Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Největší planetární mlhovina na obloze

Největší planetární mlhovina na obloze

hewett1_hao3o3_crisp.jpg
Sloan Digital Sky Survey (http://www.sdss.org) si dává za cíl vykonat přehlídku přibližně čtvrtiny oblohy se zaměřením na spektroskopický výzkum vzdálených galaxií a kvasarů. Jedinečná data však lze využít i ke spoustě původně neplánovaných objevů.

Nedávno Paul Hewitt a kolektiv zkoumali spektra SDSS, která vykazují známky dvou objektů s rozdílným červeným posunem. Na kusu oblohy s přibližnými souřadnicemi α = 10h 37m a δ = -00° 18' (poblíž β Sextantis) nalezli u různých objektů kyslíkové čáry, které nevykazovali žádný červený posun. Při podrobnějším průzkumu byly nalezeny další spektrální čáry jako Hα a N II, taktéž s nulovým červeným posunem. Kromě toho byly pořízeny snímky v úzkopásmových filtrech dalekohledem Isaaca Newtona na Kanárských ostrovech, které na souřadnicích ukázaly složitě strukturovanou mlhovinu o průměru asi 2°.

Spektroskopické vlastnosti mlhoviny nasvědčují, že se Hewittovi a kol. podařilo objevit novou planetární mlhovinu. Tento typ objektů vůbec nesouvisí s planetami, jak by se na nezasvěcenému mohlo zdát. Z historických důvodů se tak nazývají pozůstatky po vývoji středně hmotných hvězd. Tyto hvězdy se po opuštění hlavní posloupnosti stanou červenými obry, jejich rozměry se výrazně zvětší a efektivní povrchová teplota poklesne. Červený obr ztrácí hmotu silným hvězdným větrem vydatně podpořeným pulzacemi (můžeme je pozorovat jako hvězdy typu Mira Ceti nebo polopravidelné proměnné) až se úplně "obrousí" jeho povrchové vrstvy a zůstane horké elektronově degenerované jádro - bílý trpaslík, který svým ionizujícím zářením "rozvítí" planetární mlhovinu.

K tomu, aby byla klasifikace nově objevené planetární mlhoviny plně potvrzena, je třeba takového bílého trpaslíka někde v okolí najít. A skutečně, jedna z hvězdiček třinácté hvězdné velikosti poblíž mlhoviny se ukázala být blízký (150 pc) bílý trpaslík. Předpokládáme-li, že je vývojově spojen s planetární mlhovinou, můžeme rovněž určit její stáří na 100 000 let.

Zmíněný průměr 2° znamená, že tato nově objevená planetární mlhovina je největší na obloze a zároveň i druhá nejbližší (až po Sh 2-216), bohužel však její nízká plošná jasnost neumožňuje běžné sledování.

Přiložený snímek pořídil astronom-amatér Richard Crisp přes úzkopásmový filtr, zorné pole je přibližně 3° x 3°. Podrobné informace jsou na jeho stránce http://www.rdcrisp.darkhorizons.org/.

Zdroj: astro-ph/0311087




O autorovi

Ondřej Pejcha

Ondřej Pejcha

Ondřej Pejcha je docent astrofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá teoretickým výzkumem a numerickými simulacemi hvězd, dvojhvězd a jejich výbuchů. Doktorát získal v roce 2013 na Ohio State University a do roku 2017 působil na Princeton University jako NASA Hubble a Lyman Spitzer Jr. Fellow.



50. vesmírný týden 2025

50. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 8. 12. do 14. 12. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a ve středu po ránu projde přes hvězdu Regulus. Večer je nad jihem Saturn a přejde přes něj Titan. Jupiter je vidět téměř celou noc, podobně jako Uran. Poblíž Saturnu je slabý Neptun. Ráno je velmi nízko na jihovýchodě Merkur. Přes velké skvrny je aktivita Slunce nízká, přesto může nastat polární záře. Ranní komety trochu ruší svit Měsíce, večerní tmavá obloha jich ale také několik nabídne. Před 100 lety se narodil český astronom a meteorolog Ladislav Křivský.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2025 obdržel snímek „Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít“, jehož autorem je astrofotograf Robert BarsaCitron je žlutý kyselý plod citroníku z druhu citrusovitých. Používá se nejen v potravinářství … A právě jméno tohoto plodu si vybrali naši

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Skvrny na Slunci

Aktuální rozložení skvrn na Slunci.

Další informace »