Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Objeven nejchladnější hnědý trpaslík

Objeven nejchladnější hnědý trpaslík

Hnědý trpaslík Wolf 940B.
Hnědý trpaslík Wolf 940B.
Mezinárodní tým astronomů pod vedením pracovníků University of Hertfordshire (Velká Británie), objevil doposud nejchladnějšího hnědého trpaslíka. Nové těleso, označené Wolf 940B a obíhající kolem červeného trpaslíka Wolf 940, se nachází ve vzdálenosti 40 světelných roků od Země.

Porovnáním infračervených spekter obou objektů bylo zjištěno, že jejich podobnost je velmi překvapující, říká objevitel objektu Wolf 940B. Hnědí trpaslíci vznikají podobně jako hvězdy, avšak svůj vývoj zakončí v okamžiku, kdy jsou velmi podobné planetě Jupiter. Mají stejný rozměr, avšak jsou asi 20 až 30krát těžší, což je hmotnost nedostačující na zapálení termojaderných reakcí v jejich nitru.

Objekt Wolf 940B byl původně objeven v rámci projektu UKIRT Infrared Deep Sky Survey (UKIDSS), který pro pozorování využíval dalekohled United Kingdom Infrared Telescope (UKIRT) na Mauna Kea, Havajské ostrovy, pracující v infračerveném oboru, který je vybaven širokoúhlou kamerou.

Projekt UKIDSS se zaměřuje na pátrání po chladnějších a méně svítivých tělesech v okolí naší Galaxie. Poté bylo zjištěno, že objekt má stejný vlastní pohyb napříč oblohou jako hvězda Wolf 940 a že je tudíž jejím průvodcem. K potvrzení objevu byla použita data, získaná dalekohledy v Chile, na Kanárských a Havajských ostrovech.

Teplota objektu byla určena na základě pozorování pomocí dalekohledu Gemini-North na Mauna Kea. Objev byl představen na European Week of Astronomy and Space Science, uspořádaném v těchto dnech univerzitou v Hertfordshire. Brzy bude publikován v měsíčníku Královské astronomické společnosti Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Nově objevené těleso obíhá kolem červeného trpaslíka ve vzdálenosti zhruba 440krát větší, než je vzdálenost Země od Slunce. Jeden oběh vykoná podle výpočtů přibližně za 18 000 roků.

Hnědí trpaslíci mají hmotnosti mnohem menší než opravdové hvězdy, avšak jsou hmotnější než plynné obří planety, jako je například Jupiter. Vzhledem k jejich nízké teplotě tyto objekty září ve viditelném světle jen velmi slabě. Nejčastěji jsou detekovány na základě pozorování v oboru infračerveného záření.

"Třebaže teplota nového objektu je pouze 300 °C, což je skoro tak vysoká teplota, která je potřebná k tání olova, je to však velmi nízká teplota v porovnání s běžnými teplotami hvězd," říká Ben Burningham (University of Hertfordshire). "Ve skutečnosti je to první případ, kdy jsme byli schopni studovat tak studené těleso v takových detailech. Skutečnost, že obíhá kolem jiné hvězdy, z něj dělá velmi důležitý objekt."

Modelování atmosfér studených hnědých trpaslíků je velmi komplexní a složitý úkol, který je klíčový pro poznání planet, obíhajících kolem jiných hvězd. V řadě případů toho astronomové zpočátku mnoho neznali o věku a chemickém složení hnědých trpaslíků - potom může být těžké říci, které modely jsou správné a které mohou být chybné.

"Co je tak vzrušující na tomto případu, je fakt, že můžeme využít známá fakta o primární hvězdě k určení vlastností hnědého trpaslíka, takže můžeme říci, že se jedná o velmi užitečný objev," říká Burningham. "Můžete si představit, že světlo z takto chladných objektů je pro nás něco jako Rosettská deska pro rozluštění hieroglyfů."

Červený trpaslík Wolf 940A byl poprvé katalogizován německým astronomem Maxem Wolfem před 90 roky.

"Červení trpaslíci jsou nejrozšířenější populací hvězd v naší Galaxii a systémy jako tento mohou být mnohem častější, než si myslíme," říká David Pinfield, rovněž z univerzity v Hertfordshire. "Jak bude pokračovat průzkum struktury vesmíru, můžeme objevit celou řadu objektů, podobných jako Wolf 940B."

Zdroj: universetoday
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »