Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  21. září 2003: Smrt Galilea

21. září 2003: Smrt Galilea

150903a.jpg
V neděli 21. září jenom pár hodin před půlnocí našeho času vlétne americká sonda Galileo do Jupiterovy atmosféry. Tím se definitivně uzavře existence jedné báječné mezihvězdné výpravy a největší planeta Sluneční soustavy zůstane na řadu roků zase osamocena.

Podle původního plánu měla americká sonda Galileo, jedna z tzv. "velikých" výprav NASA v ceně řádu miliard dolarů, strávit v agresivním prostředí radiačních pásů Jupiteru pouhé dva roky. Nakonec však překonala i ty největší optimistické iluze. Během třinácti roků celkem 38krát prolétla kolem některé z planet, planetek a především Jupiterových měsíců. Do atmosféry největší planety poslala speciální sondu, jako první zblízka fotografovala planetku a objevila přitom i její malý satelit, protáhla se pouhých sto kilometrů nad povrchem měsíce Ió, přinesla nepřímé důkazy o vodním světě pod ledovou kůrou Európy... výčet by mohl být téměř nekonečný. Mise této meziplanetární sondy přitom rozhodně nepatřila mezi ty nejsnadnější. Naopak!

Galileo startovalo z paluby raketoplánu Atlantis 18. října 1989. Už během letu k Jupiteru přitom vypověděla poslušnost hlavní komunikační anténa, která tak degradovala přenos informací z meziplanetární sondy na pouhou stotisícinu původního plánu (díky práci počítačových expertů se propustnost nakonec asi stokrát zvýšila). Problémy měl i palubní magnetofon, na němž se zaznamenávala veškerá vědecká pozorování vysílaná později směrem k Zemi. A aby toho nebylo málo, při pobytu v okolí Jupiteru čelilo Galileo sprškám nabitých částic, které tu a tam mátly citlivou elektroniku. Kvůli tomu museli specialisté připravit "odolnější" softwarové vybavení.

Od příletu k Jupiteru v prosinci 1995 až do sklonku roku 1998, tedy v původně plánovaném období, nakonec sonda pracovala téměř bez chyby. Proto byla výprava zcela zákonitě prodloužena; s akcentem na výzkum dvou zajímavých satelitů Jupiteru a samozřejmě s úkolem monitorovat aktivitu atmosféry planety. Během mise "led - oheň - voda" si sonda osmkrát prolétla kolem podivuhodné Európy a podvakrát se zanořila i hluboko do radiačních pásů kolem měsíce Ió.

Konstruktéři mohli být spokojeni -- i tyto téměř sebevražedné manévry přestála umělá družice prakticky bez poškození. A to i přesto, že ji několikrát málem knokautovala nečekaná sprška nabitých částic, několikrát intenzivnější než se vůbec kdy předpokládalo.

Koncem roku 1999 jsme se tudíž, bez jakéhokoli překvapení, dočkali dalšího pokračování výpravy. Tentokráte s honosným přívlastkem "miléniové" a pouze s roční podmínkou. Galileo mělo znovu navštívit Ió, Európu a Ganymeda a v závěru prodloužené mise se "připojit" k prolétající sondě Cassini a simultánně proměřovat kvality rozsáhlé Jupiterovy magnetosféry.

S počátkem 21. století však byly dny úspěšného Galilea definitivně sečteny. Kromě radiačních šrámů si totiž odchod do důchodu vynutily především minimální zásoby pohonných hmot pro korekční motorky. Přesto všechno byla v roce 2001 výprava potřetí, ale už naposledy prodloužena. Sonda ještě dvakrát prolétla kolem Ió, podívala se i k malému satelitu Amalthea (bohužel už nepořizovala žádné fotografické záběry) a nyní nezadržitelně směřuje do Jupiterovy gravitační jámy. V atmosféře planety shoří krátce před půlnocí 21. září 2003.

Proč? Jednoduše proto, že Galileo nikdy neprošlo žádnou sterilizací. Stejně jako atmosférické pouzdro, které při příletu vypustilo do Jupiteru. Pravděpodobnost, že by nějaké bakterie, které se při startu ukrývaly v útrobách, přežily dlouhodobý pobyt v meziplanetárním prostoru a ohromné dávky záření v prostoru kolem planety je sice malá, avšak ne nulová. Živé organismy jsou prevít, který vydrží hodně. Příkladem může být streptococcus mitis, baktérie, která v počtu 50 až 100 exemplářů přežila 31 měsíců v kabelech sondy Surveyor 3 na povrchu Měsíce. A protože by se mohlo stát, že si to neovladatelné Galileo někdy v budoucnu zřítilo na ledovou Európu, rozhodli se odborníci poslat úspěšnou sondu do Jupiterovy výhně. Zde sice bezezbytku shoří, vzpomínky na ni a především pak ohromná záplava pozorování stále zůstane. Už brzo se totiž bude hovořit o době "před" a "po" Galileu. (Zdroj: JPL, archiv autora)

Zdroj: Astronomický deník




O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.



42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »