Pás asteroidů kolem hvězdy Beta Pictoris

Prach nemůže zůstat trvale v okolí hvězdy. Tlak hvězdného "větru" rychle vyfouká prachová zrníčka do vnějších oblastí vznikající planetární soustavy. Naopak hmotnější částice jsou po spirální dráze přitahovány směrem ke hvězdě. Z toho plyne, že prachové částice musí být v okolí hvězdy neustále doplňovány vzhledem k tomu, že se je zde podařilo detekovat. Možným zdrojem prachu jsou srážky a vzájemné "obrušování" větších objektů, tzv. planetesimál (zárodků planet) v prstencích, nacházejících se v různých vzdálenostech od hvězdy.

Hvězda Beta Pictoris (souhvězdí Malíře) se nachází ve vzdálenosti 63 světelných let od Země a její stáří se odhaduje na pouhých 12 až 20 miliónů roků (stáří Slunce je 4,5 miliardy roků). Astronomové objevili již v roce 1983 pomocí družice IRAS, pozorující vesmír o oboru infračerveného záření, že je tato hvězda obklopena prachovým prstencem. Nová pozorování byla uskutečněna pomocí japonského dalekohledu Subaru Telescope o průměru 8,2 m, který je vybudován na Mauna Kea (Havajské ostrovy).

Z pozorování vyplynulo, že kolem planety existují minimálně 3 prstence, tvořené planetesimálami či planetkami, a to ve vzdálenostech 6,4 AU, 16 AU a 30 AU (1 AU = 1 astronomická jednotka = vzdálenost Země od Slunce). Prstenec ve vzdálenosti 16 AU je zřejmě nakloněn vůči zbývajícím dvěma prstencům. Prstence ve vzdálenosti 16 AU a 30 AU objevili astronomové již dříve, prstenec ve vzdálenosti 6,4 AU byl objeven teprve nyní. Zjištěná nepřítomnost prachu ve vzdálenosti mezi 6,4 AU a 16 AU naznačuje, že by ve vzdálenosti 12 AU od hvězdy mohla obíhat planeta (pro porovnání: planeta Saturn obíhá v naší sluneční soustavě ve vzdálenosti 10 AU od Slunce, planeta Neptun ve vzdálenosti 30 AU).

Zdroj: astronomy.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí