme objevit celou řadu objektů, podobných jako Wolf 940B."

Zdroj: universetoday
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »