Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Největší planetární mlhovina na obloze

Největší planetární mlhovina na obloze

hewett1_hao3o3_crisp.jpg
Sloan Digital Sky Survey (http://www.sdss.org) si dává za cíl vykonat přehlídku přibližně čtvrtiny oblohy se zaměřením na spektroskopický výzkum vzdálených galaxií a kvasarů. Jedinečná data však lze využít i ke spoustě původně neplánovaných objevů.

Nedávno Paul Hewitt a kolektiv zkoumali spektra SDSS, která vykazují známky dvou objektů s rozdílným červeným posunem. Na kusu oblohy s přibližnými souřadnicemi α = 10h 37m a δ = -00° 18' (poblíž β Sextantis) nalezli u různých objektů kyslíkové čáry, které nevykazovali žádný červený posun. Při podrobnějším průzkumu byly nalezeny další spektrální čáry jako Hα a N II, taktéž s nulovým červeným posunem. Kromě toho byly pořízeny snímky v úzkopásmových filtrech dalekohledem Isaaca Newtona na Kanárských ostrovech, které na souřadnicích ukázaly složitě strukturovanou mlhovinu o průměru asi 2°.

Spektroskopické vlastnosti mlhoviny nasvědčují, že se Hewittovi a kol. podařilo objevit novou planetární mlhovinu. Tento typ objektů vůbec nesouvisí s planetami, jak by se na nezasvěcenému mohlo zdát. Z historických důvodů se tak nazývají pozůstatky po vývoji středně hmotných hvězd. Tyto hvězdy se po opuštění hlavní posloupnosti stanou červenými obry, jejich rozměry se výrazně zvětší a efektivní povrchová teplota poklesne. Červený obr ztrácí hmotu silným hvězdným větrem vydatně podpořeným pulzacemi (můžeme je pozorovat jako hvězdy typu Mira Ceti nebo polopravidelné proměnné) až se úplně "obrousí" jeho povrchové vrstvy a zůstane horké elektronově degenerované jádro - bílý trpaslík, který svým ionizujícím zářením "rozvítí" planetární mlhovinu.

K tomu, aby byla klasifikace nově objevené planetární mlhoviny plně potvrzena, je třeba takového bílého trpaslíka někde v okolí najít. A skutečně, jedna z hvězdiček třinácté hvězdné velikosti poblíž mlhoviny se ukázala být blízký (150 pc) bílý trpaslík. Předpokládáme-li, že je vývojově spojen s planetární mlhovinou, můžeme rovněž určit její stáří na 100 000 let.

Zmíněný průměr 2° znamená, že tato nově objevená planetární mlhovina je největší na obloze a zároveň i druhá nejbližší (až po Sh 2-216), bohužel však její nízká plošná jasnost neumožňuje běžné sledování.

Přiložený snímek pořídil astronom-amatér Richard Crisp přes úzkopásmový filtr, zorné pole je přibližně 3° x 3°. Podrobné informace jsou na jeho stránce http://www.rdcrisp.darkhorizons.org/.

Zdroj: astro-ph/0311087




O autorovi

Ondřej Pejcha

Ondřej Pejcha

Ondřej Pejcha je docent astrofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá teoretickým výzkumem a numerickými simulacemi hvězd, dvojhvězd a jejich výbuchů. Doktorát získal v roce 2013 na Ohio State University a do roku 2017 působil na Princeton University jako NASA Hubble a Lyman Spitzer Jr. Fellow.



13. vesmírný týden 2026

13. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, projde kolem Jupiteru a na konci týdně zakryje hvězdu Regulus. Večer je už dobře vidět Venuše, Jupiter a Uran. Ráno je extrémně nízko Merkur. Aktivita Slunce byla lehce zvýšená, ale polární záři zatím zakryly mraky. Večer sledujeme zajímavou kometu MAPS, ráno rychle zjasňující R3 PanSTARRS. NASA nechala vyvézt raketu SLS a proběhnou přípravy na pokus o start mise Artemis II 1. dubna. Testuje se nová verze nosiče Super Heavy. K ISS vyrazil nákladní Progress MS-33 z opravené rampy na Bajkonuru. V noci na neděli se posouvá čas o hodinu napřed na letní (SELČ). Před dvaceti lety se začala psát historie nejúspěšnější kosmické firmy SpaceX.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Snímek komety 24P/Schaumasse.

Snímek komety 24P/Schaumasse. Sever je nahoře, východ vlevo, proti originálu 3x zmenšeno. V době fotografování byla vzdálena od Země 0.669 au, od Slunce 1.517 au.

Další informace »