Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Snímek povrchu Slunci podobné hvězdy

Snímek povrchu Slunci podobné hvězdy

altair_2.jpg
Poprvé byl pořízen snímek povrchu hvězdy podobné Slunci. Astronomové z Michiganské university použili soustavu 4 dalekohledů CHARA na observatoři Mt. Wilson (Kalifornie), které fungují jako interferometr s mimořádnou rozlišovací schopností.

„Obraz rychle rotující horké hvězdy Altair je nejdetailnější obraz hvězdy, jaký byl pořízen. Použili jsme techniku, zvanou optický interferometr,“ řekl astronom John D. Monnier (University of Michigan).

Interferometr tvoří soustava šesti 1m dalekohledů CHARA (Center for High Angular Resolution Astronomy) na observatoři Mt. Wilson. Při maximální základně 330 m je interferometr schopen rozlišit fotbalový míč na povrchu Měsíce (rozlišení 200 milióntin obloukové vteřiny). Observatoř Mt. Wilson (Mount Wilson Observatory, Kalifornie) spravuje americká universita v Atlantě (Georgia State University, Atlanta, Georgia).

Ke sloučení a zpracování světelných paprsků (infračervených) z jednotlivých dalekohledů CHARA slouží přístroj nazvaný MIRC (Michigan Infrared Combiner), který vyvinuli na Michiganské universitě. Astronomové Michiganské university propojili 4 ze 6 dalekohledů CHARA a „vznikl“ jediný obří přístroj o velikosti 3 fotbalových hřišť. Výsledný obraz ukazuje nebývalé detaily – snímky jsou asi 100krát ostřejší než obrázky z Hubble Space Telescope.

„Tento nový výkonný přístroj umožňuje zaostřit na hvězdu, která je miliónkrát vzdálenější než Slunce,“ řekl Monnier pro Science. „Testovali jsme teorii hvězd mnohem detailněji než kdykoliv předtím."

Monnier a vedoucí mezinárodního týmu Ming Zhao ((University of Michigan) jsou přesvědčeni, že tento nový výzkumu přinutí teoretické astrofyziky opravit názory na chování rychle rotujících hvězd jako je Altair. Jiné výzkumné týmy se soustředily na získávání snímků povrchu obřích hvězd - větších než Altair. Ale astronomové Michiganské university studují hvězdy tzv. hlavní posloupnosti, které zahrnují Slunce a většinu hvězd viditelných na noční obloze.

Zatímco sluneční astronomové si mohou pohlížet sluneční skvrny a bouře na naší mateřské hvězdě a vidí ostře detaily „rozbouřeného povrchu“ Slunce, většina ostatních hvězd se i v těch největších dalekohledech - až do nedávna - jevila jako jasný svítící bod. Po rozvoji optického interferometru v posledních 10 letech nastala nová etapa pozorování hvězd, zaměřená především na jejich povrch.

altair.jpg
Na rovníku Altair - nejjasnější hvězda letního souhvězdí Orla (Aquila) - rotuje 60krát rychleji než naše mateřská hvězda. „Při této rotaci se hvězda samozřejmě roztáhne do šířky jako roztočené těsto na pizzu,“ řekl Monnier. Již předchozí studie odhalily, že Altair není dokonalá koule - při takto rychlé rotaci odstředivá síla způsobí zploštění: poloměr je významně větší na rovníku než na pólech.

Švédský teoretický astrofyzik Edvard Hugo von Zeipel (1873-1959) už v roce 1924 předpověděl velkou rotační rychlost a rovníkové rozšíření. Také se domníval, že tyto hvězdy jsou tmavší podél rovníku, tzv. gravitační ztemnění (gravity darkening). „Nafouklý“ rovník je tmavší, protože leží ve větší vzdálenosti od žhavého jádra hvězdy a proto je chladnější než póly.

Loňský snímek Altairu z interferometru CHARA je podle Monniera „prvním obrazem hvězdy, který nám umožnil vizuálně potvrdit, že základní idea“ gravitačního ztemnění je správná. Fotografie Altairu však odhalily ještě větší rovníkové ztemnění než předpovídají standardní modely a Monniera ještě dodal, že „se ukazují trhliny v nynějších modelech.“

Další cíl budoucího výzkum: Snímky exoplanet u hvězd daleko za naší Sluneční soustavou. „Snímky hvězd jsou jen začátek,“ řekl Zhao.

Zdroj: www.sciencedaily.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »