Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Největší planetární mlhovina na obloze

Největší planetární mlhovina na obloze

hewett1_hao3o3_crisp.jpg
Sloan Digital Sky Survey (http://www.sdss.org) si dává za cíl vykonat přehlídku přibližně čtvrtiny oblohy se zaměřením na spektroskopický výzkum vzdálených galaxií a kvasarů. Jedinečná data však lze využít i ke spoustě původně neplánovaných objevů.

Nedávno Paul Hewitt a kolektiv zkoumali spektra SDSS, která vykazují známky dvou objektů s rozdílným červeným posunem. Na kusu oblohy s přibližnými souřadnicemi α = 10h 37m a δ = -00° 18' (poblíž β Sextantis) nalezli u různých objektů kyslíkové čáry, které nevykazovali žádný červený posun. Při podrobnějším průzkumu byly nalezeny další spektrální čáry jako Hα a N II, taktéž s nulovým červeným posunem. Kromě toho byly pořízeny snímky v úzkopásmových filtrech dalekohledem Isaaca Newtona na Kanárských ostrovech, které na souřadnicích ukázaly složitě strukturovanou mlhovinu o průměru asi 2°.

Spektroskopické vlastnosti mlhoviny nasvědčují, že se Hewittovi a kol. podařilo objevit novou planetární mlhovinu. Tento typ objektů vůbec nesouvisí s planetami, jak by se na nezasvěcenému mohlo zdát. Z historických důvodů se tak nazývají pozůstatky po vývoji středně hmotných hvězd. Tyto hvězdy se po opuštění hlavní posloupnosti stanou červenými obry, jejich rozměry se výrazně zvětší a efektivní povrchová teplota poklesne. Červený obr ztrácí hmotu silným hvězdným větrem vydatně podpořeným pulzacemi (můžeme je pozorovat jako hvězdy typu Mira Ceti nebo polopravidelné proměnné) až se úplně "obrousí" jeho povrchové vrstvy a zůstane horké elektronově degenerované jádro - bílý trpaslík, který svým ionizujícím zářením "rozvítí" planetární mlhovinu.

K tomu, aby byla klasifikace nově objevené planetární mlhoviny plně potvrzena, je třeba takového bílého trpaslíka někde v okolí najít. A skutečně, jedna z hvězdiček třinácté hvězdné velikosti poblíž mlhoviny se ukázala být blízký (150 pc) bílý trpaslík. Předpokládáme-li, že je vývojově spojen s planetární mlhovinou, můžeme rovněž určit její stáří na 100 000 let.

Zmíněný průměr 2° znamená, že tato nově objevená planetární mlhovina je největší na obloze a zároveň i druhá nejbližší (až po Sh 2-216), bohužel však její nízká plošná jasnost neumožňuje běžné sledování.

Přiložený snímek pořídil astronom-amatér Richard Crisp přes úzkopásmový filtr, zorné pole je přibližně 3° x 3°. Podrobné informace jsou na jeho stránce http://www.rdcrisp.darkhorizons.org/.

Zdroj: astro-ph/0311087




O autorovi



42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

zatmění měsíce

20:50

Další informace »