Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výzkumy v ASU AV ČR (313): Jak změna modelů hvězdných větrů přepisuje příběh hvězd u Sagittarius A*

Výzkumy v ASU AV ČR (313): Jak změna modelů hvězdných větrů přepisuje příběh hvězd u Sagittarius A*

Snímek jaderné hvězdokupy přístrojem NaCo na Velmi velkém dalekohledu (VLT) v Chile. Kromě jasných horkých hvězd jsou patrné i pracho-plynné struktury, které doplňují složité prostředí v centru naší Galaxie.
Autor: © ESO

V srdci naší Galaxie se nachází extrémně hustá koncentrace hmotných hvězd poblíž supermasivní černé díry Sagittarius A*. Tyto hvězdy — obří a krátkověké — mají rozhodující vliv na okolní prostředí i na to, jak černá díra akumuluje hmotu. Nová práce, v níž důležitou roli sehráli odborníci z ASU představuje nejnovější modely vývoje těchto masivních hvězd založené na modernizovaných předpisech ztrát hmoty. Ukazuje se, že doposud běžně používané modely mohly významně nadhodnocovat ztrátu hmoty v raných fázích hvězdného vývoje. Práce tak nabízí aktualizovaný pohled na interpretaci pozorovaných populací hvězd v centru naší Galaxie.

Centrum naší Galaxie představuje extrémní fyzikální prostředí: ve vzdálenosti přibližně jednoho parseku od supermasivní černé díry Sagittarius A* s hmotností přes čtyři miliony hmotností Slunce se soustřeďuje populace velmi hmotných hvězd. Typickým typem zde registrovaným je tzv. Wolfova-Rayetova hvězda, velmi horká a jasná stálice s výrazným přebytkem zastoupení hélia.

Tyto hvězdy jsou velmi jasné, krátkověké a za své relativně krátké životy silně ovlivňují okolí: jejich intenzivní hvězdný vítr přispívá ke vzniku horkého plazmatu, které může být následně akretováno černou dírou, a jejich výbuchy jako supernovy šíří energii a těžké prvky do okolí. Dobrá znalost jejich vývoje a fyzikálních vlastností je proto klíčová pro pochopení dynamiky a evoluce galaktických center obecně. V případě horkých hvězd v jaderné hvězdokupě naší Galaxie ale odborníci poukazují na mnohé zjevné rozpory. Například pozorované hvězdy vykazují povrchové chemické složení, které je obtížně slučitelné s jejich interpretovaným evolučním stadiem.

Dlouho používané evoluční modely hvězd, které zahrnují předpisy pro hmotnostní úbytek během různých fází života hvězdy, byly založeny na standardních formulacích a často předpokládaly poměrně vysokou rychlost úbytku hmoty, zejména během raných fází života hmotných hvězd. Tyto modely určovaly nejen celkovou životnost hvězdy a její konečný osud, ale také její chemické složení v různých fázích života a tím i jeho pozorovatelné vlastnosti spektra. Nové teoretické a pozorovací výsledky však naznačují, že tyto starší modely mohly systematicky nadhodnocovat úbytek hmoty ve významné části životního cyklu hvězdy – což má přímý dopad na interpretaci populací hvězd v extrémních prostředích.

V představovaném článku tak autoři sice použili běžný program pro výpočet hvězdného vývoje pocházející od skupiny observatoře v Ženevě, ale modifikovaly předpisy pro intenzitu hvězdných větrů velmi hmotných hvězd na základě nedávno publikovaných prací. Autoři se zaměřili především na vývoj Wolfových-Rayetových hvězd s počáteční hmotností 20 až 60 hmotností Slunce. 

Simulace ukazují, že se hvězdy s novými mass-loss předpisy chovají podstatně jinak než staršé modely především během prvních fází života. V důsledku nižších rychlostí úbytku hmoty během pobytu na hlavní posloupnosti si masivní hvězdy ponechají oproti starším modelům více své původní hmoty i více vodíku v povrchových vrstvách během pozdních evolučních fází. To ovlivňuje také povrchové chemické složení (nyní je zastoupeno více vodíku, jsou i jiné poměry zastoupení prvků jako je uhlík, kyslík a dusík), vnitřní stratifikaci (vnitřně se hvězdy jinak míchají) a též vývoj rotační rychlosti (hvězdy ve výsledku rotují rychleji než předpovídaly předchozí modely, protože slabší větry je méně účinně brzdí). 

Důležité je, že nové modely lépe odpovídají chemickému složení pozorovaných WR hvězd v centru Galaxie než starší evoluční dráhy. Konkrétně modely ukazují, že hvězdy procházejí klasickými sekvencemi spektrálních typů s vyšším zastoupením vodíku než se předpokládalo a některé podtypy, které byly dříve těžko vysvětlitelné, lze nyní přirozeně odvodit z fyziky vývoje. Nové modely navíc ukazují, že doposud platná vývojová sekvence WR hvězd může probíhat v případě vyššího zastoupení vodíku v jiném pořadí, což opět ovlivňuje interpretaci populace hvězd v takto extrémních podmínkách. 

Změny ve vnitřním rozvrstvení i míchání vedou také k odchylkám v předpokládaném chemickém složení hvězdných větrů. Uvažované hvězdy jsou v jaderné hvězdokupě velmi blízko sebe, takže jednotlivé větry vanoucí od hvězd kolidují a vytvářejí systematický tok látky. Mohou zde vznikat významné shluky, pro jejichž popis je znalost chemického složení klíčová. Tyto údaje jsou totiž důležité například pro simulace akrece na černou díru Sgr A*, která sice v současnosti probíhá jen ve velmi omezené míře, ale v minulosti tomu tak být nemuselo. 

REFERENCE

A. C. Gormaz-Matamala a kol., Revisiting the Evolutionary Status of Massive Stars at the central parsec of the Milky Way, Astronomy & Astrophysics v tisku, preprint arXiv:2512.07432

KONTAKT

Dr. Alex C. Gormaz-Matamala
alex.gormaz@asu.cas.cz
Oddělení galaxií Astronomického ústavu AV ČR

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Oddělení galaxií ASU

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v.v.i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Centrum Galaxie, Wolf Rayetovy hvězdy, Sgr a*, Astronomický ústav AV ČR


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »