Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Dalekohled na palubě balónu může konkurovat HST

Dalekohled na palubě balónu může konkurovat HST

HiSentinel.jpg
Aerostaty s pokročilou technologií by mohly brzy poskytovat podobné pohledy na vesmír jako Hubblův kosmický dalekohled (HST), ovšem za zlomek finančních nákladů na astronomické družice. To je závěr nově vypracované studie.

Několik velkých společností včetně Lockheed Martin pracuje na návrhu balónu, poháněného sluneční energií, který by v automatickém režimu mohl zůstat ve vzduchu nepřetržitě několik měsíců, či dokonce několik let. Takovéto balóny mohou být použity jako obří létající retranslační stanice pro zajišťování telefonních hovorů nebo jako detektory startujících raket.

Avšak astronomové také sní o využití balónů, neboť ty mohou operovat ve výškách 20 km či ještě výše - tedy nad 95 % atmosféry, a také nad oblačností. Dalekohledy v takovéto výšce by poskytovaly čistý, téměř kosmický pohled na vesmír.

Bohužel v současné době používané létající observatoře nedosahují takovýchto parametrů, neboť vědci narazili na značné překážky při vývoji lehkých baterií, slunečních článků a kvalitního materiálu na výrobu samotných balónů.

"Všechno se pohnulo kupředu v posledních 10 letech, takže nyní nejsme daleko od vlastní realizace," říká Robert Fesen (Dartmouth College in New Hampshire, USA). Fesen je autorem nové studie o výhodách dalekohledů, umístěných na palubě balónů.

Dalekohled s objektivem o průměru 0,5 m by mohl poskytnout ostré fotografie při větším zorném poli, než jsou schopny pozemní dalekohledy - argumentuje Fesen. A zatímco cena Hubblova kosmického dalekohledu dosáhla přibližně 1,5 miliardy dolarů, Fesen odhaduje cenu takovýchto dalekohledů, nesených balónem či vzducholodí, pouze na 10 miliónů dolarů.

Vybudování dlouhodobé kosmické observatoře na základě atmosférického balónu je uskutečnitelné - souhlasí David Pierce, který je vedoucím NASA's Balloon Program Office in Wallops Island, Virginia, USA.

Dalekohledy umístěné na balónech by byly obzvlášť výhodné k fotografování objektů, které se rozkládají na větší části oblohy - říká Larry Petro, astronom Space Telescope Science Institute in Baltimore, Maryland, USA, jež se podílí na řízení a zajišťování provozu HST.

Hubblův kosmický dalekohled, vybavený objektivem o průměru 2,4 m, má relativně malé zorné pole. Aby byl schopen vyfotografovat například tak velký objekt, jako je galaxie M 31 v souhvězdí Andromedy, musí postupně pořídit několik fotografií, z nichž je pak sestaven výsledný snímek.

Dalekohled s objektivem o průměru 0,5 m na palubě dlouhodobě se vznášejícího balónu může pořizovat najednou snímky větší části oblohy (má větší zorné pole) a takové pozorování zabere mnohem méně času - dodává Fesen. A protože tyto dalekohledy budou mít nad sebou čistou oblohu každou noc, mohou být rovněž využity například k pátrání po blízkozemních planetkách a dalších objektech.

Ale Larry Petro dále dodává, že tyto dalekohledy nebudou nahrazovat velké pozemní či kosmické dalekohledy. Je to proto, že velikost dalekohledů, nesených balóny, je limitována jejich nosností, která zatím není příliš vysoká a omezuje tak průměry objektivů.

Tyto dalekohledy o malých průměrech nebudou schopny pořizovat fotografie velmi slabých objektů. A nebudou také schopny shromáždit dostatečně velké množství světla za účelem pořizování spekter, pomocí nichž je pak možno odhalit chemické složení vesmírných objektů.

Na vývoji takovýchto "létajících" dalekohledů již pracuje několik konstrukčních týmů. NASA například pracuje na projektu s názvem ULDB (Ultra Long Duration Balloon), který bude schopen vznášet se vysoko v zemské atmosféře nepřetržitě více než 100 dnů. Avšak dalekohled, nesený tímto zvláštním balónem, je uchycen na lanu. Mírné pohupování dalekohledu na laně způsobuje, že není schopen produkovat fotografie s vysokým rozlišením.

Další tým ze Southwest Research Institute in San Antonio, Texas, USA, již také vyzkoušel svůj návrh. Při letu vzducholodi s názvem HiSentinel byla v listopadu 2005 dosažena výška 22,5 km.

Vzducholoď HiSentinel je 40 m dlouhá a Fesen je přesvědčen, že dvě takovéto vzducholodi spojené dohromady by byly schopny unést dalekohled o průměru 0,3 m. Avšak stavitelé vzducholodí již uvažují o vývoji většího zařízení, na které bude možno umístit mnohem dokonalejší observatoř, jež bude schopná dohlédnout až na okraj vesmíru.

Zdroj: newscientistspace
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »