Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Curiosity: dva týdny na Marsu, první pohyby

Curiosity: dva týdny na Marsu, první pohyby

MSL Curiosity on Mars. Uměle vložený stěžeň do autoportrétu vozidla. Snímky NASA/JPL
MSL Curiosity on Mars. Uměle vložený stěžeň do autoportrétu vozidla. Snímky NASA/JPL
S marsovskou laboratoří Curiosity, která přistála na povrchu Rudé planety 6. srpna, jsme se rozloučili s tím, že se k ní opět vrátíme s dalšími novinkami. Jenže aktualizace řídícího programu většinu operací posunula a tak se až nyní, po 15 dnech na Marsu dá říct, že se začíná dít spousta zajímavých věcí, na které jsme se těšili. Podívejme se na některé novinky tak, jak se postupně v jednotlivých solech (dnech) udály.

Sol 3 až 14

Barevný panoramatický záběr, který byl pořízen během třetího solu, byl postupně přenášen na Zemi v plném rozlišení. Konečně 20. srpna byly všechny snímky na Zemi a můžeme se kochat okolím místa přistání. Snímací kamera má ohnisko 34 mm.

Panorama 34mm kamery z MastCam. Velikost 50 procent originálu. NASA/JLP-Caltech, složil James Canvin.

Sol 5

Snímek Curiosity z MRO 12.8.2012. NASA/JPL-Caltech
Snímek Curiosity z MRO 12.8.2012. NASA/JPL-Caltech
Na místo přistání se opět zaměřila kamera HiRISE na družici MRO. Snímalo se pod úhlem 30° a tentokrát už barevně, takže vidíme lépe, kde bylo odfouknuto nejvíce prachu. Další snímek z přeletu téměř v nadhlavníku, který měl proběhnout během solu 10 dosud nebyl uvolněn.

Sol 11

cíle Curiosity - Glenelg - Mount Sharp. NASA/JPL-Caltech
cíle Curiosity - Glenelg - Mount Sharp. NASA/JPL-Caltech
V tomto dni byl proveden test přístroje DAN, který vystřeluje neutrony s energií 14 MeV. Ty proniknou až do hloubky 1 metr a po návratu zpět může detektor odhalit, zda neobsahují minerály pod vozítkem nějakou vodu, která by zůstala uvězněna uvnitř, pokud tam někdy v minulosti existovala. Šlo pouze o kalibraci a ta dopadla v porovnání s testem na Zemi perfektně. Data budou také porovnávána s těmi, která získáme, až bude Curiosity popojíždět.
Vědecký tým dnes také oznámil, kudy se plánují s vozítkem předběžně vydat. V jejich hledáčku se celkem očekávaně objevil bod asi 400 metrů daleko od místa přistání, kde se stýkají tři různé druhy povrchu. Místo bylo nazváno Glenelg (čteno zpředu i zezadu stejně, tedy že Curiosity toto místo navštíví vlastně dvakrát, při cestě tam i zpět). Odtud se Curiosity vydá na jihozápad k úpatí kopců. Dále by se mělo pokračovat do kaňonů v kopcích s vrstevnatými usazeninami.

Sol 12

12. den na Marsu nám přinesl první kruhové panorama včetně pohledu na vysoký kopec uprostřed kráteru. Z pozice roveru se nedíváme na nejvyšší vrcholek, ale pouze na horizont před ním. I tak je to pořádná hora, vyšší než vrcholky Alp.

Panorama z Navigačních kamer. Syntetická obloha. NASA/JLP-Caltech, složil Damien Bouic.

Sol 13

laser zkoumal kámen Coronation. NASA/JPL-Caltech
laser zkoumal kámen Coronation. NASA/JPL-Caltech
Přístroj ChemCam na vrcholku stěžně vykonal první test laseru a vzdáleného mikroskopu (teleskopické kamery). Laser opakovaně mířil na jedno místo, tím se kámen natavil a obláček uvolněných plynů zkoumala kamera. Tím se určí složení kamene. Jeho provizorní označení N165 bylo později změněno na poetičtější Coronation (korunovace). Poprvé v historii tak někde mimo Zemi byl použit laser k výzkumu hornin. Kámen byl zasažen 30 pulsy laseru během desetisekundového intervalu. Každý puls přitom působil miliónem wattů (ovšen jen po dobu pěti miliardtin sekundy). To bohatě stačí na ionizaci atomů kamene a uvolnění obláčku plasmy.

Měření teploty přístrojem REMS. NASA/JPL/CSIC
Měření teploty přístrojem REMS. NASA/JPL/CSIC
Přístroj REMS, který má dvě hlavní čidla na stěžni, dodává první data o počasí na Marsu. Tlakové senzory zachytily změny od 690 do 780 Pa (cca 130krát menší tlak než na Zemi). To odpovídá našim modelům marsovské atmosféry. Problém je s jedním s čidel rychlosti větru, něco se porouchalo a tak budou k dispozici pouze data z jednoho. To má za následek, že v případě větru směřujícího tak, že mu bude "stínit" stěžeň, nebude měření tak přesné. Jinak to ale na měření rychlosti větru nemá vliv. Teplotní čidla měří teplotu vzduchu a povrchovou teplotu. Hodnoty teploty vzduchu kolísaly například v solu 10 od -75 °C do -2°C v odpoledních hodinách.

Sol 14

Test robotické paže. NASA/JPL-Caltech
Test robotické paže. NASA/JPL-Caltech
Curiosity provedla podle plánu test robotické paže. Celou ji pozvedla, potom rozbalila směrem dopředu a nechala ji vyfotografovat pomocí navigačních kamer na stěžni. Potom paži znovu složila na palubu do výchozí polohy.
Přístroj ChemCam na vrcholu stěžně nejspíš opět osahával některé vzorky laserem, protože snímky jeho teleskopické kamery to ukazují. Na snímku je detail horninového podloží odkrytého během přistání spalinami raketových motorků jeřábu.

Sol 15

Test otáčení kol. NASA/JPL-Caltech. Složila Emily Lakdawalla
Test otáčení kol. NASA/JPL-Caltech. Složila Emily Lakdawalla
Událostí dne byl test natáčení kol. Vše proběhlo jak má a snímky z navigačních kamer na stěžni to díky animaci hezky dokazují. Sol 15 skončil v úterý 21. srpna pozemského času, takže už ve středu, v době, kdy nejspíš čtete tyto řádky, během solu 16, by měl rover poprvé kousek popojet. Jízda to nebude velkolepá - nejprve tři metry vpřed, poté otočka o 90° a pak tři metry vzad. Ale i tak to bude skvělý okamžik.

Zajímavé animace a video

Během uplynulé doby bylo publikováno různými nadšenci mnoho pěkných animací. Vybírám zde tři, které mně mimo jiné nejvíce zaujaly.

Snímky sestupové kamery MARDI doplněné o zvukový záznam.

Snímky sestupové kamery MARDI zarovnané na tepelný štít.

Trajektorie sestupu vozítka atmosférou v 3D animaci.

Předchozí novinky
Prvních pět dnů na Marsu

Zdroje:
MSL Media Teleconference visuals
Unmannedspaceflight.com
Planetary Society Blogs, Emily Lakdawalla




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Curiosity, Mars


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »