Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Pozorování supernovy 2011DH v galaxii M51

Pozorování supernovy 2011DH v galaxii M51

Snímek Vírové galaxie a supernovy 2011dh, pořízený 27.06.2011 pomocí 0,40-m f/5 JST + CCD G2-1600 + filtr R expozicí 60s  (zorné pole 24'.1 x 16'.1). Vyznačené jsou srovnávací hvězdy podle AAVSO a okalibrované standardy podle práce UBVRI Photometry of t
Snímek Vírové galaxie a supernovy 2011dh, pořízený 27.06.2011 pomocí 0,40-m f/5 JST + CCD G2-1600 + filtr R expozicí 60s (zorné pole 24'.1 x 16'.1). Vyznačené jsou srovnávací hvězdy podle AAVSO a okalibrované standardy podle práce UBVRI Photometry of t
Vírová galaxie M51 (NGC 5194) v souhvězdí Honících Psů je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších deep-sky objektů severní oblohy. Překrásná spirální galaxie se však v poslední době dostává do středu pozornosti i díky neobvykle hojnému výskytu supernov. Během posledních sedmnácti let byly zaznamenány tři případy vzplanutí.

Snímek v úvodu: Snímek Vírové galaxie a supernovy 2011DH, pořízený 27.06.2011 pomocí 0,40-m f/5 JST + CCD G2-1600 + filtr R expozicí 60s (zorné pole 24'.1 x 16'.1). Vyznačené jsou srovnávací hvězdy podle AAVSO a okalibrované standardy podle práce UBVRI Photometry of the Type Ic SN 1994I in M51 (Richmond, 1996).

Často vzpomínám na supernovu SN 1994I, především z důvodu, že se jednalo o druhou supernovu, kterou jsem viděl na vlastní oči a také pro obtížnost a jedinečnost pozorování. Na zažloutlém listu pátého svazku pozorovací deníku je možné dohledat následující poznámku: "SN 1994I. Poprvé jsem ji zkusil vyhledat večer 05. dubna 1994 (tři dny po objevu). Použil jsem k tomu refraktor 200/3500 s 140x. Ve 21h 45m UT se po námaze v zorném poli zjevila celkem jasná "hvězda". Proč dalo tolik práce ji nalézt? No, ležela totiž velmi blízko jasného jádra galaxie M51 CVn, které ji přezařovalo." Na první pohled unikala pozornosti a teprve po dlouhém soustředění a snažení se dařilo odlišit supernovu od jádra galaxie. Přestože jsem jasnost supernovy odhadl na 12,7 mag., byla velmi nenápadná. Následující noc se situace ještě zhoršila a 19. dubna bylo pozorování již na samé hranici možností, neboť supernova zeslábla na 14,1 mag.

Supernova 1994I se nacházela na souřadnicích 13h 29m 54,06s +47° 11' 29,96" (2000.0), což znamená, že byla jen 14" jižně a 12" východně od jádra galaxie. Podle spektra se jednalo o typ Ic a za objevem supernovy z 2. dubna 1994 stálo hned několik pozorovatelů; mezi nimi Tim Puckett, Jerry Armstrong, Wayne Johnson, Doug Millar, Richard Berry a Reiki Kushida.

Další supernova vzplanula v galaxii M51 v roce 2005. Objevitelem SN 2005CS se stal německý astronom amatér Wolfgang Kloehr, který ji nalezl na snímku pořízeném večer 28. června. Supernova zazářila na souřadnicích 13h 29m 52,85s +47° 10' 36,3" (2000.0), tedy 15" západně a 67,3" jižně od jádra galaxie, a nebyla příliš jasná. Od objevu až do konce července měla 14,5 až 14,7 mag. Slábla tedy velmi pomalu. Podle spektra a tvaru světelné křivky se jednalo o supernovu typu IIP s velmi výraznou zastávkou na poklesu - více než dva měsíce zůstala jasnost bez výraznějších změn.

Neuběhlo ani šest let a ve Vírové galaxii opět vzplanula supernova, SN 2011DH. Její objev patří nezávisle několika pozorovatelům, kteří ji nalezli mezi 1. a 2. červnem; šťastlivci jsou Amedee Riou, Thomas Griga, Stephane Lamotte Bailey a Tom Reiland (vizuální objev pomocí 53-cm reflektoru). Supernova se stala ozdobou jižního spirálního ramene - zářila na souřadnicích 13h 30m 05,14s +47° 10' 11,0" (2000.0), což je 138" západně a 92" jižně od jádra galaxie.

Spektrum v rozsahu 320 - 1000 nm, které pořídili 3. června 2011 J. M. Silverman, S. B. Cenko a A. V. Filippenko z University of California v Berkeley pomocí 10-m Keck I teleskopu (+LRIS), ukazuje, že se jedná o supernovu II typu s velmi dobře vyvinutými P-Cygni profily. Podle posunu H-alfa absorpce do modré oblasti vychází expanzní rychlost na 17 600 km/s. Ve stejném čase pořídili spektrum s nízkým rozlišením také japonští astronomové M. Yamanaka, R. Itoh a T. Ui z Hiroshima University (R = 400) a A. Arai, M. Nagashima a K. Kajiawa z Kyoto Sangyo University (R = 600). Spektrum ukazuje absorpční čáry H-alfa na 620 nm, He I na 560 nm a Ca II infračervený triplet na 820 nm, jejichž rychlosti jsou 17 000, 16 000 a 16 000 km/s. Patrné jsou také absorpční čáry Fe II na 500 nm a H-beta na 470 nm. Celkově je spektrum podobné supernově 2006bp typu IIP.

Světelná křivka supernovy 2011dh. Porovnání vizuálních odhadů a standardní CCD fotometrie ve filtru V. (Martin Lehký, ASHK)
Světelná křivka supernovy 2011dh. Porovnání vizuálních odhadů a standardní CCD fotometrie ve filtru V. (Martin Lehký, ASHK)
Na snímku: Světelná křivka supernovy 2011DH. Porovnání vizuálních odhadů a standardní CCD fotometrie ve filtru V. (Martin Lehký, ASHK)

Jasnost se v čase objevu pohybovala kolem 14. mag. a velmi rychle stoupala až do maxima 12 mag., které nastalo mezi 20. až 24. červnem 2011.

Vzhledem k poměrně nepříznivému počasí, na letní období v našich končinách značně neobvyklé, jsem supernovu poprvé pozoroval až během poklesu. Na hvězdárně v Hradci Králové, respektive v domečku, pozorovatelně Astronomické Společnosti (ASHK) jsem supernovu 2011DH sledoval během 5 nocí od 27. června do 11. července 2011. Pro vizuální odhady jsem využíval společenský skládací 0,42-m f/5 dobson se zvětšením x81 a x162 a pro CCD fotometrii 0,40-m f/5 Jan Šindel Teleskop se CCD kamerou G2-1600 a sadou BVRI filtrů. Výsledkem je 5 vizuálních odhadů jasnosti a standardní fotometrie v počtu 99 měření.V oboru V klesala během uvedeného intervalu z 12,9 na 13,8 mag. Data byla publikována v databázi Sekce proměnných hvězd a exoplanet při České astronomické společnosti.

Konečná verze článku bude publikována v královéhradeckém astronomickém časopise Povětroň.

Informační zdroje:
[1] AAVSO: Variable Star Plotter [online]. [cit. 2011-07-30].
[2] CBET 2736: SUPERNOVA 2011DH IN M51 = PSN J13303600+4706330 [online]. [cit. 2011-07-30].
[3] IAUC 5961: SUPERNOVA 1994I IN M51 [online]. [cit. 2011-07-30].
[4] IAUC 8553: SUPERNOVA 2005cs IN M51 [online]. [cit. 2011-07-30].
[5] LEHKÝ, M. Supernovae: CCD and visual observations [online]. [cit. 2011-07-30].
[6] RICHMOND, Michael W., et.al. UBVRI Photometry of the Type Ic SN 1994I in M51. The Astronomical Journal, January 1996, vol. 111, n. 1, pp. 327-339.




O autorovi

Martin Lehký

Mgr. Martin Lehký (nar. 1972) je amatérský astronom, aktivní pozorovatel, člen výboru Astronomické Společnosti v Hradci Králové (ASHK), člen České astronomické Společnosti (ČAS) a člen Sekce Proměnných Hvězd a Exoplanet (SPHE). Vizuálně se zabývá především pozorováním komet (k 1. 8. 2012 jich viděl 213 a učinil více než 3200 odhadů celkové jasnosti komy), dále sleduje fyzicky proměnné hvězdy, aktivní galaktická jádra a meteory. V letech minulých se věnoval také kreslení planet (Jupiteru a Marsu), pozorování zákrytů hvězd Měsícem a planetkami, popisu deep-sky objektů a hledání nových komet. Do zorného pole jeho fotoaparátu se často dostávají vzácné nebo krásné úkazy, mezi nimi dominují zatmění Měsíce a zatmění Slunce - Od nás částečná, prstencové 2005 ze Španělska a úplné 1998 z Venezuely, 1999 z Maďarska a 2008 z Ruska. Dříve fotografoval komety a deep-sky objekty, různými objektivy a také pomocí 0,42-m Schmidtovy komory. V současnosti nejvíce času pod hvězdnou oblohou věnuje CCD pozorování. Fotometrii zákrytových a fyzicky proměnných hvězd, fotometrii aktivních galaktických jader a fotometrii a astrometrii malých těles Sluneční soustavy.

Objevitel 16 nových proměnných hvězd (stav k 1. 8. 2012)
Nositel Šilhánovy ceny "Proměnář roku" (SPHE) 2010
Nositel Kvízovi ceny (ČAS) 2010
Po autorovi je také pojmenována planetka v hlavním pásu (14550) Lehky

Pozorování jsou dostupná v následujících odkazech:
Vizuální pozorování komet
Astrometrie malých těles Sluneční soustavy
Pulzující proměnné hvězdy
Eruptivní proměnné hvězdy
Novy
Supernovy
Aktivní galaktická jádra



17. vesmírný týden 2024

17. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 22. 4. do 28. 4. 2024. Měsíc bude v úplňku, meteorů z roje Lyrid proto mnoho neuvidíme. Slunce je pokryto hezkými malými skvrnami, které byly v nejaktivnější oblasti viditelné i okem přes patřičný filtr. Kometa 12P/Pons-Brooks už pozorovatelná není a jakmile to svit Měsíce umožní, nabídne obloha jen několik slabších komet. SpaceX letos uskutečnila už 40. start Falconu 9 a při příštím startu očekáváme už 300. přistání prvního stupně této rakety. Komunikace s helikoptérou Ingenuity již nebude možná, Perseverance jede pryč za dalšími výzkumem povrchu Marsu. Před 250 lety se narodil anglický astronom Francis Baily.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mesiac v prvej štvrti

Mesiac vo farbe, farby sú zvýraznené nastavením väčšej farebnej sýtosti. Niektoré vyvrelé horniny sú sfarbené do modra

Další informace »