Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  21. září 2003: Smrt Galilea

21. září 2003: Smrt Galilea

150903a.jpg
V neděli 21. září jenom pár hodin před půlnocí našeho času vlétne americká sonda Galileo do Jupiterovy atmosféry. Tím se definitivně uzavře existence jedné báječné mezihvězdné výpravy a největší planeta Sluneční soustavy zůstane na řadu roků zase osamocena.

Podle původního plánu měla americká sonda Galileo, jedna z tzv. "velikých" výprav NASA v ceně řádu miliard dolarů, strávit v agresivním prostředí radiačních pásů Jupiteru pouhé dva roky. Nakonec však překonala i ty největší optimistické iluze. Během třinácti roků celkem 38krát prolétla kolem některé z planet, planetek a především Jupiterových měsíců. Do atmosféry největší planety poslala speciální sondu, jako první zblízka fotografovala planetku a objevila přitom i její malý satelit, protáhla se pouhých sto kilometrů nad povrchem měsíce Ió, přinesla nepřímé důkazy o vodním světě pod ledovou kůrou Európy... výčet by mohl být téměř nekonečný. Mise této meziplanetární sondy přitom rozhodně nepatřila mezi ty nejsnadnější. Naopak!

Galileo startovalo z paluby raketoplánu Atlantis 18. října 1989. Už během letu k Jupiteru přitom vypověděla poslušnost hlavní komunikační anténa, která tak degradovala přenos informací z meziplanetární sondy na pouhou stotisícinu původního plánu (díky práci počítačových expertů se propustnost nakonec asi stokrát zvýšila). Problémy měl i palubní magnetofon, na němž se zaznamenávala veškerá vědecká pozorování vysílaná později směrem k Zemi. A aby toho nebylo málo, při pobytu v okolí Jupiteru čelilo Galileo sprškám nabitých částic, které tu a tam mátly citlivou elektroniku. Kvůli tomu museli specialisté připravit "odolnější" softwarové vybavení.

Od příletu k Jupiteru v prosinci 1995 až do sklonku roku 1998, tedy v původně plánovaném období, nakonec sonda pracovala téměř bez chyby. Proto byla výprava zcela zákonitě prodloužena; s akcentem na výzkum dvou zajímavých satelitů Jupiteru a samozřejmě s úkolem monitorovat aktivitu atmosféry planety. Během mise "led - oheň - voda" si sonda osmkrát prolétla kolem podivuhodné Európy a podvakrát se zanořila i hluboko do radiačních pásů kolem měsíce Ió.

Konstruktéři mohli být spokojeni -- i tyto téměř sebevražedné manévry přestála umělá družice prakticky bez poškození. A to i přesto, že ji několikrát málem knokautovala nečekaná sprška nabitých částic, několikrát intenzivnější než se vůbec kdy předpokládalo.

Koncem roku 1999 jsme se tudíž, bez jakéhokoli překvapení, dočkali dalšího pokračování výpravy. Tentokráte s honosným přívlastkem "miléniové" a pouze s roční podmínkou. Galileo mělo znovu navštívit Ió, Európu a Ganymeda a v závěru prodloužené mise se "připojit" k prolétající sondě Cassini a simultánně proměřovat kvality rozsáhlé Jupiterovy magnetosféry.

S počátkem 21. století však byly dny úspěšného Galilea definitivně sečteny. Kromě radiačních šrámů si totiž odchod do důchodu vynutily především minimální zásoby pohonných hmot pro korekční motorky. Přesto všechno byla v roce 2001 výprava potřetí, ale už naposledy prodloužena. Sonda ještě dvakrát prolétla kolem Ió, podívala se i k malému satelitu Amalthea (bohužel už nepořizovala žádné fotografické záběry) a nyní nezadržitelně směřuje do Jupiterovy gravitační jámy. V atmosféře planety shoří krátce před půlnocí 21. září 2003.

Proč? Jednoduše proto, že Galileo nikdy neprošlo žádnou sterilizací. Stejně jako atmosférické pouzdro, které při příletu vypustilo do Jupiteru. Pravděpodobnost, že by nějaké bakterie, které se při startu ukrývaly v útrobách, přežily dlouhodobý pobyt v meziplanetárním prostoru a ohromné dávky záření v prostoru kolem planety je sice malá, avšak ne nulová. Živé organismy jsou prevít, který vydrží hodně. Příkladem může být streptococcus mitis, baktérie, která v počtu 50 až 100 exemplářů přežila 31 měsíců v kabelech sondy Surveyor 3 na povrchu Měsíce. A protože by se mohlo stát, že si to neovladatelné Galileo někdy v budoucnu zřítilo na ledovou Európu, rozhodli se odborníci poslat úspěšnou sondu do Jupiterovy výhně. Zde sice bezezbytku shoří, vzpomínky na ni a především pak ohromná záplava pozorování stále zůstane. Už brzo se totiž bude hovořit o době "před" a "po" Galileu. (Zdroj: JPL, archiv autora)

Zdroj: Astronomický deník




O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.



13. vesmírný týden 2020

13. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2020. Měsíc bude v novu. Večer je vidět jasná planeta Venuše. Ráno jsou poblíž sebe Mars, Jupiter a Saturn. Zájemci o komety si mohou dvě středně jasné prohlédnout relativně vysoko na obloze a jednu také večer nízko na západě. V neděli 29. března přecházíme na letní čas. Přes utlumení dění ve společnosti ještě probíhají nějaké starty raket a přípravy běží, s patřičnými karanténními opatřeními, i směrem ke startu Sojuzu k ISS. Před 365 lety se narodil Christiaan Huygens, objevitel měsíce Titan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC 2264 RGB SHO

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2020 obdržel snímek „NGC 2264“, jehož autorem je Pavol Kollarik   Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2020 obdržel snímek „NGC 2264“, jehož autorem je Pavol Kollarik. Za devatero horami a devatero řekami, ještě dál než běhá po obloze

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Venuše a Plejády

Další informace »