Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Demonstrátor-2: čtvrtý pokus o start

Demonstrátor-2: čtvrtý pokus o start

IRDT1.jpg
Svého druhu unikátní nafukovací brzdící a návratové zařízení Demonstrátor-2 (D-2R) se znovu připravuje k letové zkoušce v kosmických podmínkách. Podle informací zástupců NPO im. S. A. Lavočkina je tento experiment naplánován na září 2005.

Start nafukovacího návratového zařízení Demonstrator-2 (v anglické terminologii IRDT - Inflatable Reentry Descent Technology) byl původně plánován na červenec 2005. Start se uskuteční z atomové ponorky pomocí nosné rakety "Volna", která vznikla konverzí balistické vojenské rakety RSM-50. Cílem této zkoušky je potvrdit možnosti využití pneumatických brzdících systémů s pružnou tepelnou ochranou pro dopravu různých nákladů z vesmíru na Zemi.

Tento "kosmický padák" byl zkonstruován ve vědecko-výrobním středisku im. G. N. Babakina. Ve složeném stavu má toto zařízení hmotnost 140 kg. Při startu je vloženo do ochranného pouzdra, které je umístěno na nosné raketě Volna místo bojové hlavice. Raketa vynese zkušební zařízení na balistickou dráhu s maximální výškou 260 km nad zemským povrchem. Start se uskuteční z oblasti Barentsova moře.

IRDT1_2.jpg

"Kosmický padák" pracuje kaskádovitě (dvojfázově) - skládá se ze dvou nafukovacích kuželů: první má průměr 2,3 m, druhý 3,8 m. Oba jsou zhotoveny ze speciální tkaniny a před vstupem do atmosféry se plní dusíkem, skladovaným v nádržích kulového tvaru. Podle plánu se první část "padáku" začíná plnit 2,5 minuty před vstupem do horních vrstev atmosféry. Tato část brzdícího zařízení zabezpečí snížení rychlosti 7 km/s na rychlost zvuku. Následuje naplnění druhé kuželovité části, jejímž úkolem je dále snížit rychlost na 15 až 17 m/s v okamžiku přistání. Demonstrátor je opatřen pružným systémem tepelné ochrany a systémem snížení rychlosti v okamžiku dopadu na zemský povrch (zabezpečení měkkého přistání). Jeho základní výhody spočívají v tom, že pro přistání nepotřebuje padák ani těžký tepelný štít (jako například návratová kabina kosmické lodi Sojuz).

Předcházející tři starty Demonstrátoru v letech 2000 až 2002 skončily neúspěchem s úplnou či částečnou ztrátou zařízení. V současnosti se jedná o unikátní zařízení, jediné svého druhu na světě, které je určeno pro široké využití od návratu nákladu z vesmíru a evakuace posádky kosmické stanice až po realizaci měkkého přistání na planetách s atmosférou, především na Marsu.

IRDT2_mission_profile.jpg

Poprvé bylo toto zařízení vypuštěno 9. 2. 2000 a následně bylo ztraceno díky problémům v návratovém systému. Demonstrátor měl za úkol dopravit zpět na Zemi vlastní urychlovací blok Fregat (jehož suchá hmotnost včetně kosmického padáku dosahovala 1820 kg) a další experimentální zařízení, avšak byl nalezen pouze silně poškozený blok vědecké aparatury. Byla získána informace o trajektorii letu, zaznamenaná palubní aparaturou, avšak pátrání po urychlovacím bloku Fregat a Demonstrátoru, které probíhalo až do léta, nepřineslo žádné výsledky.

Během druhého experimentu (20. 7. 2001) se zařízení neoddělilo od nosné rakety Volna v důsledku problémů v systému řízení letu. Úlomky návratového zřízení společně s třetím stupněm rakety dopadly do oblasti Kamčatky. Třetí zkušební start, uskutečněný 12. 7. 2002, vedl k havarijnímu oddělení Demonstrátoru a k jeho ztrátě. Vyšetřovací komise dospěla k závěru, že nejpravděpodobnější příčinou neúspěchu bylo porušení ochranné kapsle ještě před začátkem činnosti Demonstrátoru.

Pokud se podaří úspěšně zvládnout veškeré zkoušky, čeká toto nové zařízení skvělá budoucnost - použití na Mezinárodní kosmické stanici ISS v podobě záchranného člunu, k neodkladné dopravě nákladu na oběžnou dráhu a zpět, k přistání na Marsu apod. Rozpracovává se varianta kosmického padáku pro řízený sestup mnohatunových nákladů na povrch planety Mars.

Zdroj: spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »