Spitzer nalezl vodu a organické sloučeniny v planetární líhni
Infračervená astronomie je vhodným prostředkem k výzkumu protoplanetárních disků okolo hvězd. Tyto disky jsou tvořeny převážně plynem s nepatrnou příměsí prachu. Disk zahřívá mateřská hvězda na takové teploty, že je můžeme pozorovat v infračervené části spektra, pokud se odstíní svit samotné hvězdy a to kosmický dalekohled Spitzer umí.
Spitzer má v současnosti téměř monopol na výzkum chemického složení vznikajících planetárních systémů a dokonce se mu podařilo nedávno získat také historicky první údaje o složení atmosféry exoplanety. Vraťme se ale k nejnovější zprávě. Za vším jsou John Carr z Naval Research Laboratory (Washington) a Joan Najita z National Optical Astronomy Observatory (Arizona), kteří pro Spitzer vyvinuli novou techniku výzkumu protoplanetárních disků.
„Většina materiálu uvnitř disků je plynná, ale do teď bylo obtížné studovat složení plynu v regionech, kde by se měly tvořit planety, lépe jsou sledovatelné spíše prachové částice“, říká Carr.
Pomocí kosmického dalekohledu Spitzer se jim podařilo najít stopy jednoduchého molekulového kyanovodíku, acetylenu a oxidu uhličitého. Jako bonbonek navíc byla zjištěna také přítomnost vodní páry.
Spitzer již sice podobné disky pozoroval dříve, ale vždy vše záviselo na tom, jak je disk vůči nám naorientován. Nová metoda ovšem nyní umožní studovat protoplanetární disky u stovek mladých hvězd. Astronomové tak budou moci nalézt odpovědi na některé nezodpovězené otázky: Co se stane později s těmito organickými molekulami v disku? Jsou zničeny, uchovány, nebo se v disku rozšiřují? Uvidíme…
Další skupina vědců hledala pomoci dalekohledu Spitzer stopy vody v okolí mladých hvězd a byla dvakrát úspěšná. Není tedy pochyb o tom, že ve vnějších oblastech protoplanetárních disků se nacházejí molekuly vodní páry. Výzkum chemického složení takovýchto disků je přitom nesmírně důležitý, pomáhá nám lépe pochopit vznik a vývoj planetárních systémů a to včetně naší vlastní sluneční soustavy.
Zdroj: spitzer.caltech.edu
Psáno pro časopis Gliese 2/2008