Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  30 solů Curiosity

30 solů Curiosity

ikonka - Curiosity sol 27 z MRO
ikonka - Curiosity sol 27 z MRO
S novinkami kolem Curiosity jsme se rozloučili v době, kdy začala hýbat kolečky a chystala se poprvé popojet. Mezitím uběhl měsíc a Curiosity má za sebou další významné milníky. Především už urazila téměř 110 metrů a stihla prozkoumat zajímavé cíle v okolí. Také byly uveřejněny nové snímky z oběžné dráhy.

Uvádění do provozu

Ačkoli se to může jevit zdlouhavě, uvedení Curiosity do plného nasazení trvá delší období a takémá několik fází. Nejprve dostali do rukou robota technici a postarali se, aby se mu dobře žilo po přistání. Pak se začaly testovat jednotlivé části, to už si užívali i řidiči. Průběžně se ke slovu dostávají i vědci a mohou si čím dál více hrát na svém mrazivém marsovském písečku.

Fáze 1A: sol 1 - 8

V této fázi jsme byli už před měsícem. Došlo k první kontrole po přistání a aktualizaci řídícího programu. Během solu 3 bylo pořízeno první kompletní barevné panorama širokoúhlou kamerou MastCam. Více v prvním novinkovém článku.

Fáze 1B: sol 9 - 16

Ve druhé fázi probíhalo testování přístrojů na stěžni - MastCam, včetně snímků kamerou 100 mm a ChemCam, přístroje s laserem. Během 13. solu bylo například pořízeno panorama vysokého kopce uvnitř kráteru a byla provedena první zkušební jízda. Tomuto období je věnován druhý článek.

Mezifáze: sol 17 - 29

sol 29 - trasa zanesená do mapy. NASA/JPL-Caltech
sol 29 - trasa zanesená do mapy. NASA/JPL-Caltech
V této fázi se Curiosity vydala od místa přistání. Toto výchozí místo bylo nazváno Bradbury Landing na počest nedávno zesnulého slavného autora sci-fi (např. Marťanská kronika). Curiosity zamířila k místu nazvaném Glenelg. Najdeme jej cca 400 metrů od místa přistání a jeho název v sobě ukrývá slovní hříčku místa, ke kterému se přijede a zase se z něj pojede pryč, čte se tedy pozpátku stejně. Každopádně je zajímavé, protože se zde dají zkoumat tři na pohled odlišné druhy materiálu. Stýkají se zde různě staré horninové celky. Poprvé od přistání Vikingů v sedmdesátých letech byla také provedena analýza atmosféry pomocí přístroje SAM. Na obrázcích okolo textu vidíme jednak trasu vozítka nakreslenou do mapy až po 30. sol a také snímek z oběžné dráhy, pořízený kamerou HiRISE na družici MRO. Tento snímek byl pořízen během solu 27, takže stopy kol ještě nezahrnují poslední třicetimetrovou jízdu. Přesto jsou na snímku pěkné detaily, včetně stěžně a jeho stínu nebo kol Curiosity.

sol 27 - Curiosity z MRO/HiRISE. NASA/JPL-Caltech/MSSS
sol 27 - Curiosity z MRO/HiRISE. NASA/JPL-Caltech/MSSS
Fáze 2: sol 30+

Toto je fáze, ve které se nyní rover nachází. Má za sebou 109 metrů jízdy a dojde k testům přístrojů na robotické ruce. Prozatím ne všech, především to bude test mikroskopické kamery (MAHLI). Dále bude použit alfa částicový rentgenový spektrometr (APXS). Vrtačka pro odběr vzorků bude zřejmě použita až v další části testů. Tato fáze skončí zhruba po týdnu.

První jízdy potvrdily mimo jiné schopnost autonavigace poradit si s případnou překážkou na cestě a také odhalily zajímavý fakt, kdy na jednom z kol je patrný malý důlek od nějakého ostrého kamene. Ten však podle techniků nepředstavuje žádný problém a podobná věc byla pozorována i u testovacího vozítka na Zemi.

sol 30 - kamera MAHLI z MastCam. NASA/JPL-Caltech
sol 30 - kamera MAHLI z MastCam. NASA/JPL-Caltech
Nyní tedy probíhají testy robotické ruky, takže ji uvidíme na snímcích v různých polohách a natočeních hlavy. Například poprvé byla barevně vyfotografována kamera MAHLI i s její zaprášenou krytkou. Ta je sice průhledná, ale byla vydatně zaprášena při přistání, což víme už díky jejímu prvnímu snímku, který byl pořízen během 2. solu. Těšit se můžeme na autoportrét břicha Curiosity pomocí této kamery v následujících dnech.

Zdroje informací:
Blog The Planetary Society (Emily Lakdawalla)
MSL Media Teleconference




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Curiosity, Mars


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »