Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Objevena největší hvězdná černá díra v Mléčné dráze

Objevena největší hvězdná černá díra v Mléčné dráze

Umělecké ztvárnění okolí velmi hmotné černé díry v soustavě LB1
Autor: Jingchuan Yu

Mezinárodní tým astronomů objevil mimořádně hmotnou černou díru hvězdného původu, jejíž hmotnost byla určena na úctyhodných 68 hmotností Slunce. Nově objevená černá díra je dvakrát hmotnější, než jsme si mysleli, že je u takovýchto těles vůbec možné. Nyní budou teoretičtí fyzikové pokračovat v bádání, jak vysvětlit její vznik.

Černé díry s takovou hmotností by neměly v naší Galaxii vůbec existovat, alespoň pokud by platily současné modely vývoje hvězd,“ říká Jifeng Liu, astronom na National Astronomical Observatory of China, Chinese Academy of Sciences (astronomická observatoř Čínské akademie věd). „Domníváme se, že velmi hmotné hvězdy s chemickým složením typickým pro naši Galaxii se musí zbavit části své hmoty prostřednictvím silných hvězdných větrů, když se ve svém vývoji přibližují konci života. Proto by neměly zanechat tak hmotný pozůstatek.“

 „Tato černá díra je mnohem hmotnější, než typické černé díry, které obvykle nacházíme v Mléčné dráze. Jejich hmotnosti se běžně pohybují v rozmezí 5 až 15 hmotností Slunce,“ dodává Jorge Casares, vědecký pracovník na Instituto de Astrofísica de Canarias and the Universidad de La Laguna.

Nově objevená černá díra je součástí LB1, což je binární soustava černé díry a hvězdy, která se nachází ve vzdálenosti 13 800 světelných roků a její poloha se promítá do souhvězdí Blíženců. Průvodcem černé díry je hvězda typu superobra spektrální třídy B, která je 8,2× hmotnější a větší než naše Slunce. Její věk se odhaduje na pouhých 35 miliónů roků a jeden oběh kolem černé díry vykoná za 78,9 dne.

Detektory gravitačních vln v rámci experimentů LIGO a Virgo odhalily již dříve černé díry o hmotnostech několika desítek Sluncí, tedy o mnohem vyšších hodnotách, než byly dříve známé u černých děr v naší Galaxii, informují astronomové. Objev černé díry o hmotnosti 68 hmotností Slunce v soustavě LB1 byl potvrzením její existence v Mléčné dráze.

Černé díry objevené detektory gravitačních vln LIGO/Virgo jsou přirozeně vysvětleny v mezích rámce standardní teorie hvězdného vývoje,“ dodává Chris Belczynski z Polské akademie věd. „Na rozdíl od nich u černé díry LB1 se zdá být nemožné vysvětlit její existenci jako hvězdu dostatečně hmotnou k vytvoření hvězdné černé díry o hmotnosti 68 Sluncí. Takové monstrum by bylo zcela zničeno mohutnou explozí supernovy vzniklou nestabilitou dvojhvězdy, kterou opustily pouze rozptýlené plyny a prach, a nikoliv černá díra.“

Tento objev nás může přimět k novému přezkoumání našich modelů vysvětlujících vznik hvězdných černých děr,“ říká profesor David Reitze, výkonný ředitel LIGO Laboratory at Caltech a astrofyzik na University of Florida. „Tyto pozoruhodné závěry společně s detekcí kolizí dvojic černých děr aparaturami LIGO/Virgo v průběhu uplynulých čtyř let skutečně ukazují na renezanci našich znalostí týkajících se fyziky černých děr.“

Objev byl publikován v časopise Nature.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Binární systém LB1, Hvězdná černá díra


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »