Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Dalekohled na palubě balónu může konkurovat HST

Dalekohled na palubě balónu může konkurovat HST

HiSentinel.jpg
Aerostaty s pokročilou technologií by mohly brzy poskytovat podobné pohledy na vesmír jako Hubblův kosmický dalekohled (HST), ovšem za zlomek finančních nákladů na astronomické družice. To je závěr nově vypracované studie.

Několik velkých společností včetně Lockheed Martin pracuje na návrhu balónu, poháněného sluneční energií, který by v automatickém režimu mohl zůstat ve vzduchu nepřetržitě několik měsíců, či dokonce několik let. Takovéto balóny mohou být použity jako obří létající retranslační stanice pro zajišťování telefonních hovorů nebo jako detektory startujících raket.

Avšak astronomové také sní o využití balónů, neboť ty mohou operovat ve výškách 20 km či ještě výše - tedy nad 95 % atmosféry, a také nad oblačností. Dalekohledy v takovéto výšce by poskytovaly čistý, téměř kosmický pohled na vesmír.

Bohužel v současné době používané létající observatoře nedosahují takovýchto parametrů, neboť vědci narazili na značné překážky při vývoji lehkých baterií, slunečních článků a kvalitního materiálu na výrobu samotných balónů.

"Všechno se pohnulo kupředu v posledních 10 letech, takže nyní nejsme daleko od vlastní realizace," říká Robert Fesen (Dartmouth College in New Hampshire, USA). Fesen je autorem nové studie o výhodách dalekohledů, umístěných na palubě balónů.

Dalekohled s objektivem o průměru 0,5 m by mohl poskytnout ostré fotografie při větším zorném poli, než jsou schopny pozemní dalekohledy - argumentuje Fesen. A zatímco cena Hubblova kosmického dalekohledu dosáhla přibližně 1,5 miliardy dolarů, Fesen odhaduje cenu takovýchto dalekohledů, nesených balónem či vzducholodí, pouze na 10 miliónů dolarů.

Vybudování dlouhodobé kosmické observatoře na základě atmosférického balónu je uskutečnitelné - souhlasí David Pierce, který je vedoucím NASA's Balloon Program Office in Wallops Island, Virginia, USA.

Dalekohledy umístěné na balónech by byly obzvlášť výhodné k fotografování objektů, které se rozkládají na větší části oblohy - říká Larry Petro, astronom Space Telescope Science Institute in Baltimore, Maryland, USA, jež se podílí na řízení a zajišťování provozu HST.

Hubblův kosmický dalekohled, vybavený objektivem o průměru 2,4 m, má relativně malé zorné pole. Aby byl schopen vyfotografovat například tak velký objekt, jako je galaxie M 31 v souhvězdí Andromedy, musí postupně pořídit několik fotografií, z nichž je pak sestaven výsledný snímek.

Dalekohled s objektivem o průměru 0,5 m na palubě dlouhodobě se vznášejícího balónu může pořizovat najednou snímky větší části oblohy (má větší zorné pole) a takové pozorování zabere mnohem méně času - dodává Fesen. A protože tyto dalekohledy budou mít nad sebou čistou oblohu každou noc, mohou být rovněž využity například k pátrání po blízkozemních planetkách a dalších objektech.

Ale Larry Petro dále dodává, že tyto dalekohledy nebudou nahrazovat velké pozemní či kosmické dalekohledy. Je to proto, že velikost dalekohledů, nesených balóny, je limitována jejich nosností, která zatím není příliš vysoká a omezuje tak průměry objektivů.

Tyto dalekohledy o malých průměrech nebudou schopny pořizovat fotografie velmi slabých objektů. A nebudou také schopny shromáždit dostatečně velké množství světla za účelem pořizování spekter, pomocí nichž je pak možno odhalit chemické složení vesmírných objektů.

Na vývoji takovýchto "létajících" dalekohledů již pracuje několik konstrukčních týmů. NASA například pracuje na projektu s názvem ULDB (Ultra Long Duration Balloon), který bude schopen vznášet se vysoko v zemské atmosféře nepřetržitě více než 100 dnů. Avšak dalekohled, nesený tímto zvláštním balónem, je uchycen na lanu. Mírné pohupování dalekohledu na laně způsobuje, že není schopen produkovat fotografie s vysokým rozlišením.

Další tým ze Southwest Research Institute in San Antonio, Texas, USA, již také vyzkoušel svůj návrh. Při letu vzducholodi s názvem HiSentinel byla v listopadu 2005 dosažena výška 22,5 km.

Vzducholoď HiSentinel je 40 m dlouhá a Fesen je přesvědčen, že dvě takovéto vzducholodi spojené dohromady by byly schopny unést dalekohled o průměru 0,3 m. Avšak stavitelé vzducholodí již uvažují o vývoji většího zařízení, na které bude možno umístit mnohem dokonalejší observatoř, jež bude schopná dohlédnout až na okraj vesmíru.

Zdroj: newscientistspace
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »