Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Snímek povrchu Slunci podobné hvězdy

Snímek povrchu Slunci podobné hvězdy

altair_2.jpg
Poprvé byl pořízen snímek povrchu hvězdy podobné Slunci. Astronomové z Michiganské university použili soustavu 4 dalekohledů CHARA na observatoři Mt. Wilson (Kalifornie), které fungují jako interferometr s mimořádnou rozlišovací schopností.

„Obraz rychle rotující horké hvězdy Altair je nejdetailnější obraz hvězdy, jaký byl pořízen. Použili jsme techniku, zvanou optický interferometr,“ řekl astronom John D. Monnier (University of Michigan).

Interferometr tvoří soustava šesti 1m dalekohledů CHARA (Center for High Angular Resolution Astronomy) na observatoři Mt. Wilson. Při maximální základně 330 m je interferometr schopen rozlišit fotbalový míč na povrchu Měsíce (rozlišení 200 milióntin obloukové vteřiny). Observatoř Mt. Wilson (Mount Wilson Observatory, Kalifornie) spravuje americká universita v Atlantě (Georgia State University, Atlanta, Georgia).

Ke sloučení a zpracování světelných paprsků (infračervených) z jednotlivých dalekohledů CHARA slouží přístroj nazvaný MIRC (Michigan Infrared Combiner), který vyvinuli na Michiganské universitě. Astronomové Michiganské university propojili 4 ze 6 dalekohledů CHARA a „vznikl“ jediný obří přístroj o velikosti 3 fotbalových hřišť. Výsledný obraz ukazuje nebývalé detaily – snímky jsou asi 100krát ostřejší než obrázky z Hubble Space Telescope.

„Tento nový výkonný přístroj umožňuje zaostřit na hvězdu, která je miliónkrát vzdálenější než Slunce,“ řekl Monnier pro Science. „Testovali jsme teorii hvězd mnohem detailněji než kdykoliv předtím."

Monnier a vedoucí mezinárodního týmu Ming Zhao ((University of Michigan) jsou přesvědčeni, že tento nový výzkumu přinutí teoretické astrofyziky opravit názory na chování rychle rotujících hvězd jako je Altair. Jiné výzkumné týmy se soustředily na získávání snímků povrchu obřích hvězd - větších než Altair. Ale astronomové Michiganské university studují hvězdy tzv. hlavní posloupnosti, které zahrnují Slunce a většinu hvězd viditelných na noční obloze.

Zatímco sluneční astronomové si mohou pohlížet sluneční skvrny a bouře na naší mateřské hvězdě a vidí ostře detaily „rozbouřeného povrchu“ Slunce, většina ostatních hvězd se i v těch největších dalekohledech - až do nedávna - jevila jako jasný svítící bod. Po rozvoji optického interferometru v posledních 10 letech nastala nová etapa pozorování hvězd, zaměřená především na jejich povrch.

altair.jpg
Na rovníku Altair - nejjasnější hvězda letního souhvězdí Orla (Aquila) - rotuje 60krát rychleji než naše mateřská hvězda. „Při této rotaci se hvězda samozřejmě roztáhne do šířky jako roztočené těsto na pizzu,“ řekl Monnier. Již předchozí studie odhalily, že Altair není dokonalá koule - při takto rychlé rotaci odstředivá síla způsobí zploštění: poloměr je významně větší na rovníku než na pólech.

Švédský teoretický astrofyzik Edvard Hugo von Zeipel (1873-1959) už v roce 1924 předpověděl velkou rotační rychlost a rovníkové rozšíření. Také se domníval, že tyto hvězdy jsou tmavší podél rovníku, tzv. gravitační ztemnění (gravity darkening). „Nafouklý“ rovník je tmavší, protože leží ve větší vzdálenosti od žhavého jádra hvězdy a proto je chladnější než póly.

Loňský snímek Altairu z interferometru CHARA je podle Monniera „prvním obrazem hvězdy, který nám umožnil vizuálně potvrdit, že základní idea“ gravitačního ztemnění je správná. Fotografie Altairu však odhalily ještě větší rovníkové ztemnění než předpovídají standardní modely a Monniera ještě dodal, že „se ukazují trhliny v nynějších modelech.“

Další cíl budoucího výzkum: Snímky exoplanet u hvězd daleko za naší Sluneční soustavou. „Snímky hvězd jsou jen začátek,“ řekl Zhao.

Zdroj: www.sciencedaily.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »