Čínský lunochod rozšíří seznam pojízdných laboratoří
Zkušební verze čínského lunochodu. Prototyp autonomní pojízdné laboratoře, jejímž zdrojem elektrické energie bude radioizotopový generátor, představila nedávno Čína. Podle informací deníku Shanghai Daily se na vypracování projektu podílí Šanghajské kosmické středisko s cílovým datem startu v roce 2012. Podle názoru Luo Jiana, ředitele střediska, čínský lunochod překoná svými parametry jak sovětské lunochody, tak i americké marsochody.
Konstrukční rychlost čínského lunochodu bude 100 metrů za hodinu. Zařízení bude vysoké 1,5 m a jeho hmotnost bude 200 kg. Bude se pohybovat na šesti výkyvně zavěšených a nezávisle řízených kolech. Vědeckou aparaturu budou tvořit kamery za účelem pořizování trojrozměrných snímků okolního terénu, bude realizován přímý přenos videosnímků, nebude chybět aparatura k odběru vzorků měsíční horniny a jejich následné analýze. Automatický řídící systém umožní vozidlu pohyb po terénu se sklonem do 30°, překonávat překážky vysoké 25 cm a soustava detektorů zabrání srážce s pevnými překážkami.
Práce na vývoji čínského lunochodu probíhají již čtvrtým rokem. K tomuto účelu byl vybudován polygon, připomínající povrch Měsíce, kde budou probíhat komplexní zkoušky aparatury. V současné době se čínští vědci zabývají činností aparatury v měsíčních podmínkách: při nízké gravitaci, při intenzivním kosmickém záření a při velkých teplotních rozdílech (od -180 do +150 °C).
Za největší problém je považováno zajištění energetických zdrojů pojízdné laboratoře v období lunární noci, trvající 14 pozemských dnů. Poněvadž sluneční baterie v této době nemohou produkovat elektrickou energii, uvažuje se o tom, že na palubě laboratoře bude radioizotopový termoelektrický generátor.
Program čínského výzkumu Měsíce se připravuje pod označením „Chang´e“, což je jméno první ženy (bohyně), která podle starověkých čínských legend odletěla na Měsíc. Prvním projektem tohoto programu bude první čínská umělá družice Měsíce „Chang´e-1“ o hmotnosti 2350 kg, jejíž start je naplánován na září 2007. V roce 2012 by se měl uskutečnit start pojízdné laboratoře a v roce 2017 odběr vzorků měsíční horniny a jejich doprava na Zemi.
PROP-M Sovětský "pochodující" robot, vypuštěný na sondě Mars 2 a 3. První kráčející robot, vyslaný do vesmíru, byl určen k výzkumu povrchu planety Mars a byl instalován na sovětských sondách Mars 2 a 3 (start v květnu 1971). Jeho označení bylo PROP-M. Tento minirobot o hmotnosti 4,5 kg byl spojen s přistávacím modulem pomocí kabelu o délce 15 m pro zajištění přímé komunikace. K pohybu po povrchu planety měla sloužit dvojice lyžin. Tento rover měl být vysazen na povrch planety pomocí manipulátoru, měl se pohybovat v zorném poli kamer na přistávacím modulu a každých 1,5 m se měl zastavit a provést průzkum povrchu Marsu. Obě sondy po přistání na Marsu přestaly fungovat a „pochodující“ rovery tak nemohly být prověřeny v praxi.
Lunochod 1 a 2 Povrch Měsíce zkoumaly sovětské Lunochody. A tak byly první pojízdné vědecké laboratoře dopraveny na povrch Měsíce. Jednalo se o sovětské roboty, označované názvem Lunochod. První z nich dopravila na Měsíc sonda Luna 17 (start 10. 11. 1970), druhý byl vypuštěn na palubě sondy Luna 21 (start 8. 1. 1973). Lunochod 1 překonal vzdálenost 10 540 m, předal na Zemi 20 000 snímků a vykonal 25 chemických rozborů měsíční horniny. Lunochod 2 pořídil 80 000 snímků a překonal vzdálenost 37 km. Vozítko Lunochod mělo následující parametry: hmotnost 756 kg, osm kol o rozchodu 1,6 m, průměr kol 0,51 m, průměr hermetického přístrojového pouzdra 2,15 m. Dodávku elektrické energie zabezpečovaly sluneční baterie, umístěné na výklopném víku. Do přístrojového vybavení patřilo: zařízení pro pořizování panoramatických snímků, laserový odražeč pro měření vzdálenosti Měsíce od Země, zařízení pro určování mechanických vlastností povrchu, rentgenový spektroskop pro zjišťování chemického složení povrchové vrstvy a rentgenový dalekohled pro měření pozadí mimogalaktického rentgenového záření.
HOOPER Skákající robot, který byl součástí sovětské sondy Fobos 2. Další pohyblivé vědecké zařízení byl umístěno na palubě sovětské kosmické sondy Fobos 2 (start 12. 7. 1988), se kterou bylo předčasně ztraceno radiové spojení. Poskakující modul HOOPER se měl oddělit od sondy a volným pádem přistát na povrchu měsíce Phobos. Po oddělení amortizátoru se měl modul převrátit do pracovní polohy a vysílat naměřené údaje. Po ukončení vysílání se měl pomocí pružinového mechanismu (ve spodní části) skokem přemístit na vzdálenost asi 20 m, kde měl měření zopakovat. Tento cyklus se měl opakovat až desetkrát. Zdrojem elektrické energie byly chemické baterie.
MUSES-CN Americký minirobot, připravovaný pro japonskou sondu MUSES-C. Nerealizovaný projekt miniaturní pohyblivé laboratoře připravovala NASA pro japonskou sondu Hayabusa, připravovanou pod pracovním označení MUSES-C. Pojízdný robot měl mít označení MUSES-CN. Jeho hmotnost měla být kolem 1 kg a měl být dopraven na povrch zkoumané planetky, na níž měla přistát i mateřská sonda a provést odběr vzorků horniny. Sonda Hayabusa byla vypuštěna 9. 5. 2003. V listopadu 2005 sonda za dramatických okolností provedla odběr nepatrného množství materiálu z povrchu planetky. Na Zemi by se sonda měla vrátit v roce 2010. Americká účast na projektu byla z technických a finančních důvodů zrušena.
Sojourner Americký robot Sojourner, dopravený na Mars sondou Pathfinder. První americký rover – pojízdná vědecká laboratoř – byl dopraven na povrch planety Mars na palubě sondy Mars Pathfinder (start 4. 12. 1996) pod názvem Sojourner. Po přistání v oblasti Ares Vallis vozítko sjelo na povrch rudé planety a zahájilo vědecký výzkum, spočívající především v analýze hornin. Toto pojízdné vozítko se pohybovalo na 6 kolech a jeho hmotnost činila něco přes 10 kg. Elektrickou energii mu dodávaly sluneční články, pokrývající celou horní část robota. Obě sondy – pojízdná i statická – fungovaly na povrchu Marsu asi 3 měsíce. Sojourner předal na Zemi během 83 dnů prostřednictvím modulu Pathfinder 550 snímků a 16 chemických analýz vzorků.
Spirit a Opportunity Spirit a Opportunity k výzkumu planety Mars. Zatím poslední pojízdné vědecké laboratoře, zkoumající tělesa Sluneční soustavy, brázdí povrch planety Mars od ledna 2004. Američtí roboti, jejichž jména jsou Spirit (start 10. 6. 2003) a Opportunity (start 7. 7. 2003), mají hmotnost kolem 185 kg a přestože jejich plánovaná minimální životnost byla 3 měsíce, na povrchu Marsu neúnavně pracují již více než 3 roky. Během své činnosti překonal Spirit vzdálenost větší než 7 km a Opportunity absolvoval trasu v délce více než 10 km. Obě pojízdné laboratoře byly vysazeny prakticky na opačné polokoule Marsu. Během své výzkumné mise pořídily obrovské množství snímků povrchu planety, prováděly chemický a mineralogický rozbor vzorků horniny se zaměřením na hledání minerálů vzniklých za přítomnosti vody, pozorování oblačnosti na Marsu, „zatmění“ Slunce měsíci planety Mars Phobosem a Deimosem, meteorologická měření apod.
Další pojízdné vědecké laboratoře budou v budoucnu provádět podrobný výzkum Marsu, který bude mj. zaměřen na hledání stop minulého, event. současného života. Jedná se především o americkou laboratoř s názvem MSL (Mars Science Laboratory) – plánovaný start v roce 2009 a o evropský pojízdný robot ExoMars, který by měl být k planetě Mars vyslán v roce 2013.
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi
Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt.
Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka.
Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd.
Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi.
M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov.
Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
29.4. až 3.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
