Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Curiosity: 7 minut hrůzy

Curiosity: 7 minut hrůzy

Vstup Curiosity do atmosféry Marsu. NASA/JPL
Vstup Curiosity do atmosféry Marsu. NASA/JPL
EDL – entry (vstup), descent (sestup) a landing (přistání) - tři písmena, která budí respekt a řídící pracovníky marsovských misí z nich polévá pot na čele. Proto se pro tuto fázi mise vžil také název 7 minut hrůzy, neboť přistání na Marsu trvá obvykle kolem sedmi minut. Podobně to bude i u Curiosity.

Nejkrizovější část celé mise tedy zahrnuje vstup do atmosféry, sestup k povrchu a vlastní přistání. Během té doby se může pokazit kterákoliv část. Naopak úspěšné přistání zahrnuje perfektní vykonání všech naplánovaných úkolů. Celý proces skvěle shrnuje následující video. Během pár minut musí sestava zastavit z rychlosti 5,9 km/s bez jediné chybičky. Sestava změní šestkrát svou konfiguraci. Úspěšné oddělení již nepotřebných částí zajistí 76 pyropatron a řídící počítač provede 500 000 řádků kódu! Tepelný štít se rozžhaví na 2100 °C a při otevření supersonického padáku přijde přetížení okolo 9G! Ještě nikdy na Marsu nepřistávalo tak komplexní a velké zařízení. Vše bude navíc doplněno o opravdu bláznivě vypadající závěr - přistání na létajícím jeřábu.

Pojďme na samotný začátek. Rover je sbalený ve schránce a blíží se ke vstupu do atmosféry. Ta (stejně jako na Zemi) není přesně ohraničená. Abychom ale měli z čeho vycházet, vědci stanovili, že atmosféra začíná ve vzdálenosti 3 522,2 kilometru od středu planety. Tedy asi 131,1 kilometru nad povrchem kráteru Gale. Jelikož sestava nebude „padat jako kámen“, ale bude se pohybovat východním směrem, tak od vstupu do atmosféry do přistání urazí vzdálenost 630 kilometrů.

Curiosity sestupuje na padáku. NASA/JPL
Curiosity sestupuje na padáku. NASA/JPL
Deset minut předtím, než sestava vstoupí do atmosféry, oddělí se přeletový prstenec, na kterém jsou třeba solární panely. V tu chvíli se aktivují senzory MEDLI, které budou během sestupu atmosférou sbírat údaje o chování a pohybu celé sestavy. Za další minutu, tedy 9 minut před vstupem do atmosféry dojde k aktivování malých tryskových motorků. Ty svým zážehem zastaví rotaci, do které byla sestava uvedena už po startu kvůli lepší stabilizaci (360° otočka za půl minuty). Pak stejné trysky zorientují sestavu tak, aby tepelný štít mířil vpřed. Po zorientování dojde k odhození dvou 75 kilových závaží z wolframu. Tím se posune rozložení hmoty v sestavě – už není potřeba mít těžiště v místě, kde bylo během přeletu – nyní je nutné, aby sestava mířila „břichem dolů“.

A je tu vstup do atmosféry. Tepelný štít částečně vytváří vztlak, tryskové motorky na zádech schránky svými krátkými zážehy udržují stabilitu a zajišťují, aby sestava klesala pod optimálním úhlem. Během sestupu udělá schránka i zpomalovací S-zatáčku, kterou známe třeba z přistávání raketoplánu. Všechny tyto korekce dráhy jsou plně v režii integrovaného počítače. Vzhledem ke vzdálenosti Marsu od Země není možné řídit přistání ručně. Počítač vyhodnocuje především údaje z gyroskopů a snímačů vnějších podmínek. 9/10 rychlosti ztratí schránka právě při tření o atmosféru. Štít bude nejvíc tepelně namáhán asi 75 sekund po vstupu do atmosféry, kdy na jeho povrchové vrstvy bude působit teplota asi 2100°C. Vrchol zpomalení pak přijde o 10 sekund později. V tu chvíli bude na náklad působit přetížení zhruba 10 – 11 G. Maximálně hrozí i 15G.

Curiosity na létajícím jeřábu těsně nad povrchem. NASA/JPL
Curiosity na létajícím jeřábu těsně nad povrchem. NASA/JPL
Když máme za sebou průchod atmosférou, může schránka odhodit další šestici wolframových závaží (každé má 25 kg). Je totiž znovu potřeba změnit umístění těžiště. Jen krátce poté, přesněji 254 sekund od vstupu do atmosféry dojde k vystřelení nadzvukového padáku. V tu chvíli se sestava ve výšce 11 kilometrů pohybuje rychlostí zhruba 405 m/s. Jedná se o největší padák, jaký kdy byl použitý mimo naši planetu – jeho průměr je 16 metrů.

24 sekund po otevření padáku se oddělí již nepotřebný tepelný štít – v tu chvíli se aktivuje přistávací kamera MARDI, která začne snímkovat terén pod vozítkem. Sestava je zhruba 8 km nad povrchem a její rychlost poklesla na 125 m/s. Zároveň dojde k zapojení radaru, který začne skenovat okolí a vyhledávat vhodné místo pro přistání s přihlédnutím k aktuální výšce a rychlosti.

Schéma přistání Curiosity. NASA/JPL

85 sekund po oddělení tepelného štítu přichází nejkritičtější fáze – jelikož je rover Curiosity příliš těžký, padák by jej nedokázal dostatečně zpomalit. O finální přiblížení k povrchu se musí postarat raketové motory. V tuto chvíli se od schránky, ke které je připojený padák oddělí sestupový stupeň opatřený tryskami – v každém rohu bychom našli 2, celkem jich je tedy 8. Rychlost sestupu v době oddělení je 80 m/s a výška nad povrchem 1,6 kilometru. Když rychlost poklesne jen na 0,75 m/s, deaktivuje se v každém rohu jedna tryska a ze sestupového stupně se začnou odvíjet nylonová lana, na kterých visí vlastní rover. Jsme ve výšce 20 metrů nad povrchem a do kontaktu s ním zbývá jen 12 sekund. Těsně před dosednutím se vyklopí doposud složená kola a jejich nápravový systém. Raketové motory nadále udržují rychlost klesání na 0,75 m/s a ve chvíli, kdy kola dají signál, že stojí na pevném povrchu, dojde k aktivaci pyropatron, které odseknou lana spojující rover a sestupový mechanismus. Ten pak zapne naplno své motory a odletí 150 - 300 metrů daleko od roveru, kde se zřítí na povrch. Lidé na Zemi si ale stále hryžou nehty. Vozítko sice právě dosedlo na Mars, ale jelikož signál k Zemi letí 14 minut, musí si pozemšťané počkat ještě celých 7 minut na potvrzení toho, že došlo teprve ke vstupu do atmosféry. Od té chvíle do přistání totiž uplynulo pouhých 7 minut. Krátce po přistání dojde k přepnutí počítače vozítka z režimu sestupového do režimu práce na povrchu. Na Marsu v místě přistání je odpoledne – 15:00 a vozítku Curiosity začal Sol 0. Mise může odstartovat.

Ti z vás, kdo si chtějí celou fázi přistání prohlédnout on-line na webu, nebo si ji rozfázovat, nechť neminou odkaz na Eyes on the Solar System (a nebojte se povolit Javu).

Připravili Dušan Majer a Martin Gembec

Upraveno podle informací na fóru kosmonautix.cz.




O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: Curiosity, Mars


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »