Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Objevena první dvojhvězda z pulsarů

Objevena první dvojhvězda z pulsarů

pulsar-dvojity.jpg
Dvojhvězdy znají astronomové již velice dlouhou dobu, avšak dvojhvězda složená ze dvou pulsarů byla objevena vůbec poprvé. Na tomto objevu se podíleli astronomové z Velké Británie, Austrálie, Itálie a USA. Bylo zjištěno, že kompaktní objekt obíhající kolem známého pulsaru PSR J0737-3039A jednou za 2,4 hodiny, není obyčejná neutronová hvězda, jak se předpokládalo dříve. Jedná se rovněž o pulsar, který obdržel katalogové označení PSR J0737-3039B.

První dvojitý pulsar byl objeven v dubnu 2003 pomocí radioteleskopu o průměru 64 m v Parkesu (New South Wales, Austrálie). Do dalších pozorování se zapojil také Lovellův radioteleskop na Jodrell Bank Observatory ve Velké Británii, jehož anténa má průměr 76 m. Rychleji rotující pulsar PSR J0737-3039A má periodu rotace 23 milisekundy, což znamená, že se otáčí rychlostí 45krát za sekundu. Druhý, pomalejší pulsar PSR J0737-3039B, rotuje jednou za 2,8 sekundy.

schema pulsaru
schema pulsaru
Jako pulsary označují astronomové rychle rotující neutronové hvězdy s velice silným magnetickým polem, které mají odlišný směr magnetické a rotační osy. Majákovým efektem vytvářejí iluzi pravidelných záblesků - pulsů (odtud označení pulsar). V důsledku rotace pulsar vyzařuje elektromagnetické záření (především rádiové a rentgenové) obdobným efektem jako otáčející se "majáček" na střeše sanitky. Toto záření uniká především v okolí magnetických pólů hvězdy, kde se vytvářejí tzv. "horké skvrny". Pulsary vznikají zhroucením velmi hmotných hvězd jako pozůstatky po explozích supernov. První pulsar objevila v roce 1967 Jocelyne Bellová v Cambridge.

Změřením periody pulsace mohou astronomové vypočítat, jak rychle se daný pulsar otáčí. Nejpomalejší pulsar, který byl zatím pozorován, je znám pod označením J1951+1123. Jednou dokola se otočí za 5,094 sekundy. Naopak nejrychleji rotujícím pulsarem je milisekundový pulsar B1937+21, který se kolem své osy otočí jednou za 0,00156 sekundy. To znamená, že za jednu sekundu se otočí 641krát! Astronomové se domnívají, že na tuto rychlost byl pulsar "roztočen" materiálem dopadajícím z doprovázející složky dvojhvězdy. Pokud by pulsar rotoval o něco rychleji, pravděpodobně by se rozpadl na kousky.

Vraťme se ještě ke dvojitému pulsaru. Každý z nově objevených pulsarů má hmotnost větší než je hmotnost Slunce, jejich průměry jsou však neporovnatelně menší - přibližně 20 km a obíhají kolem společného těžiště ve vzájemné vzdálenosti menší než je průměr Slunce. Oba pulsary se budou k sobě postupně přibližovat a asi za 85 miliónů roků splynou v jeden objekt. V důsledku přibližování vyzařují gravitační vlny, které se šíří napříč vesmírem. Objev dvojitého pulsaru není významnou událostí jen pro astronomy. Dlouhodobým zkoumáním změn rotačních period a dalších efektů u obou pulsarů bude možno studovat s nebývalou přesností platnost Newtonovy gravitační teorie a Einsteinovy teorie relativity.

Zdroj: spaceref.com




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »