Většina hvězd v naší Galaxii jsou hvězdy-samotářky

Astronomům je již dlouho známo, že velmi hmotné a jasné hvězdy (včetně hvězd podobných Slunci) velice často existují jako složky vícenásobných hvězdných systémů. Tento poznatek vedl k závěru, že většina hvězd ve vesmíru je součástí dvojhvězd, trojhvězd apod. Avšak větší počet nedávných studií, zaměřených na výzkum hvězd o malé hmotnosti vede k závěru, že tyto málo svítící hvězdy se jen velmi zřídka vyskytují ve vícenásobných systémech. Astronomové již dříve zjistili, že hvězdy o malé hmotnosti, jako jsou červení trpaslíci či hvězdy spektrální třídy M, jsou ve vesmíru zastoupeny podstatně hojněji než hvězdy s velkou hmotností.

Dáme-li tato dvě fakta dohromady, dojdeme ke stejnému poznatku, ke kterému dospěl Charles J. Lada: nejrozšířenějšími hvězdami v naší Galaxii jsou osamocení červení trpaslíci. "Skloubíme-li tyto dva poznatky dohromady jako části puzzle, dostaneme obrázek, ze kterého vyplývá zcela opačný názor, než doposud zastávala většina astronomů," říká Lada.

Mezi velmi hmotnými hvězdami, které patří do spektrálních tříd O a B, se nachází 80 % hvězd, které jsou součástí vícenásobných soustav. Avšak takovéto jasné hvězdy jsou neobyčejně vzácné - v naší Galaxii jich je velice málo. Rovněž o něco více než polovina hvězd, podobných Slunci, se nachází ve vícenásobných soustavách. Avšak pouze 25 % červených trpaslíků má nějakého hvězdného průvodce. Jestliže to však dáme dohromady s poznatkem, že 85 % hvězd v naší Galaxii jsou červení trpaslíci, nevyhnutelně to vede k závěru, že více než 2/3 hvězdných soustav představují osamělé červené trpasličí hvězdy. Podle dříve publikovaných informací byla situace právě opačná - předpokládalo se, že 2/3 hvězd je soustředěno ve vícenásobných hvězdných soustavách.

Vysoký výskyt osamocených hvězd vede k závěru, že jako "samotáři" existují již od svého zrodu, tudíž že většina nebo dokonce všechny hvězdy začínají svoji existenci jako osamocené hvězdy. "Je samozřejmě možné, že se dvojhvězda ´rozplyne´ na dvě samostatné hvězdy například v důsledku přiblížení jiné hvězdy," říká astronom Frank Shu (National Tsing Hua University in Taiwan), který se nepodílel na výše uvedeném objevu. "Avšak považovat tento mechanismus jako dominantní způsob vzniku osamělých hvězd, nelze."

Objev, který učinil astronom Lada, naznačuje, že planety tedy mohou být ve vesmíru mnohem četnější, než se astronomové doposud domnívali. Vznik planet ve dvojhvězdném systému je značně obtížný, protože gravitační síly obou hvězd způsobují rozpad protoplanetárního disku. Přesto bylo objeveno několik exoplanet právě ve dvojhvězdných soustavách. Planety však musí obíhat buďto ve velké vzdálenosti kolem těsné dvojhvězdy, a nebo musí obíhat blízko jedné z hvězd, přičemž druhá složka dvojhvězdy musí být hodně vzdálena. Pak mohou planety v takovéto soustavě "přežít". Protoplanetární disk kolem osamělé hvězdy není gravitačně narušován a planety se v něm mohou formovat s mnohem větší pravděpodobností.

Je zajímavé, že nedávno astronomové ohlásili objev kamenné planety, jejíž hmotnost pouze 5krát převyšuje hmotnost Země. Jedná se o planetu, která se doposud nejvíce podobá Zemi (bylo již objeveno více než 160 exoplanet), a která obíhá kolem osamělé hvězdy - červeného trpaslíka."Tato nově objevená planeta může být jen špičkou ledovce," říká Lada. "Červení trpaslíci mohou představovat vhodné cíle pro lovce exoplanet včetně planet s hmotností rovnající se hmotnosti Země."

"Na oběžných drahách kolem červených trpaslíků se může nacházet velké množství planet," konstatuje Dimitar Sasselov (CfA). "Vždyť osamělí červení trpaslíci nepochybně existují ve velkém počtu."

"Objev je mimořádně vzrušující, protože tzv. zóny života pro tyto hvězdy - tj. oblasti, kde na obíhajících planetách existují ty správné teploty, umožňující existenci kapalné vody - se musejí nacházet poměrně blízko těchto hvězd (vzhledem k jejich menší svítivosti). A planety, nacházející se blízko mateřských hvězd, se objevují současnými metodami relativně snáze."

Poznámka: většina exoplanet byla objevena na základě gravitačního vlivu planety na mateřskou hvězdu. Hvězda a planeta obíhají kolem společného těžiště, což se projeví střídavým přibližováním a vzdalováním hvězdy vůči pozemskému pozorovateli. To se dá zjistit ze střídavého posunu spektrálních čar směrem k modrému či červenému konci spektra. Čím je planeta hmotnější, čím je hvězda naopak méně hmotná a čím blíže kolem hvězdy planeta obíhá, tím snadnější je její objev.

Zdroj: spaceflightnow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí