Postřehy z JENAMu 2011 (5. část, závěr)

Naše SPS9 začala příspěvkem J.-L. DIGHAYE Pro-Am Collaborations: An Overview. Autor popisoval aktivity společnosti EurAstro. Jedná se o německou skupinu astronomů amatérů a profesionálů, kteří se spojili při mezinárodním roku astronomie 2009 a snaží se udržet společné aktivity i nadále. Podle příspěvku bych řekl, že se jedná o činnost velice podobnou některým aktivnějším pobočkám České astronomické společnosti. Rozdíl je snad jen v tom, že v EurAstro je přes 1100 členů!
 
Následující příspěvek byl ten můj. V posledních 5 letech jsme svědky obrovského boomu v pozorování tranzitů exoplanet astronomy amatéry. Od roku 2006, kdy bylo po světě učiněno řádově deset amatérských pozorování jsme se dostali k téměř tisíci pozorování ročně tento rok.

Přes 90 % všech tranzitů pořízených celosvětově astronomy amatéry (a nejen jimi) je zveřejňováno přes ETD - Exoplanet Transit Database. Jedná se o dílo českých astronomů a provozuje ji Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti. Zbylých cca 10 % transitů, které nejsou přímo publikovány přes naše webové rozhraní, je zveřejněno v odborné literatuře, odkud je do ETD sami zadáváme. Při příspěvku jsem představil i řadu metod a triků, jak docílit co nejpřesnější fotometrie. Nejmenší tranzit zaznamenaný amatéry má hloubku jen 0,003 mag. Pozorování tranzitů exoplanet se stalo tak populární a masově rozšířené, že hovoříme o zcela samostatném odvětví amatérské astronomie. Tranzity exoplanet se postavily rovnoprávně vedle tak rozvinutých odvětví, jakými je pozorování proměnných hvězd, pozorování Slunce, meteorů, zákrytů hvězd planetkami, objevování komet či nov a supernov nebo pozorování planet Sluneční soustavy.
 
Co mi udělalo radost, byl fakt, že můj příspěvek rozpoutal diskusi. To je pro mluvčího vždy dobré znamení, že posluchači při jeho řeči nespali. Kromě jiného se ptal i T. HEGEDUS, jestli nám pozorování tranzitů neodtahuje pozorovatele od sledování proměnných hvězd a zákrytových dvojhvězd. S potěšením jsem tak mohl kolegům sdělit, že efekt je naprosto opačný. Pozorování tranzitů je tak populární a celosvětově rozšířené, že díky němu k nám přicházejí noví pozorovatelé, které by samotné pozorování proměnných hvězd nepřitáhlo. Ale pokud chtějí zvládnout měřit tranzity, chtě nechtě jsou nuceni začít s proměnnými hvězdami a poznají, jak zajímavé je to téma. Navíc naši Sekci PHE ČAS našlo díky tranzitům mnoho zahraničních pozorovatelů, kteří následně začínají přispívat i pozorováním zákrytových dvojhvězd.
 

Následující příspěvek byl opět z české dílny. M. ZEJDA měl příspěvek Binary Star Research Using Nanotelescopes. Autor představil problém s pozorováním jasných hvězd a jeho řešení. Mnoho proměnných hvězd jasnějších než 6 mag je v posledních desetiletích velice zanedbáváno pozorovatelsky. Mnoho pozorovatelů s CCD kamerami má dalekohled o průměru kolem 20cm, což je moc velký přístroj na to, aby jím bylo možné pozorovat tak jasné objekty. Přitom jde často o velice zajímavé systémy, pro které existuje množství spektroskopie i fotometrického pozorování z minulosti. Řešením je vybavit pozorovatele levnými malými sety - fotografickým objektivem a CCD kamerou na malé paralaktické montáži. Tito pozorovatelé by měli být koordinováni přes internet a jako příklad autor doporučil české stránky var.astro.cz (to mi jako jejich tvůrci a webmasterovi obzvlášť zalichotilo!). V úvahu připadá i vytvoření malé levné nano-družice operující na orbitě Země, která by vážila jen několik kg a bylo by možné ji vynést spolu s jinými projekty ESA v jedné raketě.
 
Před přestávkou mluvil ještě v dalším příspěvku G. TOMEZZOLI, Meteors as a Tool to foster Pro-Am Collaboration. A practical Example. Další člen německé organizace EurAstro. V Mnichově se rozjíždí projekt pro amatéry i profesionály - radiové pozorování ozvěn meteorů. Autor představil několik implementací radio-antény a úspěšných pozorování meteorů.
 
Následně byl dopolední blok přednášek ukončen a po přestávce pokračovala plenární sekce se dvěmi přednáškami a také oficiálním zakončením konference. Já jsem ovšem první půlhodinu plenární sekce nestihl, neboť jsem pokračoval v diskusi o tranzitujících exoplanetách s ruským kolegou - mladým astronomem z Pulkovské observatoře EVGENYJEM SOKOVEM. Již před JENAMem jsem s ním byl v kontaktu, neboť je to aktivní pozorovatel tranzitů exoplanet a vydatně přispívá do ETD. Nejstarší tranzity, které nám do databáze poslal jsou z roku 2000! Tedy pár měsíců po objevu první tranzitující exoplanety HD209458 b ji již v Rusku pozorovali. Tehdy ovšem data zůstala nezpracovaná a nepublikovaná. Možnost zveřejnit je přišla až s naší ETD. Již před mou cestou do Petrohradu jsme se tedy domluvili, že se na JENAMu musíme setkat a poznat osobně. Diskutovali jsme spolu připravovanou publikaci ruských kolegů o systému WASP-12 a KOI-256 b. Kolegu SOKOVA jsem požádal rovněž o důkladnou exkursi po kopulích Pulkovské hvězdárny k čemuž nakonec svolil a večer po skončení JENAMu jsme ji podnikli (viz dále).
 

Přestože program celého JENAMu nebyl ještě zdaleka naplněn (zbývaly dva odpolední bloky mnoha symposií), organizátoři již nyní před obědem oficiálně konferenci ukončili. S kolegou PASCHKEM jsme takový přístup kritizovali. V okamžiku, kdy mají ještě zaznít nějaké příspěvky je to vůči jejich řečníkům nevhodné. Organizátoři tak dávají najevo, že jejich vlastní rozloučení je důležitější než příspěvky zbývajících řečníků. Je to foux pas, které bych na tak velké akci, jako je JENAM nečekal a nelze jej ospravedlnit ani tím, že mnozí spěchají na vlak či letadlo.
 
Před námi zbyly dva odpolední bloky přednášek. Pokračoval jsem ve Special session 9. Maďarský astronom T. HEGEDUS měl příspěvek The Connection of hungarian Amateur and Professional Astronomers, from the Past to the Present. V první části přednášky představil autor historický vývoj astronomie v Maďarsku a hledal okamžik, od kdy vlastně dělíme astronomy na amatéry a profesionály. V Maďarsku je to od roku 1088, kdy se na Boloňské univerzitě začala vyučovat věda. Ti, kdo ji studovali, mohli být považováni za profesionály. Nejstarší observatoř byla v Maďarsku postavena v roce 1465, ovšem nic se z ní nedochovalo. Další observatoř, která dodnes funguje, byla postavena v roce 1785 (Eger). Mám v bloku ještě poznamenané dva význačné úspěchy, kterých dosáhli amatéři. Jako první objevili spojitost mezi planetárními mlhovinami a jejich centrálními hvězdami. Rovněž jako prvním astronomům na světě se podařilo Maďarským amatérům pořídit fotografii komety, která nebyla vidět pouhým okem. V dnešní době nejvýznamnějším projektem, který je společný profesionální a amatérský, je síť dalekohledů HATNet, která má na kontě již 33 objevených tranzitujících exoplanet.
 

Následovala NATALIA A. VIRNINA, s příspěvkem Discovery, Study, Classification and Modeling of Variable star. Autorka je mladá astronomka z Oděsy, která přednášela i na naší konferenci o výzkumu proměnných hvězd vloni v listopadu na Štefánikově hvězdárně na Petříně. Pojednávala o fenoménu dnešní doby - mnoho pozorovatelů s CCD kamerami objevuje nové a nové proměnné hvězdy v poli poblíž nějakého známého objektu, který primárně pozorují.
 
Následovala další přednáška známého českého astronoma Z. MIKULÁŠKA, Phenomenological Modelling - an Efficient Tool for Variable Star Research. Doc. Mikulášek zde představoval svůj matematický přínos pro práci s fotometrickými daty. Fenomenologické modelování v praxi znamená, že nepotřebujeme znát přesnou fyzikální či geometrickou podstatu zdroje světelných změn. Spokojíme se jen s modelováním pozorovaných světelných změn - fitováním křivky a následnými aplikacemi, např. přesné určování extrémů jasnosti. Velmi zajímavé bylo srovnání přesnosti určení okamžiků minim zákrytových dvojhvězd tak, jak jej určují pozorovatelé, s výsledky téhož pomocí matematické metody vyvinuté doc. MIKULÁŠKEM.

Výsledek ukazuje obrázek. Zelené body jsou určeny pomocí modelování křivky a žluté body (čtverečky) jsou hodnoty určené samotným pozorovatelem. Rozdíl v přesnosti je markantní.
K tomuto bodu mám aktuální doplnění. Pár dní po konference mě kontaktovala NATALIA VIRNINA s tím, že na základě přednášky doc. MIKULÁŠKA připravuje aplikaci jeho fenomenologického modelu ve formě programu, který by měl být uživatelsky přívětivý a bude určovat okamžiky minim a maxim na světelné křivce. Na podzim by nám program měla přivézt na konferenci o výzkumu proměnných hvězd do Ostravy. To je dobrá zpráva pro všechny pozorovatele zákrytových dvojhvězd. Snad se podaří zajistit náhradu programu AVE, který všichni používáme a který využívá diskutabilní metodu Kwee-van Woerden.
 
Další příspěvek měl dr. N. N. SAMUS, hlavní editor Všeobecného katalogu proměnných hvězd (GCVS), The Electronic Journal "Premennye Zvezdy / Variable Stars": What Does It Give to Amateur Astronomers. Kromě práce na katalogu GCVS také ruští kolegové vydávají časopis - obdobu našeho OEJV pro pozorovatele. Premennye Zvezdy (PZ) byly založeny v roce 1928 a vycházely jak v ruštině, tak v angličtině. Nyní vychází již jen v angličtině a jsou hojně využívány k publikování objevů nových proměnných hvězd, stejně jako OEJV. PZ vychází ve dvou formátech - kromě hlavní části, kde vychází recenzované studie o proměnných hvězdách mají i "supplement series", tedy doplněk, kde vychází krátké zprávy od pozorovatelů. V hlavním žurnálu vychází něco kolem 10 článků ročně a v doplňku řádově desítky objevových prací ročně. Astronomvé amatéři mají de-facto jen 3 možné žurnály, kde publikovat své objevy z pole proměnných hvězd a to IBVS (Informational Bulletion on Variable Stars), vydávané maďarskou Konkolskou hvězdárnou, dále OEJV (Open European Journal on Variable Stars), vydávaný Českou astronomickou společností a PZ (Premennye Zvezdy). V těchto žurnálech lze zdarma publikovat krátké články o proměnných hvězdách a všechny jsou recenzované (každá práce prochází oponenturou).
 

Po přestávce jsem na pár přednášek zaběhl do sekce věnované planetám, exoplanetám a astrobiologii. Sekce probíhá již dva dny, ale dosud se hovořilo spíše o našich blízkých planetárních sousedech. Až dnes se sekce propracovala k exoplanetám. První přednášku měla A. COUSTENIS, The astrobiological potencial of the satellites of the giant planets. Velmi zajímavá přednáška o potenciálních podmínkách k životu na měsících Jupitera a Saturna. Přestože se nejčastěji píše o měsících Jupitera Europa, Ganymed a Kalisto, zdaleka nejpodobnější analogií k zemi je měsíc Titan. Fotograficky je zdokumentována přítomnost rozsáhlých kapalných ploch na povrchu a modelovány projevy atmosféry jako na zemi (vypařování, kondenzace do mraků a déšť). Nejedná se samozřejmě o vodu ale o sloučeniny methanu. Měření ze sondy Huygens navíc podporuje doměnku, že pod povrchem Titanu jsou oceány amoniaku. Velmi zajímavý je i další měsíc Saturnu, Enceladeus. Sonda Cassini zachytila gejzíry vyvěrající z povrchu až na orbitu měsíce a v magnetickém poli Enceladea se podařilo nalézt ionty vody. Je tedy možné, že pod povrchem tohoto objektu se nachází tekutá voda! To je velice zajímavé i z hlediska případného budoucího osidlování Sluneční soustavy lidmi. U Saturnu máme nejvzdálenější rezervoár vody ve Sluneční soustavě.
 

Další příspěvek měl dr. H. LAMMER, Variability of solar/stellar aktivity and its influence on planetary habitability. Autor se zabýval myšlenkou, že obyvatelnost planet se může měnit v závislosti na proměnné aktivitě mateřské hvězdy. Proměnná aktivita (magnetická, kolísavý zářivý výkon, hvězdný vítr) především u mladých hvězd může způsobit, že planeta analogická k Zemi se vyvine s atmosférou spíše podobnou Venuši či Marsu. Zdá se, že pouhá přítomnost planety v "zóně života" neznamená nutně, že na planetě skutečně budou podmínky vhodné pro život. Autor dále navrhuje novou metodu jak zkoumat exoplanetární atmosféru. Pozorování tranzitů exoplanet v UV oboru by mělo odhalit přítomnost oblaku neutrálního vodíku okolo exoplanety. Podle velikosti tohoto tzv. ENA oblaku lze usuzovat na složení atmosféry (bohaté na H, N či CO2).
 
Poslední příspěvek této sekce a vůbec celého JENAMu měl německý astronom F. WAGNER, Thermal structure and interior dynamics of the first rocky exoplanets. Autor se zabýval dynamickými studiemi exoplanet CoRoT-7 b a Kepler-10 b. Ukázal různé modely závislostí hustota, viskozita, teplota v závislosti na vzdálenosti od centra planety. Z modelů vyplynulo mimo jiné i to, že přestože se jedná o terestrické planety, je možné, že žádný pevný povrch nemají - tvoří jej žhavá láva. Obě zmíněné exoplanety jsou velice blízko své mateřské hvězdě.
 
A tím to vlastně končí. Zazněly všechny přednášky, bylo vypito a snězeno všechno občerstvení, všechny debaty proběhly a byly ukončeny s více či méně uspokojivým závěrem.

Během posledního bloku přednášek organizátoři uklidili všechny plakáty a materiály JENAMu a když jsme vyšli ze sálu, zbyla zde jen zcela ne-astronomická hotelová vstupní hala a přilehlé chodby. Já jsem jen zalitoval, že jsem se nestihl rozloučit se všemi kolegy, se kterými jsme se blíže poznali, během dne se všichni postupně vytráceli a v pátek v 19 hodin zde již zbylo jen pár desítek astronomů. Celkem se JENAMu zúčastnilo přes 400 astronomů.
 
My jsme se s kolegy SOKOVEM, PASCHKEM a VIRNINOU vydali zpět na Pulkovskou hvězdárnu, kde jsme měli slíbenou osobní exkurzi po kopulích. Konečně jsem tedy viděl robotický dalekohled Cassegrain 35cm, se kterým zde pozorují tranzity exoplanet. Jedná se o postarší přístroj, který tamní elektrotechnici zrobotizovali "na koleně". Nachází se snad v nejmenší kopuli, kde není k hnutí, ale zase jsem ocenil, že je to dalekohled, se kterým se skutečně pozoruje. To nelze říci zdaleka o všech přístrojích nejen této hvězdárny. Velkým zážitkem pro mne byla návštěva největšího dalekohledu Pulkovské hvězdárny - 65 cm refraktoru! Je to opravdu monumentální přístroj, který se mi nepodařilo kvalitně vyfotit, neboť se pro svou velikost prostě nevešel do zorného pole mého kompaktu.

Pulkovská observatoř má velmi dlouhou historii a to místo je nasáklé atmosférou dávných let kvalitní optiky z dílny Dmitrie Dmitrieviče Maksutova (1896 - 1964). A tak zainteresovaný astronom rád přehlédl sem-tam oprýskanou omítku či jiné nedostatky.
 
JENAM jako takový i Pulkovská hvězdárna pro mne byla velikou inspirací. Seznámil jsem se zde s mnoha kolegy z celého světa, osobně jsem se potkal s lidmi, se kterými jsem si jen psal nebo jsem jen četl jejich publikace. Rozhodně se jednalo o nezapomenutelný týden v ruském Petrohradu.
 
Rád bych na závěr poděkoval Astronomickému ústavu AV ČR, České astronomické společnosti a Evropské astronomické společnosti za finanční podporu. Profesoru N. N. SAMUSOVI za pozvání na konferenci, profesoru IVANU ANDRONOVI za veškerou pomoc s překladem i za seznámení s důležitými lidmi, NATALII A. VIRNINĚ za pomoc s překladem a plodné diskuse, EVGENYJI SOKOVI a ALEXANDRU V. STEPANOVI, řediteli Pulkovské hvězdárny.
 
Související články:

• Postřehy z JENAMu 2011 (1. část)
• Postřehy z JENAMu 2011 (2. část)
• Postřehy z JENAMu 2011 (3. část)
• Postřehy z JENAMu 2011 (4. část)