Dalekohled na palubě balónu může konkurovat HST
Několik velkých společností včetně Lockheed Martin pracuje na návrhu balónu, poháněného sluneční energií, který by v automatickém režimu mohl zůstat ve vzduchu nepřetržitě několik měsíců, či dokonce několik let. Takovéto balóny mohou být použity jako obří létající retranslační stanice pro zajišťování telefonních hovorů nebo jako detektory startujících raket.
Avšak astronomové také sní o využití balónů, neboť ty mohou operovat ve výškách 20 km či ještě výše - tedy nad 95 % atmosféry, a také nad oblačností. Dalekohledy v takovéto výšce by poskytovaly čistý, téměř kosmický pohled na vesmír.
Bohužel v současné době používané létající observatoře nedosahují takovýchto parametrů, neboť vědci narazili na značné překážky při vývoji lehkých baterií, slunečních článků a kvalitního materiálu na výrobu samotných balónů.
"Všechno se pohnulo kupředu v posledních 10 letech, takže nyní nejsme daleko od vlastní realizace," říká Robert Fesen (Dartmouth College in New Hampshire, USA). Fesen je autorem nové studie o výhodách dalekohledů, umístěných na palubě balónů.
Dalekohled s objektivem o průměru 0,5 m by mohl poskytnout ostré fotografie při větším zorném poli, než jsou schopny pozemní dalekohledy - argumentuje Fesen. A zatímco cena Hubblova kosmického dalekohledu dosáhla přibližně 1,5 miliardy dolarů, Fesen odhaduje cenu takovýchto dalekohledů, nesených balónem či vzducholodí, pouze na 10 miliónů dolarů.
Vybudování dlouhodobé kosmické observatoře na základě atmosférického balónu je uskutečnitelné - souhlasí David Pierce, který je vedoucím NASA's Balloon Program Office in Wallops Island, Virginia, USA.
Dalekohledy umístěné na balónech by byly obzvlášť výhodné k fotografování objektů, které se rozkládají na větší části oblohy - říká Larry Petro, astronom Space Telescope Science Institute in Baltimore, Maryland, USA, jež se podílí na řízení a zajišťování provozu HST.
Hubblův kosmický dalekohled, vybavený objektivem o průměru 2,4 m, má relativně malé zorné pole. Aby byl schopen vyfotografovat například tak velký objekt, jako je galaxie M 31 v souhvězdí Andromedy, musí postupně pořídit několik fotografií, z nichž je pak sestaven výsledný snímek.
Dalekohled s objektivem o průměru 0,5 m na palubě dlouhodobě se vznášejícího balónu může pořizovat najednou snímky větší části oblohy (má větší zorné pole) a takové pozorování zabere mnohem méně času - dodává Fesen. A protože tyto dalekohledy budou mít nad sebou čistou oblohu každou noc, mohou být rovněž využity například k pátrání po blízkozemních planetkách a dalších objektech.
Ale Larry Petro dále dodává, že tyto dalekohledy nebudou nahrazovat velké pozemní či kosmické dalekohledy. Je to proto, že velikost dalekohledů, nesených balóny, je limitována jejich nosností, která zatím není příliš vysoká a omezuje tak průměry objektivů.
Tyto dalekohledy o malých průměrech nebudou schopny pořizovat fotografie velmi slabých objektů. A nebudou také schopny shromáždit dostatečně velké množství světla za účelem pořizování spekter, pomocí nichž je pak možno odhalit chemické složení vesmírných objektů.
Na vývoji takovýchto "létajících" dalekohledů již pracuje několik konstrukčních týmů. NASA například pracuje na projektu s názvem ULDB (Ultra Long Duration Balloon), který bude schopen vznášet se vysoko v zemské atmosféře nepřetržitě více než 100 dnů. Avšak dalekohled, nesený tímto zvláštním balónem, je uchycen na lanu. Mírné pohupování dalekohledu na laně způsobuje, že není schopen produkovat fotografie s vysokým rozlišením.
Další tým ze Southwest Research Institute in San Antonio, Texas, USA, již také vyzkoušel svůj návrh. Při letu vzducholodi s názvem HiSentinel byla v listopadu 2005 dosažena výška 22,5 km.
Vzducholoď HiSentinel je 40 m dlouhá a Fesen je přesvědčen, že dvě takovéto vzducholodi spojené dohromady by byly schopny unést dalekohled o průměru 0,3 m. Avšak stavitelé vzducholodí již uvažují o vývoji většího zařízení, na které bude možno umístit mnohem dokonalejší observatoř, jež bude schopná dohlédnout až na okraj vesmíru.
Zdroj: newscientistspace
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
