Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Přijdou proměnné hvězdy o svá jména?

Přijdou proměnné hvězdy o svá jména?

Společné foto z konference JENAM. Zleva Anton Paschke, Nikolaj N. Samus a Luboš Brát.
Společné foto z konference JENAM. Zleva Anton Paschke, Nikolaj N. Samus a Luboš Brát.
V červenci 2011 jsem měl tu čest reprezentovat Českou astronomickou společnost na výročním zasedání JENAM - Join European and National Meeting. Konference se konala v Ruském Petrohradě a to 4. až 8. 7. 2011. Byl jsem tam pozván Nikolajem N. Samusem, hlavním editorem GCVS (General Catalogue of Variable Stars), abych přednesl příspěvek ve Special session 9 - Amateur and Professional Astronomers in Europe. Svůj příspěvek jsem věnoval exoplanetám: Exoplanet Transits, Target for both Amateur and Professional Astronomers. Představil jsem tam tranzitující exoplanety a jejich pozorování jako samostatný, perspektivní a nový obor, který se může postavit hrdě po bok pozorování proměnných hvězd, meteorů, Slunce apod. Ale tento článek bych rád věnoval mému rozhovoru s mým hostitelem, Nikolajem N. Samusem, hlavním editorem GCVS.

Nikolaj N. Samus vede již dlouhá desetiletí na Sternberském astronomickém institutu v Moskvě skupinu proměnných hvězd a mimo jiné vede i tým pro GCVS. Všeobecný katalog proměnných hvězd je jediným oficiálním zdrojem, který přiděluje objeveným proměnným hvězdám jejich klasické, Argenlanderovo označení (např. R Aql, BF Dra, V1906 Cyg). Své definitivní označení dostane proměnná hvězda po publikaci objevu v nějakém odborném žurnálu. Nejčastěji IBVS, Premeneye Zvezdy - Variable Stars či OEJV. Editoři GCVS tyto žurnály sledují a objevy z vydaných prací pojmenovávají a zařazují do katalogu GCVS.

Až posud by se mohlo zdát, že tento systém funguje dobře. V posledních letech se ale katalog GCVS dostává do krize. Příčinou je exponenciální nárůst počtu nových proměnných hvězd. Není ani tak problém v počtu hvězd, které objevují pozorovatelé pomocí CCD. Hlavní problém je ve fotometrických přehlídkách oblohy. Tyto přehlídky, jako je NSVS, ASAS, TASS, SuperWASP a další, objevují ohromné množstvím nových proměnných hvězd. A to nemluvíme vůbec o družici Kepler, která jen ve svém zorném poli objevila desetitisíce proměnných hvězd. Dá se říci, že snad všechny hvězdy jsou proměnné, záleží jen na přesnosti měření. Při přesnosti, jaké dosahuje Kepler (desetitisícin magnitudy), je opravdu rarita najít hvězdu, která by se neměnila. A pokud se nemění samotná hvězda, pak kolem ní krouží planety, které střídají fáze (obdobně jako Venuše), což způsobuje změny jasnosti objektu na obloze. Nikdo nikdy nestanovil například limit v amplitudě, nad který se jedná o proměnnou hvězdu. A i kdybychom nějaký stanovili, tak v jakém filtru by byl? V různých filtrech či různých konfiguracích přístroje může být amplituda různá. Zkatalogizovat ručně každoročně tisíce nových proměnných hvězd je mimo lidské možnosti, byť v týmu pracovníků.

Snímek slidu z přednášky N. N. Samuse „New discoveries of variable stars and implications for variability-type statistics“. Předpokládaný počet proměnných hvězd v Galaxii a počet již objevených.
Snímek slidu z přednášky N. N. Samuse „New discoveries of variable stars and implications for variability-type statistics“. Předpokládaný počet proměnných hvězd v Galaxii a počet již objevených.
A i kdyby se podařilo systém zautomatizovat, aby nebylo třeba lidského zásahu, pak stejně pozbudou názvy hvězd smysl. Název V 5984621 Cyg totiž není zapamatovatelný. To již může zůstat označení např. VSX J145524.0+041443. Či nějaké USNO označení. Jména proměnných hvězd mají smysl tehdy, když nám jejich používání usnadní komunikaci a identifikaci objektu. Při přednášce na toto téma ukázal dr. Samus slajd na obrázku vlevo. Je z něj vidět, že v naší Galaxii by mohlo být až 10 milionů proměnných hvězd. Úzký výsek nahoře označuje 100 tisíc proměnných hvězd, které dosud známe.

Vydávání GCVS jako takového pravděpodobně v brzké budoucnosti skončí. Dr. Samus vyjádřil svou velkou frustraci nad tímto stavem věcí. Podle svých slov právě zjišťuje, že to, co celý život dělal, postrádá smysl... Dle mého názoru tomu tak rozhodně není. Katalogizace proměnných hvězd nám v posledních sto letech umožnila lépe pochopit rozdíly mezi jednotlivými typy proměnnosti a výrazným způsobem zpřehlednila publikace a komunikaci o jednotlivých objektech napříč celou astronomickou komunitou. Je velká škoda, že o tento přehledný a jednotný systém s informacemi o známých proměnných hvězdách v budoucnu přijdeme. V souvislosti s tím nabývají dále na důležitosti různé dílčí katalogy proměnných hvězd. Ať už dle typů či dle lokalizace objevu (např. CzeV katalog). Nikolaj Samus doporučil pro ty týmy astronomů, kteří se zabývají katalogizací vybraných objektů, aby v tom intenzivně pokračovali nadále, neboť tyto dílčí katalogy zůstanou nadále jediné škatulky, které pomohou udržet v systému pořádek.

Otázka, jestli ještě pro nové proměnné hvězdy bude nějaké definitivní označení, je již zodpovězena. Pravděpodobně nikoliv. Samus doporučuje udělat souhrnný katalog všech hvězd a k němu přidat informaci o proměnnosti (podobně, jako to je nyní v databázi Simbad).

V rozhovoru se dr. Samusem jsem navrhnul, aby se nadále nekatalogizovali individuální proměnné hvězdy, ale typy proměnnosti. Aby v celém tom zmatku, co vznikne po GCVS, zůstala alespoň jednoznačná informace o proměnnosti. S novými objevy se totiž objevují nové a nové typy proměnných hvězd...




O autorovi

Luboš Brát

Předseda Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti. Vystudoval aplikovanou fyziku a astrofyzikuna PřF MU v Brně (1997-2000). Specializuje se na CCD pozorování proměnných hvězd a programování on-line aplikací pro práci s fotometrickými a astronomickými daty.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »