Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Apollo 8: 40 let od první cesty člověka k Měsíci
Vít Straka Vytisknout článek

Apollo 8: 40 let od první cesty člověka k Měsíci

Východ Země nad Měsícem z Apolla 8
Východ Země nad Měsícem z Apolla 8
V neděli 21. 12. si připomeneme 40. výročí startu legendární výpravy Apollo 8. Loď, která měla původně pouze kroužit okolo Země, urazila se svojí tříčlennou posádkou více než 800 000 km a desetkrát obletěla Měsíc. Bylo to poprvé, co se člověk odvážil tak daleko. Na Štědrý den roku 1968 astronauti odvysílali na Zemi televizní přenos povrchu Měsíce ze vzdálenosti něco málo přes 100 km.

Let k Měsíci se při této misi původně vůbec uskutečnit neměl, osmička měla zhruba opakovat to, co Apollo 7, tzn. létat okolo Země a testovat loď. Jediný rozdíl měl být v tom, že bude poprvé použita raketa Saturn 5 pro vynesení pilotované lodi. Rusům se ale zdánlivě začalo dařit v probíhajícím závodě o Měsíc. 14. 9. 1968 odstartovala sovětská bezpilotní loď Zond 5, která obletěla Měsíc a bezpečně přistála v Indickém oceánu, Američané také nevěděli, co si myslet o nové ruské raketě N-1, vyfocené na Bajkonuru jejich špionážními satelity (N-1 byla určena pro dopravení ruských kosmonautů na Měsíc, Rusové ji ale kvůli několika haváriím nestihli včas připravit). Z těchto politických důvodů ale také díky naprostému úspěchu Apolla 7 (viz článek) padlo rozhodnutí: Apollo 8 se pokusí o desetinásobný oblet Měsíce.

Ozývaly se hlasy, že takovýto let je velmi riskantní. Apollo 8 totiž nemělo LM(lunární modul, sloužící k přistání na Měsíci, jehož vývoj měl zpoždění) a tak všechny manévry závisely jen na motoru SPS (hlavní motor lodi na servisním modulu). Riziko bylo ale minimalizováno jednak tím, že loď poletí po návratové dráze (u Měsíce bylo potřeba zapálit motor a snížit rychlost, aby loď zůstala na jeho oběžné dráze, pokud by ale motor selhal a rychlost nesnížil, spojené gravitační síly Měsíce a Země by Apollo poslaly zpátky domů) a také principem motoru SPS (stačilo otevřít ventily, palivo se smíchalo s okysličovadlem a motor hořel).

Posádka Apolla 8, zleva: Lovell, Anders a Borman
Posádka Apolla 8, zleva: Lovell, Anders a Borman
Této kolumbovské misi velel Frank Borman. V roce 1965 letěl v Gemini 7, což byl první dlouhodobější americký kosmický let, trval skoro 2 týdny. Po požáru Apolla 1 měl na starosti vyšetřování této nehody. Pilotem velitelského modulu pasovaly Jamese Lovella (byl s Bormanem v Gemini 7, velel Gemini 12 a v roce 1970 slavnému Apollu 13). Třetí do party byl nováček William Anders. Start proběhl naprosto hladce 21. prosince 1968. 11 minut 28 sekund po něm už byl třetí stupeň nosné rakety s Apollem 8 na "parkovací" oběžné dráze okolo Země. Posádku zde čekala prověrka všech systémů lodi i třetího stupně zvaného S-4B, jehož motor měl být ještě jednou zapálen a navést Apollo na dráhu k Měsíci. Tak se také po dvou obězích naší planety stalo a S-4B při pětiminutovém zážehu zvýšil rychlost lodi z 8 na 11,4 km/s, nutných k opuštění gravitačního pole Země. Apollo se od S-4B poté odpojilo.

Astronauté se nemohli vynadívat na stále se zmenšující Zemi. Let probíhal bez problémů a jakýchkoliv vzrušení. Ovšem jen do večera 21. prosince, kdy Frank Borman oznámil Houstonu na neveřejném kanálu, že se necítí dobře, zvrací, má průjem a zvýšenou teplotu, také Anders pociťoval nevolnost. Lékař v řídícím středisku došel k závěru, že se astronauti nakazili střevní chřipkou, jiným kmenem, než proti kterému byli očkováni. Naordinoval jim příslušné pilulky a druhý den byl již jejich zdravotní stav dobrý. Toho dne posádka Apolla 8 uskutečnila první televizní přenos z hloubi kosmu. Lovell popřál své matce k 73. narozeninám a Borman poté ukázal šokovaným divákům malou Zemi za oknem.

Loď Apollo, šipka ukazuje motor SPS
Loď Apollo, šipka ukazuje motor SPS
Na Štědrý den dopoledne našeho času Apollo 8 zmizelo za Měsícem, kde jej čekalo zapálení hlavního motoru SPS proti směru letu a snížení rychlosti. Tento manévr musí být podle zákonů nebeské mechaniky proveden za odvrácenou stranou Měsíce, mimo rádiové spojení se Zemí. Jak jsem zmiňoval dříve, pokud by motor nechytil nebo hořel jen krátce, loď by byla příliš rychlá, nezůstala by na oběžné dráze Měsíce a vracela by se zpět k Zemi. Ale když by motor hořel příliš dlouho, loď by zpomalila natolik, že by dopadla na povrch Měsíce. Nic takového se ale naštěstí nestalo, manévr proběhl podle plánu a když se loď vynořila z rádiového stínu, byla na eliptické dráze okolo Měsíce. Na konci druhého oběhu byla rychlost snížena znovu a loď přešla na kruhovou dráhu ve výšce 112 km nad Měsícem.

Posádka fotografovala a natáčela měsíční povrch ostošest, měli s sebou stovky metrů fotografického filmu. Během devátého oběhu astronauti odvysílali druhý televizní přenos z dráhy okolo Měsíce. Ukázali a okomentovali jeho povrch(už oni si všimli, že nad osvětlenou stranou Měsíce nejsou vidět hvězdy, na což se velmi rádi ptají pochybovači o přistání na Měsíci), na závěr přečetli prvních 10 veršů z bible o stvoření světa a popřáli všem lidem na Zemi veselé Vánoce.

25. prosince ráno přišel čas na návrat domů. Opět za odvrácenou stranou Měsíce mimo rádiové spojení astronauti zapálili motor SPS a zvýšili rychlost lodi. I tento manévr proběhl podle plánu a velitelský modul Apolla 8 přistál 27. prosince v 16:50 SEČ v Tichém oceánu, poblíž letadlové lodi Yorktown. Úspěšně tím skončila první cesta člověka k Měsíci.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »