Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Bude astronauty na Měsíci ohrožovat statická elektřina?

Bude astronauty na Měsíci ohrožovat statická elektřina?

moon_base.jpg
Tým amerických vědců zjistil, že měsíční povrch může být nabitý statickou elektřinou až na několik tisíc voltů. Měsíční „osadníci“ by mohli dostávat nepříjemné rány – a to doslova. Mohlo by je ohrožovat vysokonapěťové jiskření statické elektřiny.

Elektrostatická elektřina může značně zkomplikovat dlouhodobý pobyt lidí na Měsíci a činnost měsíčních základen. Elektrické výboje mohou vyřadit z provozu elektronická zařízení - včetně monitorů, kosmických vozítek nebo i hlavních dveří měsíční základny. Velký vliv by elektrostatická elektřina měla i na oblaka měsíčního prachu, který by pak ucpal přístroje. A co je nejhorší? Špatné „kosmické počasí“ může ohrozit i životy astronautů, protože k výpadkům může dojít v okamžiku, kdy by je měly přístroje varovat a oni by se nemohli účinně chránit před radiací.

Ale ne pro každého je tato zpráva špatná. „Já jsem velmi šťastný, že se tento výzkum uskutečnil,“ řekl Dale Ferguson (Marshall Space Flight Center, Alabama). „Údaje o povrchovém napětí na Měsíci nám velice chyběly."

Podle Jaspera Halekasa (University of California, Berkeley) a jeho spolupracovníků by se měsíční povrch mohl nabíjet od elektricky nabitých částic slunečního větru. Tento proces odhalila sonda Lunar Prospector, která obíhala okolo Měsíce v letech 1998 a 1999. Vědci zjistili, že na povrchu Měsíce může elektrostatické pole dosahovat hodnoty až 4.500 V (napětí není pro člověka tak nebezpečné, protože zabíjí el. proud).

„To je více než dost k napáchání velkých škod, i když elektrostatické pole působí jen na malé vzdálenosti,“ říká Halekas. Astronauty by mohl chránit kryt nebo oblek, ale „zranitelný“ by byl jakýkoliv kovový předmět.

Halekas je ve svých závěrech opatrný, protože zatím bylo elektrické pole pozorováno nad rozsáhlými oblastmi, takže hodnoty lokálních elektrických polí na měsíčním povrchu zatím nejsou známy.

Dvě situace mohou vést k takto vysoce nabitému měsíčnímu povrchu. Nejprve, když Měsíc prochází geomagnetickým polem Země, které je tvarované slunečním větrem. Podruhé je to během „slunečních bouří“, kdy se při erupci proudy vysokoenergických částic pohybují ze Slunce do meziplanetárního prostoru.

Vědci byli překvapeni, že nabité oblasti našli také na osvětlené straně Měsíce. Na základě teoretických předpokladů by mělo být pouze na neosvětlené (noční) straně Měsíce.

Jak chránit astronauty?
Průchod Měsíce geomagnetickým polem Země je předpověditelný, ale sluneční erupce ne. Pro odhalení erupcí astronauti potřebují elektronická zařízení. Pokud ale bude měsíční povrch nabitý na tisíce voltů, přístroje přestanou pracovat. Tedy v době, kdy budou nejvíce potřebné.

Sluneční erupce způsobují škody i na Zemi - ruší telekomunikační signály, vyřazují z činnosti satelity apod. Ve vesmíru mohou být tyto účinky ještě víc znepokojující. Pobyt venku na měsíčním povrch během silné spršky částic ze sluneční erupce by pro astronauta mohl být smrtelný.

Podle Fergusona je situace na Měsíci velmi podobá stavu satelitů během slunečních erupcí. A ty jsou v současnosti na povrchu již chráněny speciálním materiálem.

Daleko větším problémem na elektricky nabitém povrchu Měsíce by byl prach. Nabité částečky prachu se navzájem odpuzují. To by mohlo způsobit, že by stoupaly nahoru a vytvořily oblaka.

„Vznášející se prach byl pozorován při misích Apollo,“ říká Halekas. Teprve nyní to můžeme vysvětlit. Měsíční prach je velmi „tvrdým oříškem“. „Na všem ulpí a je velmi jemný, takže vše zalepí,“ říká Halekas. Dokonce ucpával vysavač a astronautům na Apollu chvíli trvalo, než měli svou kosmickou loď čistou.

Zdroj: www.nature.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »