Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Planety v zákrytové dvojhvězdě EE Cephei

Planety v zákrytové dvojhvězdě EE Cephei

Mezera v disku u EE Cep, zákryt 2003
Mezera v disku u EE Cep, zákryt 2003
Na přelomu roku 2008 a 2009 byla vyhlášena kampaň na pozorování extrémně dlouhoperiodické zákrytové dvojhvězdy EE Cephei. Jedná se o dvojhvězdu s periodou oběhu 5,6 roku a je velmi vzácná tím, že ji pozorujeme takřka přesně z boku, v rovině oběhu. I přes velikou vzdálenost obou složek dvojhvězdy tak dochází k zákrytům - jedna složka přejde před druhou. Protože k zákrytům dochází jen jednou za 5,6 let, je důležité co nejlépe je zachytit fotometricky.

Kampaň vyhlásil dr. Cezary Galan z Koperníkovy hvězdárny v Toruni v Polsku a to v krátkém článku v IBVS 5866 (Information Bulletin on Variable Stars). Zákryt trvá téměř tři měsíce a projeví se pozvolným poklesem jasnosti, minimem (odpovídá středu zákrytu) a pozvolným vzestupem na původní hvězdnou velikost. EE Cep je hvězda poměrně jasná V ~ 11 mag a zákryty pozorované v minulých epizodách byly hluboké 0,5 až 2,0 mag.

Geometrie zákrytu EE Cep
Geometrie zákrytu EE Cep
Z předchozích pozorování bylo známo, že tvar minima je asymetrický. Dochází k pozvolnému poklesu a pak rychlejšímu vzestupu jasnosti. Je to způsobeno přítomností dodatečného materiálu ve dvojhvězdné soustavě - s největší pravděpodobností je prachový disk kolem zakrývající hvězdy (viz obrázek 2).

Od nejnovější celosvětové pozorovací kampaně se očekávalo, že přinese výborné časové pokrytí zákrytu a nové poznatky odhalující složitou astrofyzikální podstatu systému EE Cephei. A skutečně se to podařilo. Do kampaně se zapojilo několik desítek hvězdáren a pozorovatelů, z toho tři naši pozorovatelé - L. Brát (Pec pod Sněžkou), H. Kučáková (Ostrava) a R. Kocián (Ostrava). Jak je vidět na obrázku 1, pozorovatelům se podařilo pokrýt minimum jasnosti s dosud nevídanou přesností a hustotou. Kombinovaná světelná křivka má rozptyl jen několik tisícin magnitudy a je konstruovaná z více než 1600 měření. Velmi důležité bylo pokrytí světelné křivky ve více barvách, konkrétně ve filtrech U, B, V, Rc a Ic (ultrafialová, modrá, vizuální, červená a blízká infračervená). Z rozdílného průběhu a hloubky světelné křivky v různých barvách lze studovat změnu barevnosti a tím i teploty pozorovaného objektu.

Světelná křivka zákrytu EE Cep 08/09
Světelná křivka zákrytu EE Cep 08/09
Tvar světelné křivky je ale to vůbec nejzajímavější na celém pozorování. Kromě již zmiňované asymetrie si povšimněte výrazného zjasnění na sestupné větvi a dvou malých poklesů před začátkem minima a na konci. Dr. Cezary Galan, který kampaň koordinoval tyto nepravidelnosti na světelné křivce interpretuje jako přítomnost "díry" v prachovém disku obklopujícím zakrývající složku dvojhvězdy (viz obrázek 1).

A co může způsobit, že cirkumstelární disk obsahuje mezeru ve formě "mezikruží"? Teorie vzniku planetárních soustav to jednoznačně připisuje přítomnosti planety / planet, které oblast kolem své orbity "vyčistí" od prachu, plynu a různého kamenného smetí svou gravitací. Je tedy pravděpodobné, že hrb na světelné křivce minima EE Cep je observační důkaz toho, že kolem jedné ze složek dvojhvězdy EE Cep obíhá planeta nebo planety!

Podařilo se nám tedy napozorovat vyjimečný fenomén. Planetární soustavu v zákrytové dvojhvězdě!

Zdroj: Příspěvek C. Galana na konf. Binaries, Keys to Comprehension of the Universe, Brno, červen 2009




O autorovi

Luboš Brát

Předseda Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti. Vystudoval aplikovanou fyziku a astrofyzikuna PřF MU v Brně (1997-2000). Specializuje se na CCD pozorování proměnných hvězd a programování on-line aplikací pro práci s fotometrickými a astronomickými daty.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »