Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Vybuchne v létě hvězda T Coronae Borealis?

Vybuchne v létě hvězda T Coronae Borealis?

Akrece materiálu z červeného obra na bílého trpaslíka
Autor: Credit: NASA/CXC/Texas Tech/T. Maccarone Illustration: NASA/CXC/M. Weiss

Předvídat vzplanutí novy je velice problematické, a proto se vždy jedná o překvapivou a neočekávanou událost. Výjimkou, potvrzující pravidlo, jsou v tomto případě velice vzácné tzv. rekurentní novy. Jednou z nich je i T Coronae Borealis, náležící do souhvězdí Severní koruna.

Jedná se o hvězdu pohybující se svou jasností kolem 10 mag, takže je pohodlně vidět i malými dalekohledy. V roce 1866 (12. května) ji však John Birmingham sledoval jako objekt s jasností 2,5 mag, tedy srovnatelný např. s jasností hvězd Velkého vozu. Opakované vzplanutí pak astronomové zaznamenali 9. února 1946, při němž hvězda zjasnila ke 3 mag. Ze starých kronik není vyloučeno, že k obdobným nárůstům jasnosti T CrB došlo i v letech 1217 a 1787.

T Coronae Borealis (souřadnice: RA 15h 59m 30,2s; Dec 25° 55´ 12,6“) je dvojhvězdný systém tvořený velkou chladnou složku a menší horkou složku. Chladnou složku tvoří červený obr, který přenáší materiál na horkou složku, bílého trpaslíka obklopeného akrečním diskem. Systém je ukrytý v hustém oblaku materiálu z červeného obra. Když je dvojice v klidu, červený obr svým jasem dominuje a systém se jeví jako obří hvězda spektrální třídy M3. Bílý trpaslík přispívá určitou emisí převážně v ultrafialové části spektra. Materiál z červeného obra ale neproudí rovnoměrně, a tak jasnost dvojhvězdy jako celku v průběhu let kolísá. Když se na bílém trpaslíku nahromadí dostatek hmoty, překročí jeho teplota kritickou mez a dojde k zapálení termojaderných reakcí. Jasnost hvězdy se neuvěřitelně zvýší a my sledujeme tzv. výbuch novy. K tomu došlo u T CrB už několikrát.

Světelná křivka T CrB v letech před i po výbuchu 1946. Autor: AAVSO
Světelná křivka T CrB v letech před i po výbuchu 1946.
Autor: AAVSO
Popsané bouřlivé periodě, jak se zdá, u T CrB předchází určité opakující se chování systému. Dne 20. dubna 2016 došlo ke zjasnění, které narůstalo již od února 2015 z magnitudy 10,5 na přibližně 9,2. Podobná událost byla hlášena v roce 1938, po které následovalo výše zmiňované vzplanutí v roce 1946. Do června 2018 hvězda mírně pohasla, ale stále zůstávala na neobvykle vysoké úrovni aktivity. Následně na přelomu zimy a jara 2023 snížila T CrB svoji jasnost až na 12,3 mag. Podobnou situaci zaznamenali astronomové i v roce před výbuchem roku 1946. To vede odborníky k závěru, že ke vzplanutí této rekurentní novy pravděpodobně dojde mezi květnem a zářím 2024.

Jistě tedy bude zajímavé sledovat vývoj změn jasu této vzácné dvojhvězdy. Souhvězdí Severní koruny vrcholí na jihu (h = 66°) kolem půl jedenácté večer na začátku července. Čas kulminace se postupně posouvá na časnější hodiny, takže začátkem srpna je to již kolem 20:30 SELČ a počátkem září dokonce už v 18:20 SELČ. Souhvězdí je ovšem vysoko na obloze, takže i po prázdninách bude nad západem pozorovatelné ještě po půlnoci.

Pro zájemce o pozorování uvádíme mapku AAVSO s vyznačením jasností srovnávacích hvězd.

Mapka okolí T CrB Autor: AAVSO
Mapka okolí T CrB
Autor: AAVSO




O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: T Coronae Borealis


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »