Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Curiosity: 7 minut hrůzy

Curiosity: 7 minut hrůzy

Vstup Curiosity do atmosféry Marsu. NASA/JPL
Vstup Curiosity do atmosféry Marsu. NASA/JPL
EDL – entry (vstup), descent (sestup) a landing (přistání) - tři písmena, která budí respekt a řídící pracovníky marsovských misí z nich polévá pot na čele. Proto se pro tuto fázi mise vžil také název 7 minut hrůzy, neboť přistání na Marsu trvá obvykle kolem sedmi minut. Podobně to bude i u Curiosity.

Nejkrizovější část celé mise tedy zahrnuje vstup do atmosféry, sestup k povrchu a vlastní přistání. Během té doby se může pokazit kterákoliv část. Naopak úspěšné přistání zahrnuje perfektní vykonání všech naplánovaných úkolů. Celý proces skvěle shrnuje následující video. Během pár minut musí sestava zastavit z rychlosti 5,9 km/s bez jediné chybičky. Sestava změní šestkrát svou konfiguraci. Úspěšné oddělení již nepotřebných částí zajistí 76 pyropatron a řídící počítač provede 500 000 řádků kódu! Tepelný štít se rozžhaví na 2100 °C a při otevření supersonického padáku přijde přetížení okolo 9G! Ještě nikdy na Marsu nepřistávalo tak komplexní a velké zařízení. Vše bude navíc doplněno o opravdu bláznivě vypadající závěr - přistání na létajícím jeřábu.

Pojďme na samotný začátek. Rover je sbalený ve schránce a blíží se ke vstupu do atmosféry. Ta (stejně jako na Zemi) není přesně ohraničená. Abychom ale měli z čeho vycházet, vědci stanovili, že atmosféra začíná ve vzdálenosti 3 522,2 kilometru od středu planety. Tedy asi 131,1 kilometru nad povrchem kráteru Gale. Jelikož sestava nebude „padat jako kámen“, ale bude se pohybovat východním směrem, tak od vstupu do atmosféry do přistání urazí vzdálenost 630 kilometrů.

Curiosity sestupuje na padáku. NASA/JPL
Curiosity sestupuje na padáku. NASA/JPL
Deset minut předtím, než sestava vstoupí do atmosféry, oddělí se přeletový prstenec, na kterém jsou třeba solární panely. V tu chvíli se aktivují senzory MEDLI, které budou během sestupu atmosférou sbírat údaje o chování a pohybu celé sestavy. Za další minutu, tedy 9 minut před vstupem do atmosféry dojde k aktivování malých tryskových motorků. Ty svým zážehem zastaví rotaci, do které byla sestava uvedena už po startu kvůli lepší stabilizaci (360° otočka za půl minuty). Pak stejné trysky zorientují sestavu tak, aby tepelný štít mířil vpřed. Po zorientování dojde k odhození dvou 75 kilových závaží z wolframu. Tím se posune rozložení hmoty v sestavě – už není potřeba mít těžiště v místě, kde bylo během přeletu – nyní je nutné, aby sestava mířila „břichem dolů“.

A je tu vstup do atmosféry. Tepelný štít částečně vytváří vztlak, tryskové motorky na zádech schránky svými krátkými zážehy udržují stabilitu a zajišťují, aby sestava klesala pod optimálním úhlem. Během sestupu udělá schránka i zpomalovací S-zatáčku, kterou známe třeba z přistávání raketoplánu. Všechny tyto korekce dráhy jsou plně v režii integrovaného počítače. Vzhledem ke vzdálenosti Marsu od Země není možné řídit přistání ručně. Počítač vyhodnocuje především údaje z gyroskopů a snímačů vnějších podmínek. 9/10 rychlosti ztratí schránka právě při tření o atmosféru. Štít bude nejvíc tepelně namáhán asi 75 sekund po vstupu do atmosféry, kdy na jeho povrchové vrstvy bude působit teplota asi 2100°C. Vrchol zpomalení pak přijde o 10 sekund později. V tu chvíli bude na náklad působit přetížení zhruba 10 – 11 G. Maximálně hrozí i 15G.

Curiosity na létajícím jeřábu těsně nad povrchem. NASA/JPL
Curiosity na létajícím jeřábu těsně nad povrchem. NASA/JPL
Když máme za sebou průchod atmosférou, může schránka odhodit další šestici wolframových závaží (každé má 25 kg). Je totiž znovu potřeba změnit umístění těžiště. Jen krátce poté, přesněji 254 sekund od vstupu do atmosféry dojde k vystřelení nadzvukového padáku. V tu chvíli se sestava ve výšce 11 kilometrů pohybuje rychlostí zhruba 405 m/s. Jedná se o největší padák, jaký kdy byl použitý mimo naši planetu – jeho průměr je 16 metrů.

24 sekund po otevření padáku se oddělí již nepotřebný tepelný štít – v tu chvíli se aktivuje přistávací kamera MARDI, která začne snímkovat terén pod vozítkem. Sestava je zhruba 8 km nad povrchem a její rychlost poklesla na 125 m/s. Zároveň dojde k zapojení radaru, který začne skenovat okolí a vyhledávat vhodné místo pro přistání s přihlédnutím k aktuální výšce a rychlosti.

Schéma přistání Curiosity. NASA/JPL

85 sekund po oddělení tepelného štítu přichází nejkritičtější fáze – jelikož je rover Curiosity příliš těžký, padák by jej nedokázal dostatečně zpomalit. O finální přiblížení k povrchu se musí postarat raketové motory. V tuto chvíli se od schránky, ke které je připojený padák oddělí sestupový stupeň opatřený tryskami – v každém rohu bychom našli 2, celkem jich je tedy 8. Rychlost sestupu v době oddělení je 80 m/s a výška nad povrchem 1,6 kilometru. Když rychlost poklesne jen na 0,75 m/s, deaktivuje se v každém rohu jedna tryska a ze sestupového stupně se začnou odvíjet nylonová lana, na kterých visí vlastní rover. Jsme ve výšce 20 metrů nad povrchem a do kontaktu s ním zbývá jen 12 sekund. Těsně před dosednutím se vyklopí doposud složená kola a jejich nápravový systém. Raketové motory nadále udržují rychlost klesání na 0,75 m/s a ve chvíli, kdy kola dají signál, že stojí na pevném povrchu, dojde k aktivaci pyropatron, které odseknou lana spojující rover a sestupový mechanismus. Ten pak zapne naplno své motory a odletí 150 - 300 metrů daleko od roveru, kde se zřítí na povrch. Lidé na Zemi si ale stále hryžou nehty. Vozítko sice právě dosedlo na Mars, ale jelikož signál k Zemi letí 14 minut, musí si pozemšťané počkat ještě celých 7 minut na potvrzení toho, že došlo teprve ke vstupu do atmosféry. Od té chvíle do přistání totiž uplynulo pouhých 7 minut. Krátce po přistání dojde k přepnutí počítače vozítka z režimu sestupového do režimu práce na povrchu. Na Marsu v místě přistání je odpoledne – 15:00 a vozítku Curiosity začal Sol 0. Mise může odstartovat.

Ti z vás, kdo si chtějí celou fázi přistání prohlédnout on-line na webu, nebo si ji rozfázovat, nechť neminou odkaz na Eyes on the Solar System (a nebojte se povolit Javu).

Připravili Dušan Majer a Martin Gembec

Upraveno podle informací na fóru kosmonautix.cz.




O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: Curiosity, Mars


25. vesmírný týden 2024

25. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 6. do 23. 6. 2024. Měsíc bude v úplňku. Planety můžeme pozorovat pouze nízko na ranní obloze, nejvýše je Saturn a Mars. Aktivita Slunce je nižší, ale nová oblast se skvrnami to může rychle změnit. Pozorovatelé úkazů na obloze si všimli nočních svítících oblak i halových jevů. Starliner pokračuje v misi u ISS a očekáváme jeho přistání. Před dvaceti lety se začala psát historie soukromé kosmonautiky, když miniraketoplán SpaceShipOne dokázal dvakrát překonat výškovou hranici 100 km a tím otevřel dveře do kosmu i pro soukromé společnosti a turisty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

C/2021 S3 PanSTARRS

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2024 obdržel snímek „C/2021 S3 PanSTARRS“, jehož autorem je Miloš Gnida   Dnešní vítězný snímek soutěže Česká astrofotografie měsíce, který pořídil astrofotograf Miloš Gnida, nám přináší pohled hned na několik astronomických objektů. Jednak,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M20 Trifid Nebula & M8 Lagoon Nebula

M20, známá jako Trifid Nebula, a M8, známá jako Lagoon Nebula, jsou dvě z nejikoničtějších mlhovin na obloze, nacházející se v bohatém souhvězdí Střelce (Sagittarius). Trifid Nebula (M20) je nádhernou kombinací emisní, reflexní a temné mlhoviny, známá svými charakteristickými tmavými pruhy prachu, které ji rozdělují do tří hlavních částí, což jí dává její název. Tato mlhovina je jasným příkladem hvězdotvorné oblasti, kde nové hvězdy osvětlují okolní plyn a prach. Jen kousek odtud se nachází Lagoon Nebula (M8), rozsáhlá emisní mlhovina viditelná pouhým okem, která se vyznačuje svou jasnou září způsobenou ionizovaným vodíkem. Lagoon Nebula je domovem mnoha mladých hvězd a hvězdokup, včetně otevřené hvězdokupy NGC 6530. Obě mlhoviny jsou bohaté na detailní struktury a barevné kontrasty, což je činí oblíbenými objekty pro astrofotografii i amatérská pozorování.

Další informace »