Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Polárka se znovu probouzí k životu

Polárka se znovu probouzí k životu

Vyznačení polohy Polárky na obloze.
Vyznačení polohy Polárky na obloze.
Mezinárodní tým astronomů zjistil, že periodické změny jasnosti hvězdy Polárky, které za posledních 100 let klesly téměř k nule, se znovu "probudily k životu" a v poslední době opět došlo ke zvýšení jejich amplitudy. Avšak astronomové zatím nevědí, proč k tomu došlo.

Objev byl oznámen v průběhu konference "Cool Stars 15" (Chladné hvězdy 15), která se koná na University of St Andrews. Dr. Alan Penny (School of Physics and Astronomy) představil výsledky pozorování přibližně 350 delegátům konference, která se koná ve dnech 21. až 25. července 2008. Astronomové dlouhou dobu sledovali Polárku v očekávání, že zaregistrují obnovení pulsací, které v posledních letech překvapivě téměř ustaly.

Alan Penny vysvětluje: "Jednalo se o pozorování pomocí dvou malých relativně neznámých kosmických dalekohledů v náhradním režimu a dalekohledu v Arizoně, které byly schopny učinit tento objev a následně obnovenou pulsaci hvězdy přesně změřit." Polárka se tak opět zařadila mezi pulsující hvězdy.

Vedoucí týmu Dr. Hans Bruntt (University of Sydney) použil malý kosmický dalekohled patřící NASA, nyní již nefunkční infračervenou družici WIRE, k výzkumu hvězd s krátkou periodou změn jasnosti. Věděl, že Alan Penny používal kosmickou kameru SMEI - která původně sloužila na sondě Helios k pozorování částic, vyvrhovaných ze Slunce - k dlouhodobému monitorování hvězd. Když byla data z kamery SMEI analyzována, bylo zjištěno znovuoživení periodických změn jasnosti Polárky, které také bylo vystopováno v datech z družice WIRE.

Profesor Joel Eaton (Tennessee State University) také prováděl dlouhodobé monitorování Polárky prostřednictvím automatického spektroskopického dalekohledu AST v Arizoně, který potvrdil pulsaci sledováním rychlostí pohybu povrchu hvězdy vůči pozorovateli jako změny, způsobené střídavým smršťováním a rozpínáním hvězdy.

Ačkoliv Shakespearův Julius Caesar deklaroval: "Jsem stabilní jako Severní hvězda, která nemá na nebi stejného dvojníka," je Polárka proměnnou hvězdou, tzv. cefeidou, pravidelně měnící svoji jasnost v průběhu čtyř dnů. Cefeidy hrají důležitou roli v astronomii jako tzv. standardní svíčky při určování velikosti vesmíru.

Průběh světelných změn Polárky za uplynulých 100 let.
Průběh světelných změn Polárky za uplynulých 100 let.

"Před 100 roky kolísala jasnost Polárky v rozmezí 10 %, avšak v průběhu minulého století byla amplituda změn jasnosti stále menší a menší, až před 10 roky dosáhla maximální odchylky 2 %," říká Alan Penny.

"Předpokládalo se, že došlo ke změně stavby hvězdy, čímž se změnila amplituda světelných změn Polárky. Nicméně astronomové zjistili, že přibližně před 10 roky začala amplituda světelných změn narůstat a nyní dosahuje 4 % jasnosti hvězdy."

Pomalý pokles změn jasnosti hvězdy byl sám o sobě neobvyklý - do té doby nebyl u cefeid pozorován. Astronomové se domnívali, že Polárka zestárla a její stavba se změnila, což vedlo k tomu, že její pulsace nebyly dlouhodobě stabilní. Nyní Polárka, jak se zdá, znovu "zapnula" tyto procesy - může se jednat o celý komplex dějů v horních vrstvách atmosféry, kde existuje více než jedna varianta proměnnosti.

Polárka patří mezi nejznámější hvězdy na obloze. Je nejjasnější hvězdou souhvězdí Malého vozu (Malého medvěda), do jejíž blízkosti v současné době směřuje rotační osa Země.

Zdroj: www.physorg
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »