Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výzkumy v ASU AV ČR (294): Pozdní veleobr v interagující dvojhvězdě obklopený akrečním diskem

Výzkumy v ASU AV ČR (294): Pozdní veleobr v interagující dvojhvězdě obklopený akrečním diskem

Takto nějak může vypada žlutý veleobr v těsné dvojhvězdě s modrou hvězdou na hlavní posloupnosti. Dost možná právě takto vypadá systém HD 144812 (druhá složka by byla ještě navíc obklopena akrečním diskem).
Autor: (CC) Kavli IPMU / Aya Tsuboi

Modelování pozdních fází vývoje velmi hmotných hvězd je jednou z největších astrofyzikálních výzev současnosti. Navíc jen omezená dostupnost reálných pozorovacích dat činí pokusy o modelování ještě složitějšími, protože je velmi obtížné teoretické výsledky ověřit na skutečných datech. I proto je velmi zajímavou studie Michalise Kourniotise přijatá k publikaci v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. Práce se zabývala opravdu zvláštní hvězdou s označením HD 144812. 

Vývoj hmotných hvězd probíhá rychle, a to zejména v jejich pozdních fázích. To samo o sobě velmi znesnadňuje jejich pozorování, neboť pravděpodobnost zachycení hvězdy v této zvláštní epizodě je prostě malá. V této části Hertzsprungova-Russelova diagramu je navíc velmi snadné splést si hvězdu, která prošla fází rudého veleobra, od svítivých žlutých nadobrů nebo zakuklených modrých svítivých proměnných. V principu ke správné identifikaci typu nestačí jen spektrální pozorování, ale je třeba nasbírat i další pozorovací data, například taková, která by mohla svědčit pro přítomnost podivných modů oscilací nebo přítomnost prachové obálky v těsném okolí hvězdy. Hvězdy v této oblasti H-R diagramu jsou obecně považovány za předchůdce výbuchů supernov, což je přímo předurčuje k detailnímu studiu. 

O to důležitější pro celou problematiku je, pokud se podaří pro nějakou hvězdu zajistit bohatý pozorovací materiál. Přesně to byl případ hvězdy s označením HD 144812, hvězdy nacházející se ve vzdálenosti asi 760 parseků, jejíž poloha se promítá do souhvězdí Pravítka na jižní polokouli. Výběr této hvězdy nebyl náhodný. Tým kolem Michaely Kraus ze Stelárního oddělení ASU, do něhož Michalis Kourniotis také patří, z online katalogů vyhledával objekty se signaturou žlutých veleobrů avšak s infračerveným přebytkem, který by mohl sloužit jako indikátor přítomnosti prachové obálky. Hvězda HD 144812 byla jedním z podezřelých objektů. 

HD144812 byla v minulosti pozorována v různých pásmech, včetně blízkého ultrafialového, optického, blízkého a středního infračerveného, dalekého infračerveného a rádiového záření. Tým navíc získal dedikovaný pozorovací čas na osmimetrovém dalekohledu Gemini-South v Chile, kde s pomocí infračerveného spektrografu IGRINS s vysokým rozlišením získali nová data. Tato měření byla využita k nové spektrální klasifikaci objektu. K tomu bylo zapotřebí vypočítat síť modelů atmosfér obřích hvězd v teplotním rozsahu 6000 až 7000 K. Pozorováním nejlépe odpovídala hvězda s povrchovou teplotou 6400 K, což ji charakterizuje jako spektrální typ F. 

Spektroskopická data odhalila několik čar vodíkové série a železa s dvojitým vrcholem emisí, což naznačuje, že HD144812 je obklopena diskem. Data dále ukazují, že v okolí hvězdy se nachází prachový obal. Emise z širšího pole v dalekých infračervených oblastech pozorovaných družicí WISE lemuje oblast s nízkou hustotou, která hostí studovaný objekt. Patrná je i emise vodíkové čáry Hα z blízkého okolí hvězdy, což naznačuje přítomnost oblasti, v níž probíhá rekombinace vodíku. Emise v pásmu CO byla modelována jako pocházející z disku nebo prstence vyvrženého plynu, který obsahuje materiál, jenž byl vyvržen z hvězdy během předchozí fáze červeného veleobra. V této fázi hvězdy ztratí podstatnou část materiálu během tepelných pulsací. 

Ve spektru i dalších pozorováních byly ale zaznamenány i světelné příspěvky, které je obtížné vysvětlit hvězdou spektrálního typu F. Spíše se zdá, že by mohly pocházet od neviditelného horkého souputníka spektrálního typu B2 a teplejšího. V tom případě by se akreční disk nacházel spíše kolem této horké složky a jeho původ by byl v minulém nebo i současném přetoku hmoty z F veleobra. 

HD144812 doplňuje vzácný vzorek hvězd po fázi červeného veleobra identifikovaných v binárních systémech, což poskytuje cenné informace o pozdních evolučních fázích masivních hvězd.  Přítomnost disku kolem hvězdy naznačuje, že interakce s hvězdným společníkem může být rozhodující pro její evoluci a osud. Pokud například dojde ke sloučení obou složek v důsledku vývoje ve společné obálce, vzniká hybridní objekt se změněnou vnitřní strukturou a chemickým složením, který se vyvíjí zcela jinak, než by odpovídalo klasickým teoretickým modelům. Další dlouhodobá pozorování jsou nezbytná k posouzení úrovně ztráty hmoty a změn v opacitě obálky hvězdy a také k potvrzení přítomnosti hvězdného souputníka. Tato data a jejich správná interpretace jsou tak důležitými vstupy pro vývojové modely hvězd v pozdních fázích vývoje. 

REFERENCE

M.  Kourniotis, M. Kraus a kol., HD 144812: A transition-phase massive star in a binary system, MNRAS Letters v tisku, preprint arXiv:2503.19961

KONTAKT

Dr. Michalis Kourniotis
michail.kourniotis@asu.cas.cz
Stelární oddělení Astronomického ústavu AV ČR

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stelární oddělení ASU AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Dvojhvězda, Veleobr, Astronomický ústav AV ČR


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »