Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  32. vesmírný týden 2026

32. vesmírný týden 2026

Mapa oblohy 5. srpna 2026 ve 22:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 8. do 9. 8. 2026. Měsíc bude vidět nad ránem spolu s většinou planet a bude v poslední čtvrti. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko. Ráno uvidíme Merkur, Mars, Saturn, Uran i Neptun. Aktivita Slunce je spíše nízká, ale může se občas zvýšit. Na obloze létá dost meteorů, většina budou postupně Perseidy. Starship stále pluje, Falcon 9 uskutečnil již 90 startů v roce 2026. Na ISS se chystá výstup do volného kosmu. Startovat má japonská raketa H-3. Před 100 lety se narodil český astronom Vladimír Vanýsek. Před 50 lety začala mise Vikingu 2 u Marsu.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti ve čtvrtek 6. 8. ve 4:21 SELČ.
Planety
Merkur (kolem –0,5 mag) je velmi nízko na ranní obloze za pokročilého svítání.
Venuše (–4,3 mag) je večer opravdu extrémně nízko a jen její vysoký jas ještě stle nebrání jejímu spatření. V dalekohledu bychom si všimli, že jeví fázi jako Měsíc v první čtvrti. Vzhledem k velké úhlové vzdálenosti od Slunce a vysoké jasnosti se vyplatí ji hledat už na denní obloze.
Mars (1,3 mag) je ráno ještě nevysoko v koncích rohů Býka.
Jupiter (–1,8 mag) není pozorovatelný, je úhlově blízko Slunci a bude vidět v koronografech SOHO
LASCO C3 případně GOES CCOR-1.
Saturn (0,6 mag) je ráno už poměrně vysoko nad jihovýchodem až jihem. Povšimnout si můžeme poměrně rozevřeného prstence a výrazného stínu planety na prstenci, nebo jasné hvězdičky nedaleko, což je jeho měsíc Titan. Nejlepší naše amatérské snímky dokonce odhalily větší bouři v atmosféře jižní polokoule.
Uran (5,7 mag) je slabý, ale viditelný snadno i malým dalekohledem v Býku mezi Aldebaranem, Hyádami a Plejádami. Mapka polohy z 
czsky.cz.
Neptun (7,9 mag) je ráno také poměrně vysoko v Rybách jako nedaleký Saturn. Můžeme jej vidět dalekohledem jako slabou hvězdičku pomocí mapy (viz
czsky.cz).

Saturn 30. 7. 2026 s vyznačenou bouří na jižní polokouli Autor: David Rýva
Saturn 30. 7. 2026 s vyznačenou bouří na jižní polokouli
Autor: David Rýva

Aktivita Slunce je nízká ale překvapila velmi dlouhotrvající erupce 30. července, kdy došlo k vyvržení pěkného oblaku hmoty (CME), který se vydal spíše směrem mimo Zemi a s napětím se čekalo, zda částečně zasáhne i Zemi a způsobí polární záře. Aktuálně je na povrchu stále několik oblastí se skvrnami, ale pokud se aktivita v nich nezvýší, můžeme čekat spíše další pokles aktivity, protože na odvrácené polokouli žádné velké skvrny nejsou. Aktivitu Slunce můžeme sledovat na anglicky psaných stránkách Spaceweather.com a Solarham. Česky na Spaceweatherlive. Výskyt skvrn ukazuje aktuální snímek SDO.

Na začátku srpna je aktivních několik meteorických rojů. Pomalé alfa Capricornidy dokáží občas rozsvítit krajinu jasným bolidem. Kappa Cygnidy bývají rychlé a slabší. Rozmezí všech jasností představé Perseidy, jejichž aktivita roste a v druhé polovině nocí koncem týdne už budou vidět převážně meteory tohoto roje, jehož maximum je 12./13. srpna.

Kosmonautika a sondy

Starship, která dosedla na hladinu Indického oceánu po 13. testovacím letu, stále pluje a může být cenným studijním materiálem, především její tepelný štít. Proto se ji SpaceX pokusí dotáhnout k pevnině.

Raketa Falcon 9 vykonala svým startem 1. srpna z Vandenbergu v Kalifornii již svou 90. misi tento rok. 5. srpna má startovat s dalšími velkými telekomunikačními družicemi BlueBird (uvidíme je na obloze?).

Japonská raketa H3 má 6. srpna startovat s družicí Michibiki-7, další součástí japonského navigačního systému.

Astronauti NASA Jessica Meir(ová) a Anil Menon mají vykonat další z výstupů do volného kosmu z paluby ISS.

Výročí

Mezi 4 a 6. srpnem 1181 (845 let) byla spatřena nová hvězda v souhvězdí Kasijopea. Jednalo se o supernovu SN 1181. Jde o jednu z osmi zaznamenaných supernov v naší Mléčné dráze, viditelných lidmi pouhým okem. Devátá supernova, 1987A, vybuchla v sousedním Velkém Magellanově oblaku, a byla viditelná z jižní polokoule, v maximu jako hvězda 3. velikosti. Supernova 1181 byla na nočním nebi detekována po dobu 185 dní. Možným zbytkem supernovy je pulsar 3C 58 (J0205+6449), ale není to přesně známo, narozdíl od známé Krabí mlhoviny – zbytku supernovy z roku 1054.

4. srpna 1901 (125 let) se narodil čestný člen České astronomické společnosti Emil Buchar. Rodný dům Emila Buchara (1901-1979), významného českého astronoma, připomíná pamětní deska na Horní Nové Vsi 68. Objevil první českou planetku (pojmenoval ji po své matce Tynka). Pozorování první umělé družice Sputnik 1 v roce 1957 využil ke zpřesnění zploštění planety Země.

6. srpna 1961 (65 let) odstartoval v lodi Vostok 2 kosmonaut German Titov jako druhý člověk do vesmíru. Ve vesmíru strávil více než jeden den a vykonal 17 obletů Země. Cíle letu se podařilo splnit na výbornou – důsledky delšího pobytu v nízké gravitaci na lidské tělo. Titov stihl jíst i spát a nakrátko také převzal řízení lodi. Přistál podobně jako Gagarin mimo loď na padáku.

7. srpna 1976 (50 let) byla na oběžnou dráhu Marsu navedena sonda Viking 2. Přistávací část sondy dosedla 3. září v oblasti Utopia, kde fungovala až do roku 1980.

8. srpna 1926 (100 let) se narodil RNDr. Vladimír Vanýsek, čestný člen České astronomické společnosti, kterého si jistě mnozí vybaví díky knize Základy astronomie a a astrofyziky.

8. listopadu 2001 (25 let) proběhl start mise Genesis-1. Předpokládá se, že vnější obálka Slunce se příliš nezměnila od doby vzniku sluneční soustavy. Sonda měla proto sbírat částice slunečního větru, které poté dopravila zpět na Zemi. Přání vědců, zkoumat materiál, ze kterého vznikla naše planetární soustava, poněkud zhatilo nepovedené přistání pouzdra 8. 9. 2004, kterému se neotevřel padák. Nějaké vzorky se ale podařilo zachránit.

9. srpna 1976 (50 let) odstartovala Luna 24 k Měsíci, aby z něho přivezla vzorky měsíčních hornin zpět na Zem. Přistála úspěšně v oblasti Mare Crisium a přistávací pouzdro se 170 g vzorků dorazilo úspěšně zpět na Zemi. Byla to poslední úspěšná přistávací mise do roku 2013 (Chang'e 3).

Výhled na příští týden 

Zatmění Slunce 12. srpna, v části západní Evropy jako úplné

Maximum meteorického roje Perseid

Výročí: Lunar Orbiter 1

Výročí: objev změn jasu Miry Ceti

Výročí: František Link

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v srpnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: German Titov, Viking 2, Vladimír Vanýsek, Vesmírný týden


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »