Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Obří erupce u hvězdy II Pegasi

Obří erupce u hvězdy II Pegasi

Plazma na Slunci (sonda TRACE 19. 7. 2000 ve 23:30 UT)
Plazma na Slunci (sonda TRACE 19. 7. 2000 ve 23:30 UT)
Vědci pomocí satelitu Swift objevili u "blízké" hvězdy tak silnou erupci, že kdyby nastala na našem Slunci, mohla by vést až k zániku života na Zemi. Tato erupce byla dosud nejenergičtější hvězdnou erupcí, jaká byla kdy pozorována.

Erupce byla spatřena v prosinci 2005 u hvězdy II Pegasi, která je jen nepatrně menší než naše Slunce. Erupce byla asi 100 miliónkrát energetičtější než průměrné sluneční erupce a došlo při ní k uvolnění energie odpovídají 5.1019 (50 triliónů) jaderných (atomových) bomb.

Naštěstí naše Slunce je v současné době hvězdou stabilní, která tak silné erupce nemůže produkovat. A hvězda II Pegasi je od Země v bezpečné vzdálenosti asi 135 světelných roků (1,28.1015 km).

Hvězda II Pegasi (0,8 hmotností Slunce) patří do dvojhvězdného systému. Druhá hvězda, vzdálená jen několik málo hvězdných poloměrů má hmotnost 0,4 hmotností Slunce. Proto slapové síly způsobují, že rotace obou hvězd je velmi rychlá - 7 dnů (průměrná doba rotace Slunce je 28 dnů), proto je aktivita na II Pegasi mohutnější a častější.

Vědcům se podařilo při pozorování této erupce získat přímý důkaz, že erupce, i na jiných hvězdách než je Slunce, způsobují urychlování částic. U slunečních erupcí byly pozorovány částice urychlované až na rychlosti blízké rychlosti světla.

"Erupce byla tak silná, že jsme mysleli, že vybuchla celá hvězda," řekla Rachel Ostenová (University of Maryland a NASA Goddard Space Flight Center, Greenbelt, Maryland). "Víme hodně o slunečních erupcích a toto je ukázka, ale jenom od jedné hvězdy. Případ II Pegasi byla naše první příležitost studovat detaily u jiné hvězdy, která je podobná našemu Slunci."

Zatímco u slunečních erupcí může rentgenová emise trvat maximálně několik málo minut, u II Pegasi trvala několik hodin.

Mladé hvězdy rotují rychleji, proto i jejich aktivita je podstatně vyšší. A s největší pravděpodobností se i naše Slunce zamlada chovalo jako nyní II Pegasi. Ale II Pegasi je nejméně o 1 miliardu let starší než naše Slunce, které je nyní ve středním věku (4,6 miliard roků). "Těsná dvojhvězda II Pegasi se stále chová jako mladá, protože vzájemná blízkost hvězd umožňuje i starším hvězdám se roztočit a silně vzplanout jako hvězdy mladé," řekl Steve Drake (NASA Goddard Space Flight Center, Greenbelt, Maryland).

Klíčem k nalezení erupce u II Pegasi bylo pozorování vysokoenergetického rentgenového záření americkou družicí Swift (NASA). Vzhledem k pozorované intenzitě se astronomové nejdříve domnívali, že se jedná o ,,běžný'' gama záblesk, které dalekohled (Burst Alert Telescope), umístěný na družici Swift, ve vesmíru hledá. Záhy však bylo jasné, že v tomto případě má explozi na svědomí úplně jiný jev.

"Swift byl postaven, aby chytal gama záblesky, ale můžeme využít jeho schopností, aby pozoroval také supernovy a nyní i hvězdné erupce," řekl Neil Gehrels (NASA Goddard Space Flight Center, Greenbelt, Maryland). "Nemůžeme předpovědět, kdy erupce nastane, ale Swift může reagovat velmi rychle, aby pozorování mělo ještě smysl."

Snímek:
Sluneční show vyfotografovala družice TRACE 19. července 2000 ve 23:30 UT. Erupce vytvořila zářící vlákno, které sahá do výšky až 100.000 km. Credit: NASA/Trace

Zdroj: www.spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »