V838 Mon - další model vysvětlující její nezvyklé chování
Dosud veškeré astrofyzikální modely předpokládaly, že zdrojem energie pro V838 Mon byly překotné termonukleární reakce. Dle názoru Izraelce Sokera a Poláka Tylenda dokáže poskytnout pro zjasnění dostatek energie také přeměna gravitační energie získaná dopadem materiálu na centrální hvězdu, respektive spojení dvou hvězd podobně jako v případě modrých opozdilců (příslušníci hvězdokup, jejichž stáří a hmotnost vylučuje, aby vznikli současně se zbytkem hvězdokupy).
V838 Mon se před zjasněním podle jejich názoru sestávala ze dvou hvězd hlavní posloupnosti, jedna spektrálního typu F a hmotnosti přibližně 1.5 Mo a druhá o hmotnosti 0.1 až 0.5 Mo. Hvězdy se nacházely velmi blízko sebe a jejich splynutím došlo k výraznému nárůstu jasnosti a zvětšení poloměru výsledné hvězdy, při čemž se zachovala relativně nízká efektivní teplota. Následné pomalé chladnutí a zmenšování poloměru bylo také pozorováno.
Model velice dobře popisuje změny fyzikálních parametrů, ale původ mlhoviny pozorované kolem V838 Mon už z něj přímo nevyplývá. Autoři předpokládají, že se jedná o pozůstatek zárodečné mlhoviny nebo že jedna z hvězd už v minulosti ztrácela hmotu. Situaci dále komplikují oblouky a prstýnky pozorované pomocí HST (viz obr.). Názory jiných astronomů považují tyto prstýnky za hmotu vyvrženou V838 Mon při podobných výbuších v minulosti.
Záhada jménem V838 Mon tak stále i přes značné úsilí astronomů zůstává nevyřešena.
Plnou verzi článku Sokera a Tylenda je možno získat na http://arXiv.org/abs/astro-ph/0210463
Články o V838 Mon publikované na serveru www.astro.cz:
Obálka okolo V838Mon
HST pozoroval V838Mon
Proběhlo již třetí zjasnění V838 Mon
V838 Mon pouhým okem
Průběh zjasnění proměnné hvězdy V838 Mon
Vzplanutí V838 Mon
O autorovi
Ondřej Pejcha
Ondřej Pejcha je docent astrofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá teoretickým výzkumem a numerickými simulacemi hvězd, dvojhvězd a jejich výbuchů. Doktorát získal v roce 2013 na Ohio State University a do roku 2017 působil na Princeton University jako NASA Hubble a Lyman Spitzer Jr. Fellow.
