Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Čínské průzkumné vozítko je na cestě na Měsíc
Vít Straka Vytisknout článek

Čínské průzkumné vozítko je na cestě na Měsíc

Animace přistávacího modulu a vozítka Jutu po jeho výsadku Autor: Spaceflightnow.com
Animace přistávacího modulu a vozítka Jutu po jeho výsadku
Autor: Spaceflightnow.com
Nedělním startem rakety Dlouhý pochod z území Číny započala vědecká mise, která, když klapne, bude znamenat (ač to zní neuvěřitelně) první přistání umělého tělesa na povrchu Měsíce od roku 1976. A nepůjde o jen tak ledajakou sondu – po přistání z ní vyjede do nástrah lunárního prachu malý průzkumný rover! Čínský kosmický program se nadále rozjíždí a cesta „tajkonautů“ na Měsíc už také není úplně nereálná.

Šestapadesát metrů vysoký nosič jménem Dlouhý pochod s kódovým označením 3B v neděli 1. prosince 2013 v 18:30 našeho času zažehnul osm motorů prvního stupně a motory postranní pomocné a zamířil ze své startovací rampy v hornatém terénu provincie S’čchuan na jihozápadě Číny směrem k nebi. Bylo pondělí, půl druhé v noci místního času. V 18:49 již došlo nad Pacifikem k separaci vynášeného nákladu od třetího stupně rakety. Dotyčnou zátěží byla třetí čínská lunární sonda Čchang’e 3. Její předkové, stejnojmenné sondy s čísly 1 a 2, byly vypuštěny v letech 2007 a 2010 a úspěšně zkoumaly z oběžné dráhy povrch Měsíce. Trojka již ale půjde o dva kroky dále – na Měsíci přistane a vysadí zde robota.

Čchang'e 3 zapaluje motory a vzdaluje se od vrchního stupně rakety a jeho kamery Autor: Spaceflightnow.com
Čchang'e 3 zapaluje motory a vzdaluje se od vrchního stupně rakety a jeho kamery
Autor: Spaceflightnow.com
Několik minut po oddělení od nosiče, který ji vysadil na přímé dráze k Měsíci, sonda vysunula své čtyři přistávací „nohy“ a solární panely. To bylo impulsem pro řídící středisko v Pekingu, aby start prohlásilo za plně úspěšný.


Videozáznam startu (Youtube.com - SpaceVids.tv)


Během těchto dnů má sonda celkem třikrát upravit svou příletovou dráhu k Měsíci, než 6. prosince motorem přibrzdí svůj let a vstoupí na jeho oběžnou dráhu. Zde vyčká na příležitost k přistání. Ta má podle plánu mise přijít 14. prosince. Přistávací modul Čchang’e 3 nese motor na biopalivo (modul celkem včetně paliva váží asi 3800 kilogramů), který bude korigovat sestup na lunární povrch posledních 15 kilometrů letu. Sonda je také vybavena terénními senzory, jež budou mapovat povrch pod sebou a počítači sondy, který bude přistání automaticky řídit, pomohou vyhnout se překvapením typu dosednutí na balvan či svah. Čchang’e 3 dosedne svými čtyřmi nohami do měsíčního prachu rychlostí asi 4 m/s, každá noha je chráněna jakýmsi nárazovým absorbérem pro bezpečí robota vevnitř.

Místo přistání Čchang'e 3 Autor: Google Moon/wikipedia
Místo přistání Čchang'e 3
Autor: Google Moon/wikipedia
A kde sonda přistane? Jejím cílem bude zajímavá oblast, kterou ještě žádné přistávací zařízení nezkoumalo – místo zvané Duhová zátoka, oblíbené mezi pozorovateli Měsíce. Nachází se (pochopitelně) na přivrácené straně Měsíce (krásné přirovnání z webu spaceflightnow.com – když se díváte na Měsíc, tak je to vlevo nahoře) a na severozápadě rozšiřuje Moře dešťů (Mare Imbrium). Jde zřejmě o obrovský impaktní kráter (cca 240 km v průměru) vyplněný kdysi čedičovou lávou z nitra Měsíce. Když máte dostatečně silný dalekohled, příznivou fázi Měsíce (terminátor je poblíž požadovaného objektu) a dobré počasí, tak lze na dně Duhové zátoky vidět malinké krátery ve ztuhlé čedičové lávě. Duhová zátoka leží cca 1000 kilometrů od Hadleyovy brázdy na opačném konci Moře dešťů, kde v létě 1971 přistáli na několik dnů američtí astronauté David Scott a James Irwin v rámci mise Apollo 15. Z oběžné dráhy Duhovou zátoku detailně mapovala čínská sonda Čchang’e 2 na podzim 2010.

Nějaký čas po přistání Čchang’e 3 vysune do měsíčního prachu malou rampu, po níž sjede na povrch Měsíce robot Jutu opatřený šesti koly.

Pro nás šílené čínské názvy sondy a robota pramení ze staré čínské mytologie. Čchang’e je údajně krásná žena, která už čtyři tisíce let žije na Měsíci. Byla sem vyhnána, jelikož ukradla svému manželovi pilulku nesmrtelnosti. Jutu je velký králík, který jí dělá společnost. Je údajně k nalezení, jak stojí na zadních packách ve stínu skořicovníku.

Jutu v moderní mechanické podobě váží zhruba 140 kilogramů a je poháněn solárními články. Nese nicméně ale i radioisotopové ohřívací jednotky s malými obsahy zřejmě plutonia-238. Je to isotop plutonia, oblíbený při kosmických misích, který svým přirozeným rozpadem uvolňuje teplo, tolik potřebné pro systémy roveru během dvoutýdenních měsíčních nocí, kdy teplota na jeho povrchu klesá k -170 °C (Měsíc totiž nemá pořádnou atmosféru, která by držela teplo).

Co se týče vědecké výbavy, Jutu má k dispozici moderní radary k průzkumu měsíční kůry v malých hloubkách pod povrchem, spektrometry k určování složení měsíčního prachu a kamenů, čtyři kamery, které nám budou zasílat snímky z povrchu Luny v HD rozlišení, či malý optický teleskop k astronomickému pozorování z povrchu Měsíce (kolik to vody na mlýn popíračů přistání na Měsíci – vždyť na pozadí astronautů hvězdy nebyly!).


Animace průběhu mise (Youtube.com - RyukyuSARs)


Sledovací stanice ESA v Kourou, která začala již během startu přijímat signál Čchang'e 3 Autor: ESA
Sledovací stanice ESA v Kourou, která začala již během startu přijímat signál Čchang'e 3
Autor: ESA
Nutno podotknout, že detaily a cíle mise byly do poslední chvíle utajeny, Čína s nimi veřejně vystoupila až necelý týden před startem. Misi řídí pro ministerstvo obrany čínský státní úřad pro vědu, technologii a průmysl. Čína pro úspěch mise instalovala nové sledovací antény pro spojení s plavidly v hlubším vesmíru, příprava Čchang’e 3 taktéž vyžadovala vývoj moderní systémy samostatného řízení a navigace. Pomoc při sledování Čchang’e 3 a spojení s ní byla Číňany přijata od Evropské kosmické agentury.

Čchang’e 3 je jistě důležitým krokem Číny do vesmíru. Její lunární program se nyní soustředí na robotické sondy a připravuje do konce desetiletí let, který se vrátí na Zemi se vzorky hornin. Čínští vědci již zkoumají možnosti pilotovaného letu na Měsíc někdy v příští dekádě. Zatím se ale čínský program pilotovaných letů, řízený armádou, věnuje kosmickým stanicím na zemské orbitě.

Pokud se Čchang’e 3 podaří zdárně přistát na Měsíci, půjde o první čínské přistání na nebeském tělese a zároveň o první přistání člověkem vyrobeného plavidla na Měsíci od dob sovětské Luny-24 v roce 1976. Několik amerických sond v posledních letech sice povrchu Měsíce dosáhlo, šlo ale o řízené likvidace (ničivé pády) orbiterů, nikoliv přistání.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »