Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  V souhvězdí Štíra vybuchla velmi jasná nova

V souhvězdí Štíra vybuchla velmi jasná nova

nova_scorpii_mapka.jpg
Kdo si ráno přivstane, může spatřit v souhvězdí Štíra novou hvězdu. Objevena byla 4. února a dosáhla takové jasnosti, že je vidět i okem bez dalekohledu. To se stává nanejvýš jednou za několik let. Pomalu slábne, ale pořád je vidět na hranici pozorovatelnosti okem.

Tisková zpráva České astronomické společnosti z 21. února 2007

Novu objevil nejprve japonský astronom Yukio Samuraj a o dvanáct minut později nezávisle další japonský pozorovatel Yuji Nakanuta. Za objevitele jsou tedy považováni oba dva. Ostatně o obou pozorováních byl celý svět informován ve stejnou dobu. Ještě v noci ze 4. na 5. února vyšlo další číslo Cirkuláře Mezinárodní astronomické unie, kde byl objev zveřejněn. Hvězda dostala označení Nova Scorpii 2007 a následně i V1280 Sco.

Výjimečná jasnost novy je příležitostí pro pozorování z vesmíru. V současné době je naplánováno pozorování této novy družicemi Chandra, Swift a INTEGRAL. Všechny se věnují zejména zdrojům rentgenového a gama záření z vesmíru.

Rekordní jasnost

Pozorování proměnné hvězdy
Pozorování proměnné hvězdy
V době objevu 4. února byla nova vidět už pomocí malého dalekohledu, ale její jasnost se nadále zvyšovala. Nejvýrazněji hvězda svítila 16. února, kdy dosáhla takové jasnosti, že byla pohodlně vidět okem i bez dalekohledu. Samozřejmě jen v místech s nízkým světelným znečištěním. Od té doby pomalu slábne, ale stále ji za vynikajících podmínek můžete spatřit pouhým okem.

Vývoj jasnosti novy dokumentuje tzv. světelná křivka, kterou astronomové kreslí pro každou proměnnou hvězdu. Modré body v ní představují jednotlivá pozorování amatérských astronomů. Čím výše bod v grafu leží, tím je hvězda jasnější. Můžeme vidět plynulý nárůst jasnosti od 8. února až do 16. února. Od té doby jasnost pozvolna klesá výrazně pomalejším tempem, než jakým probíhalo zjasňování. To je u nov naprosto normální a charakteristický jev.

Proč vybuchla?

Takto jasná nova jako je Nova Scorpii 2007 vzplane na obloze jen jednou za několik let. Princip výbuchu dnes astronomové znají už velmi dobře. Nova je ve skutečnosti dvojhvězdou. Dvě hvězdy kolem sebe obíhají v těsné blízkosti a vzájemně se ovlivňují. Jedna z hvězd je bílý trpaslík, tedy vyhořelá hvězda na sklonku svého života. Svou gravitační silou doslova „vysává“ z druhé složky dvojhvězdy část její atmosféry. Ta se pomalu nabaluje na povrch bílého trpaslíka a vzniká vodíková vrstva. Proces nabalování pokračuje do doby, než se materiál dostatečně stlačí a zahřeje. Potom dojde k jevu, který nazýváme termonukleární reakce na povrchu bílého trpaslíka. Je to v podstatě obdoba výbuchu vodíkové bomby. Celá vodíková slupka se na bílém trpaslíku najednou zapálí a rozsvítí. To je okamžik, kdy se prudce zvýší jasnost hvězdy a my ji pozorujeme jako novu. Po několik týdnů až měsíců se pak jasnost postupně vrací k normálu.

Jak ji najít?

Nova se nachází 32° pod nebeským rovníkem, takže je poměrně nízko nad obzorem i při nejvýhodnějších podmínkách, které nastávají ráno. Těsně před svítáním se nova nachází nad jižním obzorem a komu ve výhledu brání stromy nebo kopec, nemůže ji spatřit. Komu se poštěstí najít dobrý výhled k obzoru, může najít novu podle planety Jupiter a jasné hvězdy Antares. Jupiter je ráno nejjasnějším objektem na obloze a dá se snadno najít. Vpravo šikmo pod ním je Antares, nejjasnější hvězda souhvězdí Štíra. Tu poznáme podle nápadné naoranžovělé až červené barvy. Nova pak tvoří s těmito dvěma objekty třetí vrchol trojúhelníku. Velmi blízko nově je také hvězda Epsilon Sco. Přesná pozice je znázorněna na mapce České astronomické společnosti.

nova_mapka_aavso.gif
Pro pozorování novy vydala Americká asociace pozorovatelů proměnných hvězd mapku. Na ní je prázdným kotoučkem vyznačena poloha novy mezi okolními hvězdami. Úsečkami jsou oddělena jednotlivá souhvězdí na obloze, nejjasnější hvězdy jsou označeny písmeny řecké abecedy a dvoumístná čísla označují jasnosti vybraných hvězd. Mapka je vyrobena pro zkušené pozorovatele, kteří se na obloze dokáží dobře zorientovat a znají polohu i tvar souhvězdí. Pro veřejnost je těžkým úkolem najít samotné souhvězdí Štíra, protože z našich zeměpisných šířek je vidět jen velmi malou část roku a navíc ne celé.

Tisková zpráva je dostupná ve formátu MS Word.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.



50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »