Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  5 svíček na dort pro Spirit a Opportunity
Vít Straka Vytisknout článek

5 svíček na dort pro Spirit a Opportunity

Jeden z identické dvojice robotů na Marsu
Jeden z identické dvojice robotů na Marsu
Když 4. ledna 2004 přistál na povrchu Marsu v kráteru Gusev robot Spirit a 25. ledna ho následoval identický robot Opportunity, vysazený na planině Meridiani, nikoho by nenapadlo, že tyto dvojčata budou práce schopná ještě za 5 let. Jejich působení na povrchu Marsu bylo totiž plánováno na 3 měsíce.

Oba roboti jsou identičtí, váží asi 180 kg, v průměru mají 2,65 a na výšku 1,58 metrů. Nesou pět nejdůležitějších vědeckých přístrojů: panoramatickou kameru, mikroskop a 3 spektrometry, jeden pro zobrazování okolí v infračervené oblasti, druhý pro podrobný průzkum určitého kamene a třetí alfa-částicový rentgenový, používaný v geologických laboratořích. Dalšími nástroji jsou také RAT, používaný k odstranění vnější vrstvy zkoumané horniny, nebo navigační kamery.

K vynesení obou robotů bylo použito raket Delta 2, Spirit odstartoval 10. června 2003 a Opportunity se vydala směr Mars po několika odkladech 8. července 2003. Do atmosféry Marsu oba vstoupily ve speciálních schránkách s tepelnými štíty, padáky, brzdícími raketovými motory a airbagy, které schránky s roboty chránily při dopadu. Modul, ve kterém přicestovala Opportunity, po přistání zůstal ležet na jedné z bočních stěn. To ale vůbec nevadilo, byl konstruován tak, aby se při otevření obrátil do správné polohy. Za několik dní roboti vyjeli z těchto schránek a pustily se do práce.

Spirit - tornádo na povrchu Marsu
Spirit - tornádo na povrchu Marsu
Jejich hlavními úkoly bylo zjistit, jestli na Marsu někdy mohl vzniknout život. Dále také pátrat po vodě, mapovat geologii a klima na Marsu. Během jejich dosavadního působení na povrchu Marsu bylo přineseno několik důkazů o přítomnosti tekuté vody v minulých dobách. Opportunity ve své přistávací lokalitě objevila na horninách mikroskopické kuličky, později překřtěny na borůvky, skládající se z hematitu. Ten na Zemi vzniká mimo jiné za přítomnosti vody. Vědci ale jásali teprve, když Opportunity později objevila jarosit, vznikající pouze za přítomnosti kyselé vody. Ta sice není pro život zrovna příznivá, nicméně daří se mu i v ní. Dávnou existenci tekuté vody prokázal také objev kamene, jehož do sebe zařezané vrstvy svým tvarem a velikostí jednoznačně indikovaly, že voda kdysi po Marsu tekla. Kromě toho rovery také sledovaly počasí, mapovaly prach a vodní led v atmosféře. Pomocí spektrometru sledovaly změny teplot v různých výškách v určité roční období a určitou denní dobu. Spirit kromě toho fotografoval tornáda, Opportunity poslala na Zemi snímky mraků v marťanské atmosféře a námrazy na svých solárních panelech. Vítr byl dokonce vítaným a nečekaným pomocníkem, když oprašoval solární panely Spiritu od prachu.

Rovery už na Marsu pracují celých 5 let. Za tu dobu nám poskytly cenné informace, poslaly čtvrt milionu fotek a ujely více než 21 kilometrů (vozítko Sojourner v roce 1997 jen 100 metrů). Pracovníci NASA nešetří obdivem a plánují další úkoly. Spirit by se měl přesunout 183 metrů na jih ke dvěma místům: jedním z nich je kopeček, který by mohl potvrdit teorii plynoucí z výzkumů Spiritu, že toto místo bylo kdysi pokryto materiálem, uvolněným při sopečné explozi. Tím druhým je díra asi o velikosti domu, která vůbec nevypadá jako impaktní kráter, údajně mohla vzniknout při výbuchu sopky. Světlý pruh v jejích útrobách by mohl poskytnout více informací o světlé půdě, bohaté na křemen, kterou Spirit objevil nedaleko. Křemen obvykle vznikal v oblastech horkých pramenů nebo děr, kterými uniká pára, takže tento objev také nelze brát na lehkou váhu.

Opportunity se ale také nudit nebude. Nedávno vyšplhala z kráteru Victoria, ve kterém strávila skoro dva roky a nyní míří ke kráteru Endeavour. Z cesty dlouhé 12 km už má skoro 2 km za sebou. S navigací také oběma robotům pomáhá z oběžné dráhy Marsu americká sonda Mars Reconnaissance Orbiter, která k planetě dorazila v roce 2006.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »