Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Vybuchne v létě hvězda T Coronae Borealis?

Vybuchne v létě hvězda T Coronae Borealis?

Akrece materiálu z červeného obra na bílého trpaslíka
Autor: Credit: NASA/CXC/Texas Tech/T. Maccarone Illustration: NASA/CXC/M. Weiss

Předvídat vzplanutí novy je velice problematické, a proto se vždy jedná o překvapivou a neočekávanou událost. Výjimkou, potvrzující pravidlo, jsou v tomto případě velice vzácné tzv. rekurentní novy. Jednou z nich je i T Coronae Borealis, náležící do souhvězdí Severní koruna.

Jedná se o hvězdu pohybující se svou jasností kolem 10 mag, takže je pohodlně vidět i malými dalekohledy. V roce 1866 (12. května) ji však John Birmingham sledoval jako objekt s jasností 2,5 mag, tedy srovnatelný např. s jasností hvězd Velkého vozu. Opakované vzplanutí pak astronomové zaznamenali 9. února 1946, při němž hvězda zjasnila ke 3 mag. Ze starých kronik není vyloučeno, že k obdobným nárůstům jasnosti T CrB došlo i v letech 1217 a 1787.

T Coronae Borealis (souřadnice: RA 15h 59m 30,2s; Dec 25° 55´ 12,6“) je dvojhvězdný systém tvořený velkou chladnou složku a menší horkou složku. Chladnou složku tvoří červený obr, který přenáší materiál na horkou složku, bílého trpaslíka obklopeného akrečním diskem. Systém je ukrytý v hustém oblaku materiálu z červeného obra. Když je dvojice v klidu, červený obr svým jasem dominuje a systém se jeví jako obří hvězda spektrální třídy M3. Bílý trpaslík přispívá určitou emisí převážně v ultrafialové části spektra. Materiál z červeného obra ale neproudí rovnoměrně, a tak jasnost dvojhvězdy jako celku v průběhu let kolísá. Když se na bílém trpaslíku nahromadí dostatek hmoty, překročí jeho teplota kritickou mez a dojde k zapálení termojaderných reakcí. Jasnost hvězdy se neuvěřitelně zvýší a my sledujeme tzv. výbuch novy. K tomu došlo u T CrB už několikrát.

Světelná křivka T CrB v letech před i po výbuchu 1946. Autor: AAVSO
Světelná křivka T CrB v letech před i po výbuchu 1946.
Autor: AAVSO
Popsané bouřlivé periodě, jak se zdá, u T CrB předchází určité opakující se chování systému. Dne 20. dubna 2016 došlo ke zjasnění, které narůstalo již od února 2015 z magnitudy 10,5 na přibližně 9,2. Podobná událost byla hlášena v roce 1938, po které následovalo výše zmiňované vzplanutí v roce 1946. Do června 2018 hvězda mírně pohasla, ale stále zůstávala na neobvykle vysoké úrovni aktivity. Následně na přelomu zimy a jara 2023 snížila T CrB svoji jasnost až na 12,3 mag. Podobnou situaci zaznamenali astronomové i v roce před výbuchem roku 1946. To vede odborníky k závěru, že ke vzplanutí této rekurentní novy pravděpodobně dojde mezi květnem a zářím 2024.

Jistě tedy bude zajímavé sledovat vývoj změn jasu této vzácné dvojhvězdy. Souhvězdí Severní koruny vrcholí na jihu (h = 66°) kolem půl jedenácté večer na začátku července. Čas kulminace se postupně posouvá na časnější hodiny, takže začátkem srpna je to již kolem 20:30 SELČ a počátkem září dokonce už v 18:20 SELČ. Souhvězdí je ovšem vysoko na obloze, takže i po prázdninách bude nad západem pozorovatelné ještě po půlnoci.

Pro zájemce o pozorování uvádíme mapku AAVSO s vyznačením jasností srovnávacích hvězd.

Mapka okolí T CrB Autor: AAVSO
Mapka okolí T CrB
Autor: AAVSO




O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: T Coronae Borealis


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »