Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Supernova ve fotogenické galaxii NGC 1288

Supernova ve fotogenické galaxii NGC 1288

Galaxie NGC 1288.
Galaxie NGC 1288.
Hvězdy nemají příliš rády samotu. Ve skutečnosti je většina hvězd soustředěna v binárních systémech, v nichž dvě hvězdy obíhají navzájem kolem sebe ve zdánlivě nikdy nekončícím kosmickém baletu. Avšak s postupem času se věci mohou změnit. Když se „tančící“ hvězdy dostanou příliš blízko k sobě, jedna z nich může začít „pojídat“ svého partnera. Jestliže touto upíří hvězdou je bílý trpaslík – vyhořelá hvězda, která se dříve podobala Slunci – její nenasytnost může vést až ke kosmické katastrofě: bílý trpaslík exploduje jako supernova typu Ia.

V červenci 2006 pořídili astronomové fotografii galaxie NGC 1288 pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope), který patří Evropské jižní observatoři ESO (European South Observatory). Supernova s označením SN 2006dr byla zrovna v maximu své jasnosti. Zářila jasněji než samotná galaxie, což svědčí o uvolnění obrovského množství energie.

Galaxie NGC 1288 je poměrně atraktivní spirální galaxie, kterou vidíme téměř v celé její kráse (je k nám natočena takříkajíc čelem) – dobře patrná jsou její spirální ramena zakroucená kolem galaktického jádra. Orientací se nápadně podobá nádherné spirální galaxii NGC 1232. Od naší Galaxie (Mléčné dráhy) ji dělí vzdálenost 200 miliónů světelných let. Její dvě spirální ramena se vynořují z centrální oblasti a následně se rozdělují na další ramena, která se odvíjejí dále. Malá centrální příčka z hvězd a prachu protíná vnitřní oblast galaxie.

První snímek galaxie NGC 1288 byl získán v roce 1998 v průběhu zkušebního provozu aparatury FORS, instalované na dalekohledu VLT, kdy byly získány snímky s tak vysokou kvalitou, že umožnily astronomům uskutečnit kvantitativní analýzu morfologie galaxie. Zjistilo se, že galaxie NGC 1288 je s největší pravděpodobností obklopena velkým množstvím temné hmoty v podobě halo. Její vzhled a počet spirálních ramen je, jak se zdá, přímo úměrný množství temné hmoty v galaktickém halo.

Supernovu poprvé zaregistroval astronom amatér Berto Monard. V noci 17. 7. 2006 použil svůj vlastní dalekohled o průměru 30 cm na předměstí Pretorie v Jihoafrické republice a objevil supernovu jako zdánlivě „novou hvězdu“ v blízkosti centrální oblasti galaxie NGC 1288, která následně obdržela označení SN 2006dr. Supernova dosáhla jasnosti 16 mag, což znamená, že byla asi 10 000krát slabší, než jsme schopni spatřit neozbrojeným okem.

Na základě rozboru spektra, pořízeného 26. 7. 2006 dalekohledem Keck s objektivem o průměru 10 m astronomové z University of California zjistili, že se jedná o supernovu typu Ia, která odvrhla do okolí materiál rychlostí vyšší než 10 000 km/s.

Poznámka:

Supernovy typu Ia jsou podtřídou supernov, které byly historicky klasifikovány jako „nevykazující přítomnost vodíku v jejich spektrech“. V současné době jsou interpretovány jako exploze malých kompaktních hvězd, které označujeme termínem bílý trpaslík, a které na sebe hromadí materiál z druhé složky dvojhvězdy (ze svého průvodce). Bílý trpaslík představuje předposlední stadium vývoje hvězd slunečního typu. Termojaderný reaktor v jeho nitru již dávno vyčerpal zásoby paliva a nyní již není aktivní. Avšak v tomto okamžiku díky zvyšující se hmotnosti akumulovaného materiálu natolik stoupne tlak uvnitř bílého trpaslíka, že nukleární popel se znovu zapálí a začne jeho přeměna na těžší prvky. Tento proces se stane velmi rychle neřízeným a celá hvězda je doslova roztrhána na kousky v průběhu dramatické exploze.

Supernovy typu Ia hrají velmi důležitou roli jako kosmologické indikátory vzdálenosti (tzv. kosmologické standardní svíčky), umožňující astronomům například studovat historii rozpínání našeho vesmíru, což vedlo k závěru, že se rozpínání vesmíru zrychluje.

Zdroj: www.eso.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



50. vesmírný týden 2018

50. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 10. 12. do 16. 12. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je vidět Mars, nedaleko něj Neptun a výše v Rybách je Uran. Merkur a Venuše jsou vidět ráno. Máme poslední týden vidět bez měsíčního svitu kometu 46P/Wirtanen v jejím přiblížení k Zemi. Výše na obloze je i pěkná kometa 64P/Swift-Gehrels. Sonda InSight už hýbe rukou a fotografuje okolí. U ISS zakotvila nákladní loď Dragon. Jeden ze dvou Falconů musel přistát do moře a podařilo se jej vyzvednout na pevninu. Start Delty IV Heavy z Kalifornie má odklady. Čína vyslala k Měsíci sondu Chang’e 4. Přistát má v pánvi Aitken na jihu Luny. Před 30 lety začala éra telekomunikačních družic Astra a před 25 lety začal Hubble vidět ostře.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LBN 777 - Orlí hlava

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2018 obdržel snímek „LBN 777 – Orlí hlava“, jehož autorem je Martin Myslivec   S objekty na noční obloze je to tak. Buď mají tak trochu nudná, byť pro neznalé někdy záhadná označení jako M, NGC, LBN, IC, GUM, DUN, vdB, Arp, Ced, … a mnoho

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

kometa Wirtanen nad Zubštejnem

Mezi mraky se kometa objevila na 5 a 1/2 minuty, pořízeno 16 použitelných snímků, nakonec vybráno 8 snímků kde bylo nejméně mraků. Snímky registrovány na hvězdy a na krajinu. Na zvýraznění komety použity snímky Petra Horálka.

Další informace »